Na počátku devadesátých let přestalo školství konkurovat soukromému sektoru. Mnozí a často nejschopnější učitelé odešli k zahraničním firmám, stali se bankovními úředníky nebo zakládali vlastní podniky. Z učitelů vysokých i jiných škol pochází dnes část elity našeho manažerského stavu.

Od roku 1998 došlo alespoň k částečné nápravě. Mzdy učitelů se alespoň trochu napravily. Reálné mzdy pedagogů mezi lety 1999 až 2007 rostly o 4 až 10 % ročně. Přesto nebylo tehdejšího cíle 110 % průměrného platu v ČR dosaženo. Učitelská mzda se pohybovala nejvýše na úrovni 105 %. V budoucím období proto ČSSD počítala s dalším růstem mezd učitelů.

Srovnání platů učitelů a ostatních vysokoškoláků nadále nevyznívá příznivě. Průměrný plat učitele střední školy je lehce nad 22 tisíci korun. Tento plat zdaleka ale nemají všichni. V tomto platu jsou i hodiny navíc, řídící a zájmová práce. Vysokoškolák v soukromé sféře vydělává zhruba dvojnásobek. Avšak i vysokoškolák ve veřejném sektoru vydělává v průměru 29 tisíc.

Občané často namítají, že učitel nemá odpovědnost. Jako náměstek primátora jsem mnohokrát četl i ty nepříjemné zprávy ze školství. Není nic smutnějšího, než řešit odpovědnost při smrti nebo závažném zranění dítěte. Veselé není řešit ani stížnosti rodičů na školy, které nepřipraví své žáky k přijetí na dobrou střední nebo vysokou školu. Řadový učitel má odpovědnost na úrovni středního managementu. Rektoři univerzit mají funkci srovnatelnou s ředitelským křeslem velké firmy.

Lidem se zdá, že učitelé mají kratší pracovní dobu a delší prázdniny. Srovnávají těch průměrných, zhruba pětadvacet odučených hodin se čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobou. Každý učitel vám ovšem potvrdí, že poctivě odučená hodina je spojena s další „neviditelnou“ hodinou přípravy, opravování úkolů a písemných prací, s administrativou a dalším vzděláváním. Dobří učitelé mají skutečnou pracovní dobu delší než většina populace.

V současné době vláda plánuje systematický pokles reálné mzdy učitelů. Růst platů nepokryje ani polovinu inflace. Předběžné rozpočtové údaje říkají, že platy učitelů porostou o 1,1 %, v regionálním školství o 1,5 %. Protože inflace v příštím roce bude nejméně čtyřprocentní, znamená to i při započtení možných úspor pokles reálných mezd ve školství o 2 %.

Vláda ale plánuje stejné nárůsty mezd ve školství v tříletém období. To znamená pokles reálných mezd o pět až šest procent. Ještě dramatičtější výsledek získáme, pokud srovnáme vývoj mezd ve školství s vývojem v ostatní ekonomice. Reálné mzdy rostly v minulých letech v průměru o 4 %. Trh práce ale už nemá rezervy, kvalifikovaných sil je silný nedostatek. Reálné mzdy tedy tempo nezpomalí, spíše zvýší. Propad školských mezd vůči ostatním mzdám bude tedy v reálném vyjádření o 5 až 6 % ročně. Protože se ale mzdové indexy nesčítají ale násobí, celkový propad reálných učitelských mezd proti ostatním se bude pohybovat mezi 16 až 19 %. Tolik čísla, která potvrdí každý analytik. To je ovšem větší rána než na začátku devadesátých let.

V obhajobě poklesu učitelských platů zaznívají často argumenty, které počítají s tím, že čtenáři o věci nic neví. Vládní přestavitelé mluví o tom, že další peníze přinese snižování počtu učitelských míst. Nejoptimističtější předpoklady možného propouštění učitelů připouštějí růst mezd z tohoto titulu tak o 0,4 – 0,5 %. S tím ale předchozí výpočty již počítají. Předpokládá to propustit kolem tisíce učitelů.

Vládní představitelé také tvrdí, že mzdy učitelů vylepší peníze z evropských fondů. Kdyby se někdy trochu zajímali o čerpání evropských peněz, věděli by, že peníze z EU nejsou použitelné na běžné mzdové a provozní náklady.

Korunu vládní argumentaci nasadil sám předseda vlády. Bezelstně vyhlásil, že vláda přece o mzdách učitelů nerozhoduje. Pane premiére, rozhoduje. Zkuste si někdy přečíst státní rozpočet. Budete se divit, najdete tam položku mzdy učitelů. Pokud by vás to zajímalo, tak odpovědnost za učitelské mzdy vsunul do vládní agendy známý levicový tyran T. G. Masaryk.

Poptávka po kvalifikované práci roste a absolventi pedagogických fakult mají dost nabídek mimo resort školství. Bylo kdysi zvykem, že děti učili ve školách armádní vysloužilci. Mají i naše děti učit důchodci?

Učitelé chtějí jen to, aby jejich platy nezaostávaly za ostatními. Nic víc.