09. 10.

Jacques Derrida a naše současná strašidelná přízračnost

Jiří David Přečteno 1620 krát Přidat komentář

Před patnácti roky – jak se Petr Fischer ve svém pravidelném připomínání na facebooku dnes (středa 9. 10. 2019) zmínil – zemřel světově přelomový filosof Jacques Derrida. Nechci tímto připomenutím rozhodně přilévat olej do současných pohřebních bakchnálií. I když tuším, že se s J. Derridou na poslední cestě rozloučily různé světové osobnosti, pohřeb měl zcela lidský. Nebyl faraónem, ani fanfarón, ani světským.
Byl je a hlavně navždy zůstane „pouhým“ myslitelem. Naštěstí. V roce 1994 jsem ho měl možnost osobně navštívit na pařížské Sorbonně, kde přednášel. Připravoval jsem svůj dnes již dost i po světě „profláklý“ fotoprojekt Hidden Image (Skryte podoby), u nás ve svém celku poprvé vystavený v polovině 90. let v Galerii Rudolfínum. Pamatuji, jak Jacques Derrida tehdá seděl v malém, potemnělém kabinetu a pozorně vyslechl (předem dostal samozřejmě i písemné avízo), o čem tento projekt má být. Několik dní poté jsem ho drze požádal, zda-li by mi do vznikající knihy k projektu nenapsal i svůj pohled, svoji úvahu. Uff… a on opravdu napsal (mimochodem bez honoráře!). A napsal to skvěle, jak jinak! Dodnes je tento text stále silný, jedinečný a mluví tak i k naší současnosti, mluví k naší minulosti, k našim osobním traumatům, k sobě, k tobě, stačí jen pozorně naslouchat, poznaváme se?!…:
„Walter Bejamin, abychom jím uvedli zamyšlení, postihl určitým způsobem fotografickou okamžitost: okamžitost zvláštní synchronie. V eseji o uměleckém díle v období jeho technické reprodukovatelnosti, že není nic náhodného na tom, jestliže se psychoanalýza rozvíjí ve stejné době jako technika filmu a fotografie. Ani jedno, ani druhé se totiž neomezuje na analýzu detailu, často i zvětšeného anebo zjeveného ‚soustředěním se na obraz‘. Zviditelňuji to, co by jinak zůstalo neviditelným. Ve výzkumech Jiřího Davida nejde jen o to, zviditelnit viditelnost pohledu, ukázat oči vidoucího, vyjevit tvář nějakého pohledu nevědomého subjektu anebo nějaké rozdělení ega, nýbrž vykázat jistou přemíru, vyzdvihnout a jakoby zrodit jistou disymetrii, tu, která ve Stejném rýsuje zcela Jiné. A především pak rozehrát dvojí, reflektovanou a zneklidněnou, disproporci v jejím doplňujícím obraze. Jde o to vyvolat svědectví. Svědek (nový, a přitom tak starý) je povolán, aby zaujal místo. Vytržen ze své noci je od této chvíle bezprostředně zde, neodvolatelně přítomen: jiný já sám, dvakrát já, já, které se poznává, aniž by se poznalo. Tato zkušenost je víc než zkušenost, je to hrozná cesta zakoušení sebe. Tato strašidelná přízračnost, která je cizí i známá, odhaluje – především ale subjektu samému – archaickou a anachronickou monstrozitu zcela intimní přemíry. Disproporce, hybris, vnitřní válka. Fotografická technika zračí přízračnou monstrozitu, zračíc tímto způsobem samu sebe ve svém světelném písmu, ve své pravdě. A ať to již stojí cokoli, této pravdě nesmíme upřít své rozpoznávající uznání.“
Jacques Derrida, 1994.
...(english equivalent - Jacques Derrida, text for photos project Hidden Image, by Jiri David 1994:
Walter Benjamin, for the gift to thought, has fixed in a certain way, a photographic instant: this one is of a strange synchronisity. There is nothing accidental, he says in The Work of Art in the Age of Mechanical Reproduction, in that psychoanalysis developed at the same time as cinema techniques and photography. Both the former and the latter are not limited to the analysis of one detail, sometimes enlarged or revealed by stop-image (arrôt sur image). They give to vision that which elsewhere remains invisible. In Jiří David´s research, it is not only a question of given to vision the visibility of a gaze, of showing the eyes of a viewer/seer (voyeur), of rendering manifest the face of an unconscious subject or some division of the ego, but of given the day to an excess, than of placing it in the world, like at (their) birth, a dissymetry that which in the Same in inscribed the Completely Other. And overall of placing into the scene (en scène) a double disproportion, reflected and appeased. It is a question of summoning the testimony. A witness (new and also old) is called to the bar. Henceforth pulled to its night, here immediately, unimpeachably present: the other itself, two times, and who recognized itself without self-recognition. The experience is more than an experience, it is the terrifying voyage of an experiment of the self. At the same time strange and familiar, this spectrality reveals, and at first to the subject itself, archaic and anachronic monstrosity of the most intimate excess. Disproportion, hybris, intestinal/internal war. The photographic technique shows the monstrous, it also shows itself in its luminous writing, in its truth. To this truth, one will not owe what this costs, to refuse the recognition. I write this very quickly, before having to see the other me, in my waiting for the worst but for greeting in advance the revelation, that which it (she) will be. I will be – the I will be – the third excluded from two others is which I will see before myself – and which already looks at me.

