V nedávné době tisk přinesl zprávu, že nový člen ČSSD pan Dimun přišel s určitými návrhy, týkajícími se změny image sociální demokracie. Pro někoho je to zřejmě černá můra, že s takovými návrhy přichází právě pan Dimun (nevím proč), pro mě je to cenné Stejně tak uvítám jakékoliv návrhy každého jiného člena ČSSD.

Využívám v těchto dnech volnějšího pracovního režimu, abych se sešel s jednotlivými týmy pro modernizaci sociální demokracie. Slyšel jsem tak názory desítek členů těchto týmů na otázky spojené s novým přístupem ČSSD, např. ke střední třídě, k mladé generaci, ke změně image ČSSD, ke změně systému vnitrostranického vzdělávání, ke komunální politice, k rovným příležitostem atd. V příštích dnech vyslechnu záměry a návrhy členů některých dalších týmů a také oni vyslechnou můj názor na věc.


Cílem modernizace je modernita ČSSD, což znamená změnu kvality činnosti i stylu práce sociální demokracie. Půjde o to, více otevřít stranu novým myšlenkám, novým lidem a v personální práci umět využít lépe nežli dosud potencionálu úspěšných komunálních politiků ve veřejných funkcích i ve státní správě (po příchodu ČSSD do vlády). Jen tak se sociální demokracie může stát vážným konkurentem ODS, a to nejen ve volbách do Poslanecké sněmovny, kde se jí to pravidelně daří, ale také ve všech dalších typech voleb.

Bude-li ČSSD umět uskutečnit projekt své modernizace, bude schopna stabilizovat svou volební podporu - z dnešních vysokých volebních preferencí – ve volbách do Poslanecké sněmovny na volební výsledek mezi 35 až 40 %.

Veškerá činnost „modernizačních týmů“ ČSSD je zaměřena tak, aby výstupy z jejich práce sloužily také ke změně image této strany.

Změna image ČSSD bude probíhat v několika základních rovinách. Tou prvou rovinou, kterou musí sociální demokracie řešit, je odstranění odéru kryptokomunismu, kterým ji obestřela pravicová média a dnešní vládní strany. Základním úkolem v této souvislosti bude ukázat, že česká sociální demokracie nemá nic společného s komunistickým režimem, ani se starorežimní KSČ. Ale, že je to strana, která je také někde jinde nežli dnešní KSČM, která zatím nenašla plnohodnotné místo v současném politickém systému země. V zájmu svém vlastním i v zájmu levice jako celku by je ovšem měla KSČM hledat.

Sociální demokracie bude v této souvislosti věnovat velkou pozornost, větší než kdy v minulosti, vztahům k partnerským sociálně demokratickým stranám. Především pak k těm vládním. Ve středoevropském regionu jsou vládními stranami sociální demokracie německá, rakouská, slovenská a maďarská. ČSSD bude také usilovat, i s pomocí německé sociální demokracie, o navázání trvalých pracovních kontaktů s Demokratickou stranou Spojených států.

Naším záměrem je ukázat české veřejnosti velké úspěchy především evropského sociálnědemokratického hnutí a jeho mimořádný přínos k rozvoji Evropy, zejména pak jejího sociálního státu a životní úrovně lidí v posledních šedesáti letech.

Stálo by v této souvislosti také za to udělat srovnávací studii programů ČSSD a nejvyspělejších evropských sociálnědemokratických stran. Ukáže se, že tyto programy si jsou navzájem ve zdrcující většině otázek velmi podobné.

Ukážeme také oběti komunistického režimu z řad českých sociálních demokratů, počínaje někdejším předsedou Československé sociální demokracie Bohumilem Laušmanem. A připomeneme také významné osobnosti českých exilových sociálních demokratů, jakými byli V. Majer, B. Vilím, V. Bernard, V. Holub, J. Horák, P. Janýr,
J. Loewy a další a jejich úlohu v zápase o demokratický charakter republiky
po roce 1948.

Druhou rovinou, které se ČSSD bude velmi intenzívně věnovat (a vlastně tak již dlouhé měsíce činí), je postupné odstraňování odéru údajného spojení této strany s organizovaným zločinem a korupcí. Stratégové ODS rozehráli velmi důmyslně před sněmovními volbami, podle osvědčených zkušeností polské pravice, tuto kartu. V Polsku tato předvolební strategie pravice vedla před volbami k rychlé erozi politických pozic levice a ve volbách k totálnímu rozdrcení tamní levice.

Připomeňme v této souvislosti největší politický „ekrazit“ použitý politickými soupeři, tedy především občanskými demokraty, před sněmovními volbami, vůči ČSSD. Pitrem rozpoutaná pseudokauza Unipetrol. Krejčířovo blábolení o jím údajně zkorumpované ČSSD. Pseudoaféra M. Krause (dodnes nebyl vůbec obviněn z trestního činu). Prefabrikovaná pseudokauza biolíh a „zlatý hřeb“ volební kampaně: tzv. Kubiceho zpráva, plná absurdních a nikdy neprokázaných obvinění na adresu ČSSD a jejich představitelů. Ve vědomí voličů tyto pseudokauzy měly způsobit a také způsobily velké škody. Spojení údajně hrozící obnovy předlistopadového režimu, s údajným propojením ČSSD s organizovaným zločinem, obrátilo proti sociální demokracii před volbami významnou část středních vrstev a bylo zřejmě rozhodujícím faktorem volebního úspěchu ODS.

Velký význam bude při změně image ČSSD hrát také nově pojatá komunikace s veřejností prostřednictvím sdělovacích prostředků. Sociální demokracie bude muset najít živější, inovovaný způsob působení zejména vůči středním vrstvám, mladým lidem a Pražanům. Vyhledávat pro tento účel mladé a mladší lidi, kteří dají vyjádřením strany jinou formu a dynamiku.

Mou představou je, že se modernizačním týmům právě v těchto třech oblastech (střední třída, mladá generace, Praha) podaří navrhnout jakýsi akční plán konkrétních kroků a cílů pro jednotlivé zájmové skupiny občanů, který by se stal východiskem pro doplnění programu strany. A hlavně by se stal východiskem potřebných změn politiky české sociální demokracie na půdě parlamentu, ve výkonné moci státu (až bude ČSSD opět vládní stranou) i v jiných oblastech.

Politickým cílem ČSSD tedy je zachovat si podporu současné třetiny voličů a přitom získat voliče nové, ze společenských vrstev a skupin, které zatím byly vůči této straně, pokud jde o její podporu, zdrženlivé. Modernizace sociální demokracie je k tomu nezbytným nástrojem.