Viktor Fajnberg: "Já mám vaši zemi opravdu rád, stejně jako ji měla ráda Nataša, už od časů naší demonstrace na Rudém náměstí. A pokud jde o vašeho prezidenta, opravdu mu přeji jen to dobré a z celého srdce bych si přál, aby už konečně sundal ten šaškovský převlek, ve kterém hraje tu frašku napsanou Putinovými lidmi. To mě osobně bolí nejvíc."
Český rozhlas, 10.11.2014

V návaznosti na nedávnou návštěvu synů Natalie Gorbaněvské a jejího kolegy - ruského disidenta Viktora Fajnberga jsme s přáteli obdrželi jejich vyjádření k nedávným výrokům pana prezidenta. Jakožto kurýr předávám jejich dopisy dál v rámci tohoto blogu.

DOPIS PŘÁTELŮM


Dne 8. září 2014, při setkání se syny a přáteli Natálie Gorbaněvské u jejího
hrobu na hřbitově Père-Lachaise, mi prezident České republiky řekl, že
na lidech si nejvíce cení odvahy.

Dle mého názoru to „explicitně“ dokázal, když předvedl nejen svou erudici v
oblasti politické psychiatrie, ale i svou náklonnost k ní. V rozhovoru pro Český
rozhlas ze dne 2. listopadu mi pan Miloš Zeman veřejně vyjádřil soucit, neboť
prý „trpím jistou obsesí“.

Je až k slzám dojemné, jak se shoduje s diagnózou psychiatrů KGB z Institutu
Serbského, kteří mi zjistili „schizofrenii s paranoidním syndromem, projevující
se odlišností politických názorů“. Daná diagnóza vědecky zdůvodnila mou
účast na demonstraci na Rudém náměstí dne 25. srpna 1968 proti invazi armády
Sovětského svazu a jeho tehdejších satelitů do Československa.

Takovou odvahu ze strany prezidenta České republiky je třeba ocenit, neboť
k ničemu podobnému by se neodhodlal žádný z politických činitelů
demokratických zemí. Podle pana Zemana je moje patologická posedlost
prokázána „tím, že explicitně ztotožňuje Rusko Vladimíra Putina se Sovětským
svazem Leonida Brežněva“. Údajně jsem dal „mezi tyto dva režimy rovnítko“.
existuje tam opoziční tisk“.

Ergo, „já to rovnítko škrtám, protože je to nesprávná analýza, daná možná
pocitem ukřivděnosti nebo něčím jiným.“ Jelikož nedostatky Putinova režimu
(a ani slunce přece není beze skvrn) si zaslouží jen určité „kritické výtky“.

Za Brežněva a Andropova byl cejch nebezpečného šílenství oblíbenou a téměř
hlavní zbraní politické moci k potlačování lidsko-právních hnutí. „Nebezpeční“
seděli v „civilních“ psychiatrických léčebnách a „obzvláště nebezpeční“ ve
„speciálních“, tedy v psychiatrických věznicích. Mezi nimi mj. Vladimír
Bukovskij, generál Petr Grigorenko, Valerie Novodvorská, Natálie
Gorbaněvská. Nataša seděla ze stejného důvodu jako já: za „Ruce pryč od
Československa!“ I jí bylo ublíženo, i ona trpěla „obsesí“ solidarity.

Z tohoto důvodu jsem cítil za svou povinnost reagovat na prohlášení prezidenta
Zemana, který jí udělil nejvyšší řád České republiky. Natálie Gorbaněvská si
zasloužila vyznamenání státu, který bránila, následkem čehož byla zavřena do
psychiatrického vězení a vystavena propracovanému mučení neuroleptiky, které
ničí lidský mozek.

Nataša přinesla na Rudé náměstí československou vlajku a heslo „Za vaši i naši
svobodu“. A zůstala mu věrná celý život. Nyní ho moskevští demonstranti
vyvěšují na náměstích hlavního města společně s ukrajinskou vlajkou.

Budeme-li se však řídit logikou starého pořekadla „přítel tvého přítele je i tvůj
přítel“, vzniká tu riziko, že Nataša vejde do dějin jako blízká přítelkyně Sergeje
Lavrova, Vladimíra Jakunina a skrz ně i samotného Putina. Jestliže pan Zeman
vnutil Nataše své „přátelství“, pokusil se tím její živou a pro odpůrce svobody
nebezpečnou památku vlastně pohřbít. A také, jak říkal Solženicyn, „poopravit“
její biografii.

Nyní k jednotlivým bodům.

1) Já neztotožňuji totalitní režim Brežněvovy epochy s autoritářským postsovětským
putinovským Ruskem. Pouze zdůrazňuji jejich vzájemnou osudovou
a dědičnou podobnost. Krutost, zákeřnost, pokrytectví. „Vášnivá“ agresivita a
touha ovládat cizí země. Bez vnějšího nepřítele a tendencí k rozšiřování není
možné vystavět pyramidu národní jednoty, ozdobenou zbožštěným vůdcem.
Rozdíly tu jsou.

Ale vždyť „v Rusku přece jen existují politické strany, existují tam volby, Místo totalitního
„socialismu“ primitivní kapitalismus, přeměněný na mafiánské soužití hrabivých,
ale ochočených oligarchů a všudypřítomné ambiciózní tajné služby. Takový režim
nemůže existovat bez korupce a dovedně cílených represí. Ano, rozdíly tu jsou.
Namísto rozsáhlého gulagu „drobné“ nájemné vraždy oponentů a hromadné,
genocidní „trestání“ neposlušných národů.