12. 09.

Kdo je tady ředitelem

Jiří David Přečteno 2336 krát Přidat komentář

Ne všichni kupují tištěné LN (z různých důvodů). Většina tištěných médií u nás však zároveň už dávno nedává prostor pro kulturní názory (z různých důvodů) a ti co ho v menšině dávají, si drží pouze svůj úzký přátelský, spřízněný okruh... Dne 10.9.2019 mi LN daly možnost a pro výše zmíněné, jej uvádím i v této elekronické podobě: Kdo je tady ředitel !!!

Platforma nejen pro výběrové řízení a nejen pro instituce 21. století, tentokrát pro pražskou Národní galerii

Rád bych seriózně, bez emocionálních spekulací a také bez sbírání podpůrných petičních podpisů vyjádřil osobní pohled na připravované výběrové řízení pro NGP.

Ministerstvo kultury by mělo ustanovit tzv. garanční radu, po vzoru Národního divadla, která by se skládala maximálně ze sedmi až devíti členů a byla by poradním orgánem ministra se zodpovědností definovanou nově ve statutu NGP. V Radě by zasedali respektované osobnosti z uměleckého a kulturního světa, jakož i zástupci širší veřejnosti. Rada se zároveň musí stát výběrovou komisí, která bude vybírat a navrhovat kandidáta na pozici generálního ředitele/ředitelky NGP. Výběrové řízení lze tak otevřít až tehdy, když bude tato výběrová komise, potažmo výše zmíněná garanční rada, jmenovitě sestavená a její členové zveřejněni. Důvody pro to, aby garanční rada byla totožná s výběrovou komisi, jsou zcela zásadní: jenom tehdy budou mít totiž její členové spoluzodpovědnost za personální návrhy, které budou předkládat ministrovi. Ten by se měl zavázat k tomu, že bude návrhy výběrové komise, resp. garanční rady, brát vážně a na jejich základě rozhodne o jmenování ředitele/ředitelky.
Současná praxe výběrových řízení obecně není vůbec ideální, jde víceméně o alibistické, mnohdy prolobované a tudíž ryze formální kroky zadavatelů, čemuž odpovídají také jejich výsledky. Rozhodování v takto podstatných záležitostech tak bývá povětšinou náhodné, anebo ještě hůře účelové, bez toho, že by aktéři rozhodovacího procesu nesli jakoukoliv zodpovědnost vůči instituci, jejíhož ředitele hledají.
Před zahájením hledání ředitelky či ředitele je ale zároveň zásadně důležité, aby byla mezi zadavatelem a touto Radou vydiskutována očekávání veřejnosti, tzn. ony základní parametry veřejné služby, kterou má v současných podmínkách světa umění NGP plnit. A pokud se tyto základní věci vyjasní a veřejnost, resp. její volení zástupci, se sjednotí na prioritních bodech, pak teprve lze zahájit výběrové řízení.
Zásadně bych ale plédoval pro řízení neveřejné (to však v žádném případě neznamená netransparentní, což se v našem prostředí často z důvodů absence informací zaměňuje!). V praxi to znamená, že garanční rada, tzn. výběrová komise, aktivně na základě jasných a obhajitelných kritérií vyhledává a oslovuje kandidáty v neveřejném režimu, což je zcela běžný způsob výběru uchazečů o takto významné pozice, který nota bene zajišťuje mnohem kvalitnější výsledek. Prakticky se tak eliminuje blamáž, která zpravidla nastává u (zdánlivě) veřejného řízení s daným termínem přihlášek a tím i nevyhnutelnými situacemi, kdy se např. nikdo nepřihlásí, nebo se nepřihlásí nikdo relevantní apod.

