Na televizní obrazovce byl na Štědrý den spáchán zločin. Pohádková princezna totiž nebyla podle mnohých diváků krásná.

A nejen to - ještě prý měla hrubý hlas. A hnusné vlasy. Zkrátka - nesplňovala obecně zažité princeznovské parametry. Patrně nastavené v Bruselu Evropskou komisí - jak také jinak. Čekala jsem, že ještě zazní něco o křivkách (neboť ty se u okurků svého času ukázaly jako hodně důležité), ale to patrně nebylo s ohledem na dětské publikum vhodné.

Ale chápu, že princezny jsou mnohem důležitější a závažnější téma než okurky :-). Tak se do něj pusťme.

Hodnocení diváků dotýkající se pohádky Slíbená princezna o nás totiž vypovídá víc, než si myslíme. Třeba o tom, že více nás zajímá povrch, než obsah. Opravdu musí být princezna hlavně krásná? A nejen obecně krásná, ale krásná podle mínění většiny?

Tvůrčí schéma, že ta hodná princezna spíše ano, zatímco ta zlá spíše ne, vypravuje děti do života se vzkazem - ty krásné jsou hodné a spravedlivé, zatímco ty méně pohledné jsou zlé, zákeřné nebo alespoň směšné - ale takový životní vzkaz není přece vůbec fér, a není ani pravdivý.

Obdobně to mají princové, kteří jsou sice stejně spíše „na draka“, jak praví název jedné z pohádek, ale týká se jich stejný problém. Pokud tedy už jsou, tak ti krásní (tedy v překladu ti hodní a stateční) dostávají nakonec ty krásné (v překladu tedy ty hodné a milé) princezny. A ti druzí, většinou méně krásní, tedy v překladu ti zlí a zákeřní, zůstanou na ocet. Zkušení a sarkastičtí muži by řekli - tedy šťastni :-). Mimochodem kouzlo nechtěného – v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele se po záběru na svatební hostinu a novomanžele objeví věta – a to je konec pohádky. Jistě – pak už je to jen manželství :-).

V každém případě ti méně pohlední princové a méně pohledné princezny končí mimo závěrečné, většinou podobně více či méně svatební záběry, to v tom lepším případě, nebo v hladomornách, dračích slujích či v pekle - v případech drastičtějších. A výjimky pouze dělají pravidlo.

A pak tu máme prvek plebejské krásy a pohlednosti, abychom si uvědomili, že nejde jen o šlechtu - režiséři mají stejné schéma i v podhradí. Takže když měl krásnou princeznu Ivanku Andrlovou někdo osvobodit, princ Jiří Lábus musel být už tím, jak vypadal, "na draka" nejen v uvozovkách, zatímco mladý a pohledný, leč chudý mladík Jan Čenský zvítězil na celé čáře už tím, že jen byl - prostě Honza.

Ošklivý princ Martin Růžek musel s krasavcem Josefem Zímou prohrát taky už vzhledem :-), ale zde připomeňme, že tehdejší zrzavá princezna Lada (Marie Kyselková) budila vášně už tehdy. Jak může být princezna zrzavá, ptal se tehdy pracující lid. I to ji možná odradilo od další filmové kariéry – světská sláva, polní tráva. A můžeme vzpomenout další – princové Lubomír Lipský, Miroslav Horníček a Miloš Kopecký nemohli u princezen uspět, protože nejenže nevěděli, že sůl je nad zlato, ale byli vzhledově karikaturami princů, zatímco princezny daly, pochopitelně!!, přednost pohledným prostým mladíkům – v čele s princeznou Maruškou a rybářem Vladimírem Rážem.

A nelze vynechat Popelku – ano, Libuška Šafránková je prostě jen jedna, a zůstane navždy nepřekonaná. Ale bylo opravdu nutné, aby soupeřila s tak moc těžkotonážní princeznou Droběnou v podání Heleny Růžičkové, a věkově poněkud nesourodou sestrou Danou Hlaváčovou (která mimochodem hrála sestru už naší první Popelce Evě Hruškové)? Vždyť Libuška by "porazila" i normálně hezké holky - protože její krása byla nevšední.

Je tedy správné, že v pohádkách vítězí dobro nad zlem, chytrost nad hloupostí a čestnost nad nečestností, a je správné, že princezny jsou krásné, ale je tak trochu zavádějící, že ty dobré vlastnosti jsou vždy spojovány výhradně s tou vnější krásou – ať je to u princezen nebo u princů, nebo u chudých Popelek a Honzů, a ta špatné se přisuzují téměř vždy lidem s nějakým vzhledovým handicapem. Není to totiž nutně nutné. Proto díky za pohádky, kde hraje princeznu tak trochu normální holka, nebo všechny princezny jsou ve své podstatě krásné, ale „vyhraje“ z nich ta hodná, i když podle krásy by měly být v podstatě hodné všechny.

Pohádky jsou od toho pohádky, že je v nich to, co v životě obvykle neprožíváme – nic proti tomu. Ale mohou být podprahově zlé tím, že v dětech vyvolávají pocit, že jen povrchní prvoplánová krása má hodnotu, že jen takoví lidé jsou ti hodní, nebo že kila navíc musí nutně vyvolávat smích, a vzhledově nepřitažlivý člověk musí být automaticky člověk zlý nebo méně hodnotný.

Tedy jaká je odpověď na otázku z titulku? Ano, očekává se, že princezna bude krásná. Její krása však nemusí být prvoplánová, může být dokonce i skrytá, a měli bychom dokázat občas upustit od klišé krása rovná se dobré srdce a nevzhlednost rovná se srdce zlé.

A hrubý hlas? Dodnes mne ruší, když Pavla Trávníčka v Popelce nemluví Pavel Trávníček, a v Jak se budí princezny slyším Naďu Konvalinkovou, i když ji nevidím. Nepřikrašlujme tu realitu až tak. Každý má svůj hlas, tak proč mu ho brát... Důležité je, co říká, a ne jak to říká. Václav Havel ráčkoval, a přesto... ale to je jiná, nepohádková kapitola.

Zkrátka neučme děti jednoduchým, povrchním soudům. Taková průprava není pro život ta správná. Ani v pohádkách.
Mohly by pak třeba jednou volit jen podle plakátu. Ty hezké lidi - protože ti budou přece ti dobří.