S úzkostí čtu příběhy firem zlikvidovaných státní zvůlí. Čekám na vyhazovy odpovědných. Žádná jména však nepadají. Česko se chystá k volbám - jakoby nic.

A to je na tom celém vlastně to nejhorší. V tyto dny se přitom hraje o strašně moc. Téměř o všechno. Protože to, co se stalo těm několika lidem, na které někdo ukázal prstem, a přikázal je zničit, se může stát každému z nás.

Finanční správa totálně selhala. Ale pozor - to se může stát. I tam se mohou lidé mýlit. Ale hrozné je, že spolu s ní selhaly všechny kontrolní mechanismy klasického a normálního právního státu. Nebo to spíše bylo postaveno tak, že selhat měly. Pak ale nežijeme v právním státě, ale někde na Slovensku v době Mečiara. A jaká to byla doba, to se zeptejte tam. Doba strachu, špehování, udávání a únosů lidí. Doba novodobého temna.

A i jinak jsou ty titulky špatně – nebyla zničena léty budovaná rodinná firma. Je to o moc horší. Bylo zničeno několik lidských osudů. Lidí. Je to málo na to, abychom se ptali, kdo to celé zavinil? Je to málo na to, aby za ty nešťastné muže a ženy a jejich děti přišlo pár konkrétních lidí o křeslo? A pokud to směřuje někam hodně nahoru, abychom to všechno věděli před volbami?

Máme prostě právo to vědět. Máme právo vědět, kdo tu rozhoduje o tom, že několik lidí bude už do smrti nešťastných. Bezdůvodně. Nespravedlivě. Bezmocně. Máme právo vědět jména, a máme právo vidět, jak si ti lidé balí své věci z psacího stolu. Omluva ministra financí je gesto, které je k ničemu. Dokud ti, co se na tomto zvěrstvu podíleli, nepocítí doživotní diskvalifikaci ze svého oboru, a pokud v tom jedou politikové, tak doživotní diskvalifikaci z politiky, klidně si to ten stát dovolí zase. Třeba právě ve vaší firmě. A to vaší neznamená, že ji musíte vlastnit – může vás „jen“ zaměstnávat. Dopady budou stejné. Nešťastní lidé. A já si přeji žít v zemi, kde žijí šťastní lidé. Protože mohou věřit ve spravedlnost a právní stát.

A odpovězte si sami – žijeme dnes v takové zemi? Nežijeme. Za měsíc to budete mít v rukou. Volby zatím zrušeny nebyly.

Zatím.