Není nic trefnějšího na situaci v sociální demokracii než výrok Winstona Churchilla. Nicméně energie darovaná nepřítelem je dvojnásobná energie. Bohuslav Sobotka se stal díky tragikomickému pokusu o vnitřní převrat jednoznačně silnějším.

Na jak dlouho, to se uvidí. To už bude záležet na něm. Prožil si pár krutých dnů, kdy nevěděl, odkud co ještě přijde. Kdo se pohybuje v politice, ví, že není většího stresu, než vnitřní nepřítel, tvářící se jako přítel. To raději jasný soupeř, který je čitelný a chce nás politicky sejmout tak nějak normálně – ve volebním souboji. Zatímco vnitřní nepřítel je zákeřnost sama, nechá nás pracovat, stojí ve stínu, aby pak z něho vystoupil a prohlásil, že všechno bylo špatně, on to dávno věděl, a tak by se obětoval a vystřídal nás. Tedy važme si otevřených nepřátel, kteří hrají fér, a je zcela na místě odsoudit přátele, kteří kdykoli vrazí kudlu do zad – a je-li někdo, kdo jim věří, že tak konají pro obecné blaho, nikoli pro blaho svoje, ať si to, naiva, myslí.

Zkrátka od nepřítele víme, co čekat. Od přítele v uvozovkách nikdy.

Z dlouhodobější perspektivy Bohuslav Sobotka svému místopředsedovi Michalu Haškovi poděkuje. Díky němu posílil, což bude nepochybně vidět i u povolebních jednání o vládě. ČSSD se vzácně sjednotila, a pokud pomineme malé klubko zoufalců v Olomouckém kraji, kteří si chtějí úspěch vysoudit, začíná být konečně politickou silou, která směřuje k tomu, k čemu se po volbách obvykle směřuje. K jednání o vládě. Zatím to bylo jednání o bezvládí.

Není to dlouho, co jsem psala o Bohuslavu Sobotkovi jako o přerostlém teenagerovi, který zákonitě nemohl uspět v souboji s ostříleným a životem opotřebovaným Andrejem Babišem. Ta ručička se teď mírně naklonila, protože podobné vnitřní souboje aktéry buď odrovnají (Hašek), nebo zocelí (Sobotka). Šrámy z podobných bojů jejich nositele staví na odiv.

Tedy patří se říct popravdě – Bohuslav Sobotka se v situaci, v níž by jiní utekli, lekli se nebo zhroutili, obstál. Teď by měl vlastnosti, které překvapivě prokázal, zúročit u jednacího stolu směrem ven i směrem dovnitř sociální demokracie. Český člověk má rád silné vůdce, takže je zcela nezbytné, aby si vůdce sociální demokracie uchoval v paměti svou sílu, kterou čelil „přátelům“ ze sociální demokracie, v okamžiku, kdy sedne proti soupeřům z jiných partají. Že na to má, to ukázal. Zda vytrvá, to se teprve ukáže.