Lid této země může dvacet let volně dýchat.

Rok 2009 je prostě rok kulatých narozenin svobodného dechu. Ano. A jakpak jej lid slaví, co se řine z jeho úst? Jak se dnes lidu dýchá? Nekašle trochu, netrpí z té svobody záduchou? Mlčí-li, koktá-li, plive-li, či zpívá? A jakou píseň? Jaké zrcadlo nastavuje sobě i světu v těchto dnech a měsících?

Podle toho, co se dočítáme a doslýcháme, často se zdá, jako by byl spíše sužován kocovinou.

Slyšíme, píšeme, mluvíme už skoro jen o prodejných či do svých kokonů uzavřených činitelích, skuhráme nad nedostatkem peněz na vědu, kulturu či konání dobra, před Evropou se kroutíme stydlivostí za vlastního prezidenta, naše pozornost je postrkována směrem k jedovatým zplodinám mafiánských spiknutí typu žblebanců okolo almy mater v Plzni, rozlézají se nám tu bubliny frustrace z jakési nové normalizace....

Božena s Růženou se nedávno potkaly u kafe v přestávce mezi panely vznešeného a kosmopolitního Fóra 2000 a řekly si, že už je to nějak nebaví. Kydat ano – ale s mírou. Vyrovnaně, prosím! Aby se země pod množstvím vykydaného hnoje neudusila! Vždyť skutečnost normální a živoucí je většinou postavena na tom, co JE, co roste, co kvete, rodí a ukazuje cestu dál. Jakoby toho tu v zahradě české nebylo dost ?! Proč se o tom nemluví, copak je to v tom našem rybníku tabu? Proč se mluví pořád jen o těch flecích? Je pošetilé být s radostí v této zemi? Je kacířská či marná naše potřeba jí taky trochu zalichotit?

Jako ženy vědí, co s nimi udělá kvalitní kompliment. A jako ženy cítí narůstající úbytek komplimentů!
Jak ven z toho alibistického, nudného skučení o trapnostech jedinců, jak zatočit se skunkem této zemi škodící hlasem veskrze flagelantským? Přeci -

Kde se švec drží svého kopyta, tam země plodí a odkrývá své poklady.
Víme, že zdroje radosti a hrdosti tu určitě jsou! A tak nás napadlo hledat lidi, kterým v hlavě občas zazní podobná strunka. Kteří spolu s námi budou ochotni vydolovat z paměti a každodenní zkušenosti to, co skutečně dobrého či pozoruhodného se událo (nejen, však zvláště) za poslední dvě desetiletí v zahradě české. Čím si tato země rozhodně neuškodila ale čím si naopak prospěla? Co se pohnulo kupředu, co bylo obnoveno, na co bylo dobré navázat, co se změnilo k lepšímu, z čeho máme solidní radost, co nového vzniklo z otevřeném prostoru...

Zkrátka: na co jsme a můžeme být hrdí?

Božena s Růženou na to zatím nemají žádný grant, žádné občasné sdružení či firmu... jen se chtějí dívat, pátrat a cítit to, co je neoddiskutovatelné, co se táhne po dobré linii vedoucí odtud sem, k nám, ku prospěchu národa a lidu jeho.
(Růžu třeba napadla hrdost na to, že jsme se tu vyhnuli otevřeným bojům, a i když máme lidi ve válce, jsou tam dobrovolně, ne v rámci povinné vojenské... Božka má zas radost z mladých, vzdělaných lidí z měst, kteří obnovují krajinu, obce a život a zakládají farmy v opuštěných místech bývalých Sudet...)

Dárek k dvacetinám svobodné země – Česká radost, česká hrdost
Růžena s Boženou si umínily zkusit posbírat a poskládat názory, postřehy, informace od lidí, kteří jsou buď experty ve svém oboru a soudní v kontextu, nebo mají prostě dobrou zkušenost s úřady, učiteli dítek, doktory, ševci, staviteli, sedláky.... :

„ Jsme jen takovou malou zvědavou redakční radou, která se chce pokusit vyrobit malý dárek této zemi. Jakou formou – záleží na tom, kdo se přidá. V této fázi hledáme. V další to může být řada fejetonů, zpráv, esejů, postupně sebraných do Almanachu. Můžou to být webové stránky, které budou sloužit jako sběrna a prostor k debatě o radosti-hrdosti české. Filmový či foto seriál na pokračování...Anebo taky nic. Víme dobře, že - co člověk, to názor a zkušenost. Nechceme budovatelské kydy na křídovém papíře, ó nikoli. Chceme se pokusit o dárek milované zemi, chutný, šťavnatý a slušivý. Takový jasný, který nás bude hřát a zdobit uvnitř i venku.

Zdrojem naší radosti a hrdosti přece nejsou jen hašlerky, pivo, večerníčky, sport, kvalitní knižní produkce, systém remízků v jižních Čechách.....“

Čtenáři, krajane – pokud jsi dočetl až sem a pokud se zdařilo vyladit tvou myšlenkovou frekvenci tímto směrem, zamysli se, dej nám svůj „otvírák“ neboli tip v podobě odpovědi na otázku, kde hledat křišťálový studánky, kam laně chodí pít...
srdečně tvé sběračky
Božena a Růžena“