"Vzít si svoji zemi zpět" je populistický blábol

17. 06. 2019 | 10:58
Přečteno 7051 krát
Nová strana Václava Klause mladšího, Trikolóra, si chce „vzít svoji zemi zpět.“ Je to populistický blábol na úrovni čtvrté cenové skupiny (na kterou ostatně politicky míří), a to hned z několika důvodů.

Tak především, zatím „nám“ nikdo naši zemi oficiálně nevzal