Postoupí francouzská levice do druhého kola prezidentských voleb? Je rozdělená a čelí vlivu nacionalistů. Svérázný rétor Melénchon v předvolebním finále posiluje, Jak by se v druhém kole rozdělili voliči, kdyby ve finále stanuli proti sobě pravý a levý okraj politické scény? Nejen Francie tak zažívá nejistotu z budoucnosti.


Celá Evropa napjatě sleduje situaci ve Francii před nadcházejícími prezidentskými volbami. Hrozba vítězství kandidátky francouzských nacionalistů Marine le Pen vede k úvahám, na koho má volič vsadit, aby nedošlo k nejhoršímu. Souběžně s tím jde o problém zda se podaří tradiční francouzské levici vymanit se z vleklé krize
V minulosti se vždy proti krajnostem vytvořil společný hlasovací blok. Příznivci Fronte National si dělají naděje že exkomunikace nacionalistů skončila, tím že se Marine distancovala od excesů svého otce. Preference le Penové se dlouhodobě pohybují kolem 25%, což jí dává poměrně velkou naději na postup do druhého kola voleb. Boduje zejména u mladých voličů z menších měst. Navíc svůj nacionalismus zakrývá i řadou sociálních slibů. Ale nedávno připomněla o čem její hnutí je, když popřela zatýkání Židů v Paříži v roce 1942.
Původně favorizovaný její protikandidát konzervativní republikán Francois Fillon se po skandálu s proplácením své manželky z veřejných peněz postupně propadá. Ještě počátkem roku dosahoval preferencí kolem 25%, v únoru byl již třetí s 19%. Nyní podle některých průzkumů klesl dokonce až na čtvrté místo se 17%. Politický mainstream po propadu Fillona nyní sází na centristu Emmanuela Macrona. Ten se již v únoru s 21% vyhoupl na druhé místo a nyní je s le Penovou ve více méně vyrovnané pozici.
Socialisté po té, co úřadující prezident Francois Holande loni odmítl znovu kandidovat, nakonec v primárkách vsadili na levicovějšího Benoita Hamona. Bývalý ministr školství se začal stavět do pozice levicového vizionáře. Reformní levice se nadchla a začala z něj dělat dalšího Sanderse či Corbyna, Z počátku se pohyboval kolem 15% preferencí. V posledních týdnech mu ale voliče začíná stahovat levičák a antiglobalista Jean-Luc Melenchon, který ale čím dál častěji mluví i o vyvázání Francie z EU. Socialista Hamon s 9% preferencí klesl nyní až na páté místo.
65 letý Melenchon je bývalý socialista, který je předsedou nového subjektu Parti de gauche (založené 2009). Má podporu i od francouzských komunistů a řadí se k evropské levicové frakci GUE/NGL. Ještě v únoru byl Melenchon až na pátém místě s 12%, jeho preference ale aktuálně rostou a vynesly ho nyní s 18% na již třetí místo (dle agentury Kantar Sofres OnePoint).. Nadšení levicového voliče se tedy zjevně začíná přelévat od Hamona k Melenchonovi, Boduje svými show na vlastním You Tube kanálu, kde nabízí jak 32 hodinový pracovní týden, tak třeba legalizaci marihuany. Po TV debatě 4. dubna byl nejlépe hodnoceným řečníkem.
Rozdělený tábor levice však má zatím šanci na postup do druhého kola francouzských prezidentských voleb omezenou. V případě že nikdo z levice 23. dubna nepostoupí do 2. kola, tak je důležité, jak se pak přerozdělí hlasy mezi dva finalisty. Druhé kolo bude 7. května. Část voličů Fillona může volit le Penovou. Co udělají voliči Melenchona, který nyní ve stylu Camerona slibuje, že pokud Francie nevyjedná lepší podmínky v EU, tak prosadí referendum o frexitu. Nechce přímo aktivovat článek 50. smlouvy o EU, ale přetahuje nacionální voliče tím, že naznačuje podmínky, které pokud se nesplní, tvrdí, že je třeba se zeptat občanů.
Francouzská levice bude prezidentskými volbami tak jako tak poznamenána – a nejen na Francii bude mít vliv jak se postaví k další společné budoucnosti. Pokud skončí v jedné posteli s nacionalisty, bude to problém. Lidé jako Tsipras či Corbyn nikdy nepřekročili kritiku EU až k požadavkům na její opuštění. Národovecké nálady ale stoupají i na levici. Ovšem otočit se k Evropě zadkem, znamená hledět do minulosti a ne do budoucnosti. Jistou naději je, že i francouzská divoká karta Melenchon se schází s lidmi jako např. Oskar Lafontaine či Yanis Varufakis nad Plánem B pro Evropu.