Prezident Václav Havel nazval krvavá jatka v Čečensku „válkou, která má
povahu genocidy“. Koneckonců „amatérské“ teroristické útoky, letecká neštěstí,
sestřelování civilních letadel jsou připisovány kavkazským „teroristům“,
ukrajinské armádě či rozmarům přírody. S neviditelným podpisem
podplukovníka KGB a jeho oddílu.

Sdělovací prostředky a volební systém jsou nyní kontrolovány pružnějším a
složitějším způsobem než za totality. Nyní, v souvislosti s pomalým, ale
krvavým dobýváním Ukrajiny se zbylá „okna svobody“ zavírají jedno za
druhým.

2) Nečekané prohlášení prezidenta České republiky o tom, že rád vyhoví výzvě
Jaroslava Gorbaněvského a postará se o propuštění politických vězňů v Rusku,
lze jen přivítat. Ale nedávné výroky pana Zemana, že na Ukrajině nejsou
přítomna ruská vojska, a to na základě informací od Sergeje Lavrova
(„přátelům je třeba věřit“), vyvolává vážné pochybnosti o jeho upřímnosti.

Pan Zeman nazval ženy z Pussy Riot pornografickou a chuligánskou skupinkou
a obvinil je ze znesvěcení křesťanských svatyní. Ve skutečnosti byly tyto mladé
ženy odsouzeny za to, že svým vlastním způsobem, formou happeningu,
vystoupily proti pokrytectví „nejkřesťanštějšího“ prezidenta a jemu sloužících
činitelů ruské pravoslavné církve, která je od stalinských dob využívána k
vymývání mozků doma i v zahraničí. V současné době se zase aktivně podílí na
„připojování“ slovanských národů k věhlasnému „Ruskému světu“. Krycí
jména posledních ruských patriarchů už byla dávno zveřejněna v evropských
médiích.

Mladé ženy si svůj trest odpykaly se vším všudy. Naše generace ví, co to
znamená. Po osvobození začaly bojovat, seč jim síly stačily, za práva vězňů,
jejichž životní podmínky jsou často horší než za dob Sovětského svazu.
Každopádně jejich srovnání s Nejsvětějším patriarchou, který žehnal raketám a
bombám během ostudných „čečenských“ válek, zdaleka nevyznívá v jeho
prospěch.

3) Postoj pana Zemana k pornografii sdílím. Etymologicky a často i praktickyje
asociována s prostitucí. („Porné“ v řečtině znamená „prostitutka“).
Ale v případě, že hospodářsky a sociálně proniká do politiky až na vládní úroveň,
stává se pro lidstvo nesmírně nebezpečnou. Zvláště v těchto dnech, kdy
Putinově buranskému iredentismu čelí zbabělý, „mnichovský“ západ.

4) Závěr
Díky skandálním výrokům se pan Zeman stal oblíbencem asi nejvýraznějších
zástupců těch „90% Rusů“, kteří, dle jeho údajů, podporují Putinovu agresi.
Ruské sociální sítě se zaskvěly komentáři: „Drahý Miloši...“, „Rozdrť tu
havěť!“, „Statečný!“ „Statečný!“ „USA mu nikdy neodpustí!“
Může tohle být pro pana prezidenta morálním odškodněním? Nevím. Proti
gustu žádný dišputát.

Každopádně to nemá žádný vztah k básnířce a bojovnici Natálii Gorbaněvské,
jejímu duchovnímu a intelektuálnímu odkazu.

Viktor Fajnberg – Paříž, 8. listopadu 2014

Jaroslav a Josef Gorbaněvští:

Kontext, v němž prezident Zeman zmiňuje Natálii Gorbaněvskou, nevyvolává nic jiného než
pocity smutku. Jsme zarmouceni, že jméno naší zesnulé matky je součástí takové vulgární
polemiky.

Neméně smutné pocity vyvolává rovněž fakt, že pan Zeman posuzuje, kdo byl více a kdo
méně výrazným účastníkem demonstrace na Rudém náměstí v roce 1968, aniž by znal
(dobře či jen vzdáleně) všechny demonstranty.

Vraťme se k naší výzvě týkající se ruských politických vězňů:

Připomenu hlavní myšlenku našeho dopisu: pokud pan prezident vyznamenává Natálii
Gorbaněvskou in memoriam (když k tomu ona už nemůže nic říct), mohl by zároveň ukázat,
že není jen nástrojem vděčnosti českého národa, ale také že osobně pociťuje k této události
jakýsi bezprostřední vztah. V takovém případě by výzva k osvobození ruských politických
vězňů byla logickým důsledkem tohoto vyznamenání.

Politických vězňů jsou v současném Rusku desítky. Bude-li pan Zeman chtít, může se lehce
seznámit s jejich jmény a podrobnostmi o jejich soudních případech, když se obrátí
například k ruské společnosti Memorial nebo k Amnesty International.

Ve světle výše uvedeného by tak prezident České republiky mohl dokázat, že s
vyznamenáním Natálie Gorbaněvské podpořil zároveň principy svobody a odpovědnosti.
Stačí pouze vyzvat ruskou vládu, aby propustila ruské politické vězně, aniž by k tomu musel
čekat na nějaké zvláštní okolnosti.

Josif a Jaroslav Gorbaněvští

P.S.: Když se jeden z vnuků Natálie Gorbaněvské, sedmnáctiletý Pierre, dozvěděl o
výrocích Miloše Zemana, řekl: „Vždyť je to starý člověk. A ke smrti už nemá daleko. Je mně
ho líto…“