Dnešní dění kolem Úsvitu se očekávalo od okamžiku jeho vzniku. Ta strana byla tak prvoplánová a na jedno použití, až to volalo do nebes. S lidmi mající zkušenosti z politiky jsme se dokonce sázeli, zda je něco takového u nás možné zaregistrovat jako demokratické. A ejhle, bylo to možné. Tragikomedie doby.

A nikomu dokonce nevadilo ani to, že se jedná o devítihlavou skupinku,která nehodlá nikterak demokraticky růst, a jež si bude pouze v tomto počtu rozdělovat miliony za hlasy voličů - Bůh jim odpusť jejich naivní důvěru v tento byznys projekt Tomia Okamury. Nevyšlo to s cestovní kanceláří pro plyšáky, tak co tak někam vyvézt, tedy pardon, na místě převézt, voliče. A konec konců i kolegy zdola, kteří uvěřili, že to Tomio myslí vážně. Ano, řada lidí v obcích a městech mu ještě dnes věří, a Úsvit považuje za normální stranu. Úsvit je přitom vše, jen ne normální strana.

Paradoxně možná v okamžiku, kdy si Tomio řekl, když už jsme se jako strana vyskytli, tak tou stranou tedy opravdu budeme, se mu to zhroutilo pod rukama. Kdyby byl opravdu znalý politiky, vzpomněl by v těchto dnech slov Churchilla - "Vážení přátelé, přátelé neexistují." Na přátelství v politice nefunguje nic.

Ale zpět k projektu Úsvit. V čem tkví podstata? Paradoxně ne v tom, kteří hoši zrovna spolu mluví, kdo koho podrazil a kdo koho ještě podrazit hodlá. Neselhal Tomio Okamura, selhal stát. V zemi, kde je možné tzv. demokraticky založit stranu o deviti lidech, v tomto počtu ji jako tzv. demokratickou držet a nepouštět do ní nové členy, tedy jinak řečeno ve státě, kde je možné sektu vydávat za demokratické uskupení účastnící se legálně voleb, se nelze divit, že lidé k volbám přestávají chodit a nad demokracií lámou hůl. Voda na mlýn všem ostatním...

Žijeme ve složité době. Evropa stojí jednou nohou v lokálních válečných konfliktech (Ukrajina), Eropská unie doplácí na lži vlastních členů (Řecko), zažíváme obskurní snahy včlenit do Evropy kulturu, která tu prostě historicky nemá co dělat (a my její agresi neumíme demokraticky čelit), rodiny se vedle toho všeho vydávají z posledních sil, aby se uživily, vychovaly děti...a pokud možno se rozpadaly jen (!!!) z poloviny, a i to je pokládáno za zázrak - a my stále pouze přihlížíme podobným tragikomickým až nehorázným projektům, které mají jediný cíl - zajistit zúčastněným na pár let vliv, moc, peníze. A je jedno, zda jde o Tomia Okamuru nebo jeho blízké okolí, kterému se to hodilo úplně stejně jako jemu, a dnes si hraje na něco jiného, jakoby do této doby u tohoto politického byznysu nikdo ze vzbouřenců nebyl. Byl, a měl se z toho setsakra dobře.

Jediné, co se mělo stát dávno - rozpustit Úsvit jako nedemokratickou stranu, která nemá na naší scéně co dělat, a udělat totéž s každou takovou snahou vydělávat na lidské naivitě a pseudodemokracii. Protože jinak se nám vyskytne za chvíli další uskupení kolem dalšího Mickey Mouse se známým obličejem z televize, které si z nás všech bude nějakou dobu dělat legraci. Ovšem legraci s velmi vážných věcí, a na náš účet. Co tak politická strana Ládi Hrušky? Nevěříte, že by ho lidi nevolili, když kupují jeho "kuchařku"? Že by nám vyřešil krizi na Ukrajině?

Dnešní doba zoufale potřebuje nové Churchilly, Reagany, Chruščovy... Ne šašky. Nebo si opravdu myslíte, že tento svět spasí uskupení typu Úsvit a jeho devítičlenné bratrstvo politických žvanilů bez jakékoli přirozené autority?

Hledejme politiky mezi osobnostmi všech lidských oborů, hledejme lidi odvážné, chytré, nesobecké, pracovité, kteří se budou chtít obklopovat dalšími stejnými. Jen ti vyvedou Česko z tohoto obskurního divadla, a Evropu odvrátí od kolapsu. Je třeba, aby se do politiky vrátil styl, chytrost, nadhled a znalost. Ne rolničky na hlavách těch, kteří jsou ochotni nimi dělat tyátr jen proto, aby byli ve světle ramp. Za jakoukoli cenu.

Evropě téměř zvoní hrana. Ekonomika v háji. Řecko zvysoka kašlající na EU. Islám jako nenápadná hrozba. Ukrajina na prahu války. A my se hádáme, kdo komu rozšlápl bábovičku, namísto abychom hledali stavitele pevností - pevností zásad, evropských hodnot, síly a odhodlání. Budeme je potřebovat co nevidět. Jsou tu, ne že ne. Jenže my volíme šašky, kteří se umí usmívat a zvonit rolničkami.

Zrušme Okamury, Úsvity a všechny podobné, a hledejme Churchilly. Je za minutu dvanáct.