J. Soukup je nejen generálním ředitelem a majitelem TV Barrandov, on je také jejím hlavním konferenciérem, analytikem, komentátorem a tak nějak vůbec všechno. Někteří zasvěcenci spočítali, že vystupuje již v jedenácti pořadech své televize.

To už samo o sobě svědčí o jistém stavu mysli tohoto muže. Se svou partnerkou J. Soukup prý již chodí po Hradě a dohadují se o tom, co udělají, až jednou v prezidentském úřadu Soukup vystřídá Miloše Zemana. A prý to není taková legranda jak se teď zdá. J. Soukup prý uvěřil, že po odchodu M. Zemana do výslužby může převzít jeho levicovou voličskou klientelu. No, koneckonců, proč ne? I Andrej Babiš do značné míry převzal voličskou klientelu, která dříve podporovala ve volbách ČSSD a komunisty. Takže proč by analogicky nemohl být – tak zní Soukupova úvaha – další miliardář prezidentem. Nechci zpochybňovat Soukupovy miliardy, ani jeho minulost, kdy radil Bursíkovi a později Bártovi. Určitě tak nečinil proto, že se chtěl následně dostat k zakázkám v polostátních a státních firmách na reklamu. Prý tak ale vydělal možná desítky a možná prý stamiliony korun. Ale možná, že jsou to jen hnusné pomluvy. Upřímně, mně by to bylo celkem lhostejné, jako mi je lhostejný J. Soukup sám. Problém je v jiné věci. J. Soukup, coby konferenciér vlastní televize mě v poslední době soustavně kriminalizuje. Spojuje mě s kauzami, které jsem třeba já naopak a vcelku obratně ve své době vyřešil. Tak kupříkladu mě spojil s kauzou První městské banky (PMB). Prý jsem ji vykradl, takže si dnes přehazuji někde ve sklepě dvě miliardy ukradených korun. Ono to ale bylo všechno úplně jinak.

Když jsem za PMB převzal počátkem roku 1999 zodpovědnost, jako předseda dozorčí rady této banky a čerstvě zvolený náměstek pražského primátora pro finance, byly v ní toxické úvěry za 2,1 mld. Kč. Od chvíle, kdy jsem stanul v čele dozorčí rady PMB, nebyl poskytnut jediný chybný úvěr a banka byla díky mému úsilí a úsilí mých spolupracovníků (kteří to mohou u soudu dosvědčit a doložit), postupně vyčištěna, připravena k prodeji a zachráněna. U banky, která byla původně, počátkem roku 1999, oběma nohama v nucené správě, to byl vynikající úspěch. Ale Soukup lže, jak když tiskne, že jsem prý banku vykradl. No, vezměte to logicky. Kdybych banku opravdu vybrabčil, jak tvrdí tento moudrý muž, jak bych se mohl v roce 2005 stát předsedou vlády a přežít to bez úhony. A jak bych vůbec mohl dělat náměstka pražského primátora až do roku 2004, kdyby to, co tvrdí Soukup, byla pravda?

Soukup mě také čile spojuje se zřejmě zločinným podnikatelem Horáčkem, který tři čtvrtě roku zaměstnával mou budoucí bývalou ženu Petru. Nevím, jestli je Petře dobře po těle, když si uvědomí, jakými penězi jí Horáček platil. Ale podle zaručených zpráv z pražských kaváren se má Petra Paroubková stát jednou z konferenciérek TV Barrandov. Blahopřeji ji k této případné nové kariéře a ke spojení s miliardářem – kandidátem na prezidenta.

TV Barrandov, bohužel, má o něco větší dosah na Ostravsku, než v jiných krajích, kde je její dosah marginální. Na slova J. Soukupa o mé údajné korupci proto některé slabé mozky reagují na ulicích tak, jak to J. Soukup očekává. Prostě J. Soukup mě chce cíleně poškozovat. A v poslední době ve své televizi, kde je hlavním konferenciérem zvýšil kadenci těchto útoků. Včera jsem proto J. Soukupa informoval, že ihned po ukončení voleb jej budou moji právníci žalovat. Soukup mně k tomu cynicky popřál: „Mnoho úspěchů“. Já vím, že to bude běh na dlouhou trať na dva až tři roky a u českých soudů může být výsledek poněkud nejistý. Proto jsem přikročil k plánu B a informoval o něm J. Soukupa, že podávám stížnost na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, a to pro naprostou neobjektivitu jeho televizní show vůči mé osobě. A pokud dojde k další recidivě ze Soukupovy strany, podám další stížnost. A Rada podle zákona musí konat do třiceti dnů. Toto ostatně není první stížnost na Soukupa, kterou Rada řeší.

Chci proto vyzvat další lidi, kteří se cítí poškozeni Soukupovým lhaním, aby postupovali tak, jako já. To, co dělá Soukup, není svoboda slova. To je zneužívání osobního postavení k likvidaci jemu nepohodlného člověka či lidí. A to je potřeba zarazit.


Jiří Paroubek