Nevědomost hříchu nečiní. Blahoslavení chudí duchem. Proč dnes inteligentní lidé trpí?

Popravdě – na téma tohoto blogu mne přivedla jedna z mých přítelkyň. V průběhu našich hovorů o mužském pokolení, s nímž se ona zrovna pracně potýkala, zazněla ta památná věta – ani nevíš, jak ráda bych byla normálně, rozumíš, tak nějak normálně, blbá!

Nedivila jsem se. Její potíže s muži spočívaly v tom, že většinou byla chytřejší než oni, a musela to pracně skrývat. Hry o to, aby jako on přišel na něco první, aby u televize zapřela vědomosti, aby on při televizní soutěži zazářil, její otázky na to, co dávno věděla, jen aby on mohl udělat ta mužská ramena, to ji ubíjelo, a postupně vedlo k rozchodům. Přítelkyně má totiž hodně vysoké IQ. Tak vysoké, že najít muže se stejným rozhledem, když už ne vyšším, je těžký problém. A ti druzí ji prostě nikdy nerozchodili. Poslední jí řekl – jsi na mne moc rychlá. To když mu logicky sestavila trasu dovolené po Evropě za hodinu u televize, aniž tušila, že on už se s tím moří tři dny. Přítelkyně umí analyzovat, dedukovat, hovořit, psát, vymyslet, zrealizovat, dotáhnout… Těžký handicap.

Ale týká se to jen vztahů? Určitě ne. Vysoká inteligence je překážkou dobrovolného vstupu do politiky. Člověk s mozkem nechce ztrácet čas s lidmi bez mozku, a že jich v politice je. Přednost mají mluvkové, průměrní, nevyčnívající, zkrátka šedá zóna. A nehovořím jen o vysoké politice. I v obecních zastupitelstvech, jak se tam zjeví někdo vyčnívající, hned má nálepku kontraverzní. Jen proto, že tlačí na řešení, diskutéry válcuje a, představte si, skoro vždy má pravdu. To mu ti druzí nikdy neodpustí. Takže i mne na posledním zasedání mého rodného zastupitelstva napadla věta mé přítelkyně – ani nevíte, jak ráda bych byla normálně, rozumíte, tak nějak normálně, blbá! Protože pak by mne ty vaše řeči nevadily. Takhle mne však přivádějí k šílenství.

A jste chytřejší než vaši přátelé? Pak obstojí opravdu jen ti skuteční, kteří nebudou vnímat váš profesní úspěch jako nespravedlnost. Před lety tak jedno mé přátelství z dětství skončilo na větě – víš, není správné, že jenom proto, že máš vysokou, máš vyšší plat než naše uklízečka. Všichni by měli mít tak nějak stejně. Měla by ses v podstatě stydět takový plat brát. A houby bylo platné, že jsem dotyčnou před lety vysekala jako advokátka z těžkého průšvihu.

A nedej bože, abyste se s inteligencí pustili do debaty s městkou policií, která nemá v danou chvíli pravdu. To není totiž vůbec to podstatné. Jediným pomocníkem je maska – pánové, víte, já tomu nerozumím, já jsem tak nějak normálně blbá. To vám odpustí stejně jako jimi tvrzený přestupek, který přestupkem není, ale inteligenci, se kterou s nimi začnete komunikovat, nikdy.

A jako inteligentní člověk vstoupit do politické strany a chtít tam udělat klasickou a řádnou kariéru? Zapomeňte. Do fáze před případnými nominacemi kamkoli se prosím tvařte jako osoba rozumu mdlého, přihlouple se usmívejte a se všemi o patro výš souhlaste a pochlebujte. Jen takovou osobu jsou ochotni pustit výš, protože jsou přesvědčeni, že i tam v té funkci budete stejní, a tedy poslušní, manipulovatelní, ovlivnitelní a tím pádem pro partaj a její vedení bezpeční. Chcete-li to tedy dotáhnout někam nahoru, inteligenci rozbalte, až tam budete. Jinak nemáte šanci. Věřte, že vím, o čem mluvím. Větu tu nikam pustit nemůžeme, ta je moc chytrá, jsem zaslechla o sobě – když jsem kdysi omylem vstoupila do špatného předsálí jedné partaje. V tu chvíli mi došlo, že jsem v koncích. Dál nemohu, vyhrazeno pro ty hloupé.

Když jsem o tom diskutovala s přítelem psychologem, jen se smál. A to jsi na to přišla na prahu padesátky? Že největší problém v životě je vyčnívající mozek? Tak to jsi tedy ale normálně, ale víš, tak nějak normálně, blbá.
Smáli jsme se dlouho. On z radosti, jak na mne mohl udělat ta ramena, a já z radosti, že můj život není ztracen, pokud mi nedošla tak samozřejmá věc – v nějakých situacích prostě na své IQ, kdysi změřené na 152, raději zapomenout. Vždy jsem si spíš, jak vidím zcela naivně, myslela, že inteligence je předností. Chyba.

Na druhé straně jsem za určité IQ ráda – možná bych bez něho neměla tento blog. A můj blog mne opravdu baví.