Již v lednu tohoto roku vyzval Senát PČR svým plenárním usnesením ministra zdravotnictví Leoše Hegera, aby v nejkratší možné době předložil koncepci veřejné ochrany zdraví a hygienických služeb, kterou Česká republika nemá. Není tedy jasno ani o prioritách, ani o odpovědnostech a metodách práce v této klíčové oblasti zdravotnictví, kterou má držet každý civilizovaný stát ve své gesci.

Veřejnost ani média této výzvě Senátu nepřikládali význam a pan ministr se svou přeslušnou arogancí dodnes vůbec na usnesení Senátu nereagoval, protože taková jakási parlamentní instituce je nehodná pozornosti silového koaličního vládnutí. Bez většího zájmu veřejnosti trvá také stav, kdy už pět měsíců dlí na neplaceném volnu vyšetřovaný hlavní hygienik Vít, s nímž se po jarním obvinění hodlá pan ministr dokonce jednou i setkat, prý ještě do konce prázdnin. Dosud jsem se domníval, že ministr jako každý šéf se svými přímými podřízenými a spolupracovníky setkává, ne-li jednou denně, tak aspoň párkrát týdně, neboť mají k řešení řadu věcí. Že se ministr zdravotnictví setká se svým náměstkem a hlavním hygienikem už po pěti měsících klidu je obrazem situace, které se diplomaticky říká kašpárkov a odpovídá stavu naší mladé, stále mládnoucí a už možná i dětinsky rozverné neoliberální demokracie.

Kdyby totiž ministr neignoroval skutečnost, že nemá řád v systému veřejné ochrany zdraví a hlavní hygienik fungoval, mezi jiným i jako představitel komise pro očkování, nemusela by se nyní média vzrušovat, jak že je to s oněmi vztahy protagonistů očkovacích opatření a firem vyrábějících vakcíny a nemusela by dohledávat skutečné záměry, odpovědnosti či konflikty zájmů. Byla by také třeba více ve střehu nad oněmi novými 280 miliony korun, které má ministerstvo europrojektem směrovat do prevence, a tázala by se, jakže skončily ony stamiliony deklarované pro prevenci již za nedávných garnitur předchozích. I když ony poslední čtyři ministerské sestavy se hrubě prolínají a čvachtají ve stejném bahýnku prošustrovaných nebo řádně neuchopených veřejných prostředků, polopotopeně plujících pod vlajkou prevence. Vzpomeňme všestranně angažovaného bakaláře vakcinátora, který na obrazovce vysvětloval očkování národu, zatímco kvalifikovaný hlavní hygienik tiše chořel virózou, hrozící snad i rysy prasečí chřipky, na ubytovně, a jiné veselé příběhy, jež měly navíc i svou digitální hodnotu.

Prý teď už bude lépe, říká mluvčí ministerstva Sršeň, neboť je nepoměrně snazší bzučet o budoucnosti než zdůvodňovat neblahou přítomnost a minulost. Lze snad uvěřit, že bude lépe, až tento stát bude mít fungujícího hlavního hygienika, koncepci veřejné ochrany zdraví a hygienických služeb a ministra, který neignoruje usnesení horní komory parlamentu. I když pan ministr tak činí bez vyhrožování fackováním jako jeho stranický místopředseda, jen prostým nezájmem a hrobovým mlčením, tedy formálně velmi slušně. Slušně se určitě otáčejí i vakcinační kolečka a věřme, že slušně se otočí i kolečka milionů pro dosud nepříliš jasně definované preventivní cíle. Prevence požárů je nesporně prospěšnější než jejich hašení či dohled nad požářištěm. Také prevence ve zdravotnictví by potřebovala větší podporu a nikoli stamiliony, nýbrž spíše miliardami, ovšem transparentně a efektivně využitými a neodkloněnými. V neřádu však i víra se sliby chřadne a popis ohořelého nepostačí.