Podstatným úkolem garanční rady ve spolupráci s ministerstvem kultury pak samozřejmě musí být promyšlení a zajištění možnosti personálního posílení řízení NGP, třeba tím, že by v konzultaci s garanční radou byla řešena i druhá podstatná funkce v NGP, totiž pozice výkonného, provozně-ekonomického ředitele. Možná by bylo příliš odvážné navrhovat v našem prostředí dostatečně nevyzkoušený model „dvojí hlavy“, tzn. že vedle tohoto výkonného ředitele by byla pozice ředitele uměleckého, nebo-li programového. Samozřejmostí by muselo být vytyčení jasných pravomocí a zodpovědností. Za zvážení to ale podle mého rozhodně stojí, zvláště v situaci, kdy NGP čekají obrovské investice v řádech miliard korun (nový centrální depozitář a hlavně podstatná transformace Veletržního paláce). Mimochodem k tomuto modelu řízení se po letech vrátili např. v Metropolitním muzeu v New Yorku a docela dobře funguje i v Centre Pompidou, pokud je mi známo.
Podstatným předpokladem realizovatelnosti této vize ovšem je přesvědčit a získat pro projekt NGP erudované a zkušené odborníky s mezinárodními referencemi, což jistě nelze v podmínkách tarifních platů. Pro top management NGP, podobně jako i dalších vlajkových lodí české kultury, je pak nezbytné zprůchodnit možnost smluvních platů a dostat se na úroveň obvyklou ve státem zřizovaných institucích mimo rezort kultury, kde vrcholoví manažeři pobírají platy na úrovni 200.000,-Kč a více. Jinak totiž nebude možné sehnat ani profesionálního výkonného ředitele ani kvalitního programového ředitele s tolik potřebnými internacionálními zkušenostmi a kontakty.

Zapotřebí je vrátit se i k institucionální struktuře NGP a jednoznačně odmítnout dle mého mínění osobními ambicemi motivovanou snahu o jakési rozdělení NGP na moderní a současné umění a na klasické, staré umění. Tento krok by zcela určitě, během krátké doby, vedl k politováníhodné marginalizaci instituce na domácí a hlavně na mezinárodní scéně a vedl by tak nepochybně k faktickému zániku Národní galerie. Silný, pozitivně sebevědomý a fundovaný generální ředitel či ředitelka musí přece umět zvládat instituci, která sama o sobě není tak rozsáhlá ve srovnání např. se sousedními uměleckými sbírkami v Drážďanech nebo v Berlíně a současně i motivovat sbírkové ředitele, kurátory a další zaměstnance. Přece nenecháme naší nejvýznamnější uměleckou instituci oslabit jenom proto, že dnes pro její řízení nemáme vhodné kandidáty s celkovou vizí budoucího rozvoje, odpovídající erudicí a tak nezbytnou energií.

