Vladařský instinkt
Všichni monarchisté by měli zajásat. Jejich sen se totiž naplnil. Zbytečně hledali za hranicemi, zbytečně pátrali v archivech šlechtických rodů. Náš budoucí král žije již mezi námi a je ho třeba jen korunovat. Slyšíme, jak rozvážně mluví hlubokým hlasem, váží každou slabiku svého moudrého proslovu k lidu, vidíme, jak rozvážně se pohybuje. Ano, je jím Miloš Zeman.
Při každé řeči má svou mocnářskou hlavu mírně nakloněnu, aby zvýraznil, že i naše politická situace je nebezpečně nahnuta. On ji ale může vyrovnat a to pouhým kývnutím hlavy opačným směrem, mávnutím vladařskou francouzskou holí na správnou stranu. Cokoliv řekne, dalo by se tesat. Má totiž vždy a proti každému pravdu. A nikdy nikomu neustupuje, ať už je stav věcí jakýkoliv.
Řídí se pravidlem českých králů, kteří z boje za žádnou cenu neutíkali. Ať je na tom zdravotně jakkoliv, třeba by byl naprosto slepý jako Jan Lucembursky, přesto se nechá svou družinou vodit do šarvátek na záchranu cti našeho národa. Také se rád napije a tím je všem blízký jako král Václav IV. Jednoduše řečeno, takovýto charakter, kterým byl obdařen, se běžně nevyskytne a musel nám být seslán shůry. Je tak jen přirozené, že lid ho spontánně nazývá Milošem I.
Vladařský instinkt dokládá evidentně již dnes. Je totiž ochoten se setkávat pouze se skutečnými panovníky dnešního světa. Pohrdá samozřejmě všemi těmi bruselskými postavičkami na politicky rozrůzněné evropské scéně. Též se přece nebude zahazovat s nějakými pseudovládci, kteří ve svých rukou už dnes nic nedrží. Proč se scházet s jakýmsi Vilémem-Alexandrem nizozemským nebo přestárlou Alžbětou II. britskou, natož s knížátkem z Lichtenštejnska. Ti všichni nemají žádné pravomoci a jen poslušně panáčkují, jak se jim řekne.
Zatímco náš mocnář Miloš je ochoten jednat pouze se skutečnými vladaři. A těmi jsou naprosto prokazatelně jen ruský car Vladimir Vladimirovič Putin nebo císař nové čínské Říše středu Si Ťin-pching. S nimi se pak schází jako rovný s rovnými, právě tito neomezení vládci ho naprosto respektují. A to na rozdíl od směšných a nevolených funkcionářů podivné bruselské struktury zvané Unie. O často jen pětiprocentních zdejších ministrech ani nemluvě. Když dříve jednal důvěrně s carem Putinem, samozřejmě k tomu nepotřeboval uši našeho velvyslance v ruské říši. Neomalený ministr zahraničí si tehdy dokonce stěžoval, že vůbec neví, o čem se náš mocnář s carem Putinem bavil. Jako by to bylo vhodné pro plebejské uši. A též jako by nevěděl, že skutečnou politiku vytváří král vždy sám. Miloš Zeman se nesnižuje k jednání ani s přechytralými zástupci universit nebo některých nevhodných politických uskupení, která jen špiní okraje parlamentu.
Už je tedy na čase, abychom si uvědomili, že monarchie je nejlepší forma vládnutí. Samozřejmě když máte v čele moudrého monarchu, a to my mít můžeme. Ten by pak měl co nejdříve správu věcí převzít do svých rukou, vytvářet moudré zákony a uplácat si z méněcenných politických stran hmotu pro svou hradní bábovku, kterou sám už jistě dobře propeče.
Při každé řeči má svou mocnářskou hlavu mírně nakloněnu, aby zvýraznil, že i naše politická situace je nebezpečně nahnuta. On ji ale může vyrovnat a to pouhým kývnutím hlavy opačným směrem, mávnutím vladařskou francouzskou holí na správnou stranu. Cokoliv řekne, dalo by se tesat. Má totiž vždy a proti každému pravdu. A nikdy nikomu neustupuje, ať už je stav věcí jakýkoliv.
Řídí se pravidlem českých králů, kteří z boje za žádnou cenu neutíkali. Ať je na tom zdravotně jakkoliv, třeba by byl naprosto slepý jako Jan Lucembursky, přesto se nechá svou družinou vodit do šarvátek na záchranu cti našeho národa. Také se rád napije a tím je všem blízký jako král Václav IV. Jednoduše řečeno, takovýto charakter, kterým byl obdařen, se běžně nevyskytne a musel nám být seslán shůry. Je tak jen přirozené, že lid ho spontánně nazývá Milošem I.
Vladařský instinkt dokládá evidentně již dnes. Je totiž ochoten se setkávat pouze se skutečnými panovníky dnešního světa. Pohrdá samozřejmě všemi těmi bruselskými postavičkami na politicky rozrůzněné evropské scéně. Též se přece nebude zahazovat s nějakými pseudovládci, kteří ve svých rukou už dnes nic nedrží. Proč se scházet s jakýmsi Vilémem-Alexandrem nizozemským nebo přestárlou Alžbětou II. britskou, natož s knížátkem z Lichtenštejnska. Ti všichni nemají žádné pravomoci a jen poslušně panáčkují, jak se jim řekne.
Zatímco náš mocnář Miloš je ochoten jednat pouze se skutečnými vladaři. A těmi jsou naprosto prokazatelně jen ruský car Vladimir Vladimirovič Putin nebo císař nové čínské Říše středu Si Ťin-pching. S nimi se pak schází jako rovný s rovnými, právě tito neomezení vládci ho naprosto respektují. A to na rozdíl od směšných a nevolených funkcionářů podivné bruselské struktury zvané Unie. O často jen pětiprocentních zdejších ministrech ani nemluvě. Když dříve jednal důvěrně s carem Putinem, samozřejmě k tomu nepotřeboval uši našeho velvyslance v ruské říši. Neomalený ministr zahraničí si tehdy dokonce stěžoval, že vůbec neví, o čem se náš mocnář s carem Putinem bavil. Jako by to bylo vhodné pro plebejské uši. A též jako by nevěděl, že skutečnou politiku vytváří král vždy sám. Miloš Zeman se nesnižuje k jednání ani s přechytralými zástupci universit nebo některých nevhodných politických uskupení, která jen špiní okraje parlamentu.
Už je tedy na čase, abychom si uvědomili, že monarchie je nejlepší forma vládnutí. Samozřejmě když máte v čele moudrého monarchu, a to my mít můžeme. Ten by pak měl co nejdříve správu věcí převzít do svých rukou, vytvářet moudré zákony a uplácat si z méněcenných politických stran hmotu pro svou hradní bábovku, kterou sám už jistě dobře propeče.