Kdokoliv cestoval po světě, tuto otázku určitě dostal. Každý pak na ni odpovídal. Já také, a odpovídal jsem na ni asi jako vy všichni. Jsem z České republiky, I´m from the Czech Republic. Asi se shodneme, že většina cizinců mimo naše nejbližší sousedy v paměti pátrala, zda zná nějakou zemi tohoto názvu a kde vlastně leží.

Stačilo pak dodat jen dvě kouzelná slova, aby každý věděl: Czech Republic is a member of EU and the capital is Prague. Jak si myslíte, že by Václav Klaus na tuto otázku odpověděl?

Nechám úvahy na vás, čtenářích. Co mi ale jako předsedovi nejsilnější opoziční strany opravdu vadí, je to, jak nás současná vláda pod vedením ODS bez našeho vědomí a souhlasu stylizuje do role národa plného euroskeptiků, kteří by byli nejraději, kdyby se Evropská unie vrátila do doby, kdy rozhodovala pouze o množství vytěženého uhlí a vyrobené oceli.

ODS dlouho tajila, dokonce i ve volební kampani svoji podstatu, která je výrazně euroskeptická. Mirek Topolánek u vědomí, že většina voličů je nakloněna myšlence silné Evropské unie, definované evropskou ústavou, ve volební kampani upozadil toto téma a když na něj přišla řada, snažil se zamlžit pravou podstatu ideologie ODS, která je hluboce euroskeptická tím, že je to věc otevřená, na kterou ODS nemá vyhraněný názor. Pokud jste se – s odpuštěním – i tímhle nechali silně ovlivnit, pak vás hluboce lituji.

Nevím, zda to Mirek Topolánek nedělá schválně. Totiž, že se v zahraničí snaží tvářit jako muž, který má v otázce budoucnosti EU jasno. Když jde o domácí problémy, nejen, že jasno nemá, ale především utíká před odpovědností do „koupené většiny“ zajištěné akceptováním trestně stíhaného prvního vicepremiéra ve vládním týmu.

Mirek Topolánek utíkající před kamerami a kopající do auta novináře tak, jak ho známe v jiných otázkách, je najednou odlišným mužem a stačí k tomu málo. Tedy verbálně. Narostou mu ramena, zbytní svaly a konečně máme před sebou monstrum, které nám ve volbách sliboval: „chlapa s gulami“. Pak ale, na schůzi Evropské rady v Bruselu už je z chlapáka beránek.

Tedy vytahovat si triko, to je vedle sázky na latentní rasismus a odpor české veřejnosti vůči Romům tím nejnižším, co může být. To je vedle tolerance korupce asi další pojítko, které je mezi Jiřím Čunkem a Mirkem Topolánkem. Oba se snaží najít pro svoji neschopnost řešit své vlastní problémy zástupné téma: Jiří Čunek hraje na nejnižší pudy české společnosti, Mirek Topolánek vlastně také (tedy přesně vzato: virtuálně). Oba přístupy spojuje to nejhorší, co jsme v českých dějinách kdy zažili: ideologie druhé republiky. Ta také měla „osvícenský“ přístup k Romům i k Evropě, vůči které se chtěla v rámci mezinárodně potvrzené malosti vymezovat malostí vlastní.

ČSSD patří do společnosti evropských (socialistických a sociálně demokratických) politických stran, které ctí myšlenku společné Evropy. Evropy, která je silná a která na jedné straně respektuje rozdíly mezi jednotlivými státy, aby tímto přístupem zároveň posilovala ideu společné a silné Evropské unie.
Pane Klausi, je nás přes 10 milionů. Představujeme ani ne desetinu promile světové populace a necelé 4 % populace EU. Naše síla není ve slovech a lpění na překonaných ideových principech, které popírají realitu světa globalizace, kdy i tak mocná organizace, jakou je EU, ztrácí na ostatní velmoci typu USA, Číny či států Jižní Ameriky.

Vy, jako prezident byste měl opustit úzké hledisko své funkce. Jste prezidentem národa, jehož šance není v „zakuklení se“ ve vlastní malosti, ale v rozvíjení vlastností, které postrčily v první polovině 20. století náš národ do čela národů nejen Evropy, ale celého světa. Tím je náš český realismus, pragmatismus i schopnost přijmout rychleji než všichni ostatní výzvy moderního světa. Nejsme národ desítek velikánů, pane Klausi, jsme národ několika velikánů, ale také mnoha a mnoha velmi schopných lidí, kteří vždy nikoliv slovy, ale činy dokázali, že jsme světový národ.

Pane prezidente, nejsme a nemůžeme být národ politiků, ale jsme národ vědců, intelektuálů, obchodníků i lidí, kteří chtějí cestovat a poznávat. Ti se silné Evropské unie nebojí. Ti nemají strach z toho, že bychom se mohli „rozplynout“ jako kostka cukru v kávě. Ti na otázku „Where are you from?“ na rozdíl od nás, politiků, odpoví: I´m from European union.