Pro zefektivnění fungování a umožnění dynamičtějšího rozvoje a to nejen NGP je pak nezbytné, aby garanční rada jakož i kulturymilovná veřejnost přesvědčila ministra kultury o tom, že je nevyhnutelné, aby se aktivně zasadil o urychlené přijetí zákona o veřejnoprávní instituci v kultuře, jehož uvedení v život je mimochodem v programu stávající vlády. Po jeho schválení by NGP, stejně jako další instituce, které by k němu přistoupily, získaly institut správních rad, následně vytvořené na půdorysu dosavadních garančních rad, které by jako jediné měly statutární zodpovědnost za jmenování a odvolávaní ředitelů. Tento krok je esenciální pro to, abychom se nadále vyhnuli podobným excesům, jakým bylo velikonoční rošambó v NGP předchozího ministra. Kulturní instituce potřebují odpolitizovat, tj. přerušit přímou a úzkou vazbu jejich ředitelů na politickou reprezentaci, potřebují, aby se jejich ředitelé nestávaly loutkami v rukou náladových politiků, jejichž osobní motivace někdy nemusejí být zrovna v souladu s artikulovaným veřejným zájmem.

22. 08.

Skončila již devótnost ministerstva kultury?!

Jiří David Přečteno 1545 krát Přidat komentář

Myslím, že po předchozím (posledním) ministru kultury (jméno už chci nadobro zapomenout) je každý jen trochu vzdělanější člověk příslibem. V tomto pohledu je pak Zaorálek jistou šancí.

Více »

20. 08.

...Plivnu si na tvůj hrob, aneb hledá se ministr (ministryně)...kultury

Jiří David Přečteno 3648 krát Přidat komentář

...Remake kontroverzního stejnojmenného hororu, který byl pro svou brutalitu v řadě zemí na několik let zakázán...

Více »

14. 08.

Svědomí je jako tisíc svědků

Jiří David Přečteno 2767 krát Přidat komentář

„Prezident republiky Miloš Zeman konstatoval, že pan Antonín Staněk se nikdy nezabýval problematikou české kultury. Z tohoto důvodu není odborně kompetentní pro výkon funkce ministra kultury České republiky,“ napsal v prohlášení hradní mluvčí Jiří Ovčáček....

Nespletl jsem se v čase?! Nebo v lidech?!

Nebylo takto:
„Prezident republiky Miloš Zeman konstatoval, že pan Michal Šmarda se nikdy nezabýval problematikou české kultury. Z tohoto důvodu není odborně kompetentní pro výkon funkce ministra kultury České republiky,“ napsal v prohlášení hradní mluvčí Jiří Ovčáček.

A nebo takto:
„Prezident republiky Miloš Zeman konstatoval, že se nikdo z ČSSD nikdy nezabýval problematikou české kultury. Z tohoto důvodu není nikdo odborně kompetentní pro výkon funkce ministra kultury České republiky,“ napsal v prohlášení hradní mluvčí Jiří Ovčáček.

Pak tedy takto:
„Prezident republiky Miloš Zeman konstatoval, že jedině on je odborně kompetentní pro výkon funkce ministra kultury České republiky,“ napsal v prohlášení hradní mluvčí Jiří Ovčáček.

Abyssus abyssum invocat - Ad nauseam - Asinus in cathedra - Aquam ex pumice postulas - Bonos corrumpunt mores congressus

10. 05.

PROTEST

Jiří David Přečteno 2904 krát Přidat komentář

Vzhledem k některým záměrně vyvolaným, či i nevědomým a i zkresleným informacím, předkládám a i v anglickém překladu mé vysvětlení: Pokusím se krátce, pro zahraniční hosty, již byli přítomni na otevření instalace Stanislava Kolíbala v československém pavilonu v Benátkách, objasnit náš tichý protest. Nejdříve však musím zdůraznit, že tento protest nebyl v žádném případě namířen proti práci kolegy Kolíbala! Jeho práce si osobně plně vážím a i dlouhodobě respektuji. I proto jsem mu dal svůj hlas, jako člen mezinárodní výběrové komise pro letošní benátské bienále. Protest byl tak jednoznačně namířen na nekompetentní politickou figuru ministra kultury české republiky. Ministra, který na politickou objednávku bezprecedentně odvolal Jiřího Fajta z pozice generálního ředitele Národní galerie v Praze a ředitele Muzea umění v Olomouci. Politické i osobní pozadí za těmito kroky ministra, jež významně poškozují českou kulturu a umění, jsou jediným a hlavním důvodem našeho protestu. V Čechách už výzvu na odstoupení ministra kultury podepsalo přes 6 tisíc umělců i různých uměleckých institucí. To, že tento ministr přesto zahajoval expozici jednomu z našich zásadních umělců své doby a navíc na sledovaném mezinárodním fóru vizuálního umění, považuji za neslýchaný výsměch, za nehoráznost a cynickou aroganci. Tomuto jeho kroku nelze jen blazeovaně, s intelektuálním nadhledem přihlížet či alibisticky mlčet. Zvláště, když ani instituce Národní galerie v Praze, zastoupená několika lidmi na zahájení expozice Stanislava Kolíbala, nebyla schopna reagovat na zjevné polopravdy i nepravdy, které ministr kultury Antonín Staněk vyslovoval. České umění nemá doposud plnohodnotné uznání či institucionální zastoupení na relevantní světové či evropské scéně. Národní galerie, stejně jako v menším měřítku i Muzeum umění v Olomouci, se o to poslední čtyři roky intenzivně pokoušely a postupně se jim dařilo tuto bariéru, nedůvěru i nepochopení odbourávat. Bohužel kroky ministerstva kultury v osobě svého současného ministra naši kulturní scénu opět vrhají za zdi, kde v očích světa žijí jen lvi.

Let me, very briefly, explain our quiet protest for those foreign guests who were present at the launch of Stanislav Kolíbal’s exhibition in the Czechoslovakian pavilion in Venice. First let me emphasise that this protest was in no way targeted against Mr Kolíbal’s work. I personally hold him in high regard and respect him and I voted for him to be elected a member of the international selection committee for the Venice Biennial. The protest was clearly aimed at the non-competent political figure of the minister of culture of the Czech Republic. The minister who, for political reasons, shockingly dismissed Jiří Fajt from his position of the general director National Gallery in Prague and, also, the director of the Museum of Museum of Art in Olomouc. Political and personal background of these actions of the minister, which are detrimental to Czech culture and art, are the sole and only reasons of our protest. In the Czech Republic, the petition for the minister to resign has been signed already by over six thousand artists and art institutions. The fact that this minister opened an exhibition of one of the most important artist of our time, moreover at a closely observed international forum of visual art, is ridiculous, outrageous and is a manifestation of cynical arrogance. This step of his cannot be just overlooked with an intellectual distance or ignored in silence, namely when even the institution of the National Gallery, represented by several people at the launch of Mr Kolíbal’s exhibition, was not able to respond to evident falsehoods and half-truths which the minister Staněk said. Czech art, so far, has not a fully-fledged recognition or institutional representation on the relevant global and European scene. The National Gallery, same as, to a lesser extent, Museum of Art in Olomouc, have tried in the past four years, rather successfully, to demolish this barrier, distrust and misunderstanding. Unfortunately, the latest actions of the minister of culture throw our cultural scene once again behind a wall where, in the eyes of the world, only lions live...

03. 05.

NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD

Jiří David Přečteno 4826 krát Přidat komentář


NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, NEVOLTE ČSSD, DOKUD JE ANTONÍN STANĚK JEJICH MINISTREM KULTURY.

22. 04.

Po stopách krve

Jiří David Přečteno 3293 krát Přidat komentář

V prezidentském letadle (někde nad Ukrajinou) mířícím dnes (22. 4. 2019) do Pekingu, Miloš: „Tondo, neboj se, přisedni. Ty vole, kluku jeden hanácké, zmáknuls to dokonale. Dva jednou ranou, to jsem snad nedokázal ani já... no… i když! Hlavně, že už mne nes...e ten debil Fajt. Ty vole, představ si, že má tu drzost se se mnou i soudit! Hele, ale jak jsi ho předhodil těm uměleckým sra...ům, to byl majstrštych, fakt, ti se teď dokonale roze...ou mezi sebou a než se vrátíme domů, tak se to pěkně rozmělní. Věř mi, pach krve! A u Babiše jsem ti to, jak víš, taky pojistil. Mimochodem ten tvůj krizovej borec to doufám bude taky nějakej čas šikovně zazdívat. Ostatně jsi mi říkal, že hned první den jsi mu poslal patnáct mega na tu architektonickou soutěž, co si Fajt ještě stačil vydupat, ha ha, tak dobrý, ne? Hele nestyď se a dej si i do druhý nohy, je domácí, vlastně ty vole, tam vod vás z Moravy! Píše, co? Jinak ať si ta intelektuální banda zmr...ů píše, co chce, no ne!?

Více »

28. 02.

Někdy stačí jen jedna věta, bohužel!

Jiří David Přečteno 2992 krát Přidat komentář

Bez komentáře: „Z kulturní sféry jsem vůči panu Staňkovi nezaznamenal kritiku, určitě by ovšem mohl být víc vidět,“ podotkl na adresu ministra Hamáček (Seznam.cz).

Více »

10. 02.

Jde o to, aby ses dorozuměl se svinkou na zdi.

Jiří David Přečteno 2704 krát Přidat komentář

„Ukradl“ jsem Petru Fischerovi jeden z jím na facebooku pravidelně uváděných citátů: Martin Buber - „Boj neprobíhá mezi Západem a Východem, mezi socialismem a kapitalismem, nýbrž mezi VZDĚLÁVÁNÍM a PROPAGANDOU!“ Proč zrovna tento?! Vlastně i proto, že si Petr Fischer před nedávnem prošel svou torturou, a taky abych mohl lépe přiblížit tupost, přízemnost i intelektuální zmar mnohých politických figur. Vše a opět ve vztahu k naší žité přítomnosti a v kontextu zdejšího kulturního nivó. Vlastně to nemá ani cenu a smysl psát stále dokola. Nic tím nikdo z nás nezmění. Tak naivní opravdu nejsem. Přesto je asi dobré, možná pro klid duše, nebo abych se úplně nezbláznil, zaznamenat, jací jedinci ve svém nevzdělání mohou na dlouhé roky zničit práci, erudovaných, kreativních a profesně schopných osobností. O olomouckém SEFO jsem sice již na blogu Aktuálně.cz psal před časem /http://blog.aktualne.cz/blogy/jiri-david.php?itemid=32385), zejména a v souvislosti s návrhem ing. arch. Jana Šépky. Dnes se k němu navracím, ale nyní v souvislosti s ředitelem olomouckého Muzea umění Mgr. Michalem Soukupem. Musím, neboť přímo modelově ukazuje, že žádné politické zřízení nedokáže eliminovat lidskou nekompetentní svévoli a hloupost. Takže je to vlastně zcela jednoduché, i když ve své temné přízračnosti. Ředitel Soukup byl od počátku vřelým příznivcem Šépkova návrhu SEFO a pomáhal tento projekt, ze své pozice a se svými kolegy, uskutečňovat. Byly tak časem vydány už i mnohé miliónové dotace na rozjezd tohoto bohulibého projektu. Detaily jsem popsal ve svém dřívějším blogu. No a jelikož se bývalý starosta Olomouce Antonín Staněk stal děsivým nedopatřením (politický handl?!) ministrem kultury, rozhodl se SEFO sestřelit a daří se mu to! Vytvořil tak v současnosti i politicky tlak na ředitele M. Soukupa. Pokud je mi známo, pan ředitel tak byl (do)nucen „přehodnotit“ priority a vynuceně nyní dává pro své existenční setrvání ve funkci ruce pryč od Šépkova SEFO, a to i přesto, že nové vedení olomoucké radnice se naopak, před pár dny, za tento návrh jednotně postavilo! Avšak skutečnost, že si pan ředitel Soukup ještě nedávno dovolil být pro, mu asi úředník (ministr) už navždy nedokáže odpustit a chce ho z pozice ředitele odvolat. Jak prosté, jak hnusné, jak příznačné, jak nízké a ubohé. Malost lidí typu Antonína Staňka je v naší politice asi navždy modelovým příkladem. Takhle si pan ministr prosadí se spřátelenými moravskými developery novou Šantovku (další obludný, naddimenzovaný supermarket s kancelářemi), lidi budou spokojeni a na umění stejně většinově kašlou. To, co nyní prožívá pan ředitel Soukup, má již na svém „triku“ i generální ředitel naší největší kulturní instituce ve vztahu k vizuálnímu umění, Národní galerie, tedy Jiří Fajt. Ten již oprávněně pár let protestuje (i veřejně) proti Miloši Zemanovi (toho času prezident, mimochodem, je opravdu fyzická bolest jedince nezbytností k nenávisti, ponižování, či pohrdání druhých?!), mimo jiné za to, že mu odmítá neoprávněně udělit titul profesora, který Jiří Fajt úspěšně, legitimně obhájil na Karlově univerzitě v Praze. Pro neznalé, prezident má (měl!) pouze povinnost kontrasignovat spolu s předsedou vlády návrh příslušné vysoké školy. Vždy tomu tak bylo a ze zákona má být. To jen na okraj... Jelikož má současný ministr kultury kupodivu poměrně nejistou pozici i u premiéra Babiše (tedy ve vládě), snaží se mnohými kroky zavděčit právě prezidentovi. Zeman si jistě neodpustí šikovně a alibisticky přetransformovat tuto ministerskou vlezlou přízeň a doporučí Staňkovi Fajta z NG odstranit. Navíc se už i proslýchá, kdo by ho mohl nahradit! Paradoxní, neboť vlastně opět tak moc pro tento náš lyrický kraj je i skutečnost, že i ti, co Zemana a Staňka nesnášejí, se rádi svezou na jejich případném odvolání Jiřího Fajta. Jistě se už hledají – a vlastně jsou vždy předem k dispozici – neochvějně zástupné důvody (většinou jsou to kamuflované finanční nesrovnalosti apod.). Je skoro jisté, že ani Babiš nepůjde proti Zemanovi, neboť kultura je pro něj někde daleko vzadu („blýskl“ se jen s francouzským prezidentem Macronem). Politicky je pro něj nevýhodné jít proti Zemanovi a i když by Staňka jindy klidně odvolal (i přes odpor ČSSD), nyní je si vědom, že lidé okolo kultury mu své hlasy stejně nikdy nedají. Závěrem ukradnu jinou citaci, tentokrát z aforismů Franze Kafky: Jde o to, aby ses dorozuměl se svinkou na zdi. Jakmile do ní vpravíš otázku po smyslu toho co dělá, vyhubíš národ svinek.
P.S. jsem však dnes velmi zvědavý, kdo se z našich špičkových architektů přihlásí do nově (ministerstvem) vyhlašované anonymní architektonické soutěže na SEFO a kdo bude solidární se svým kolegou Janem Šépkou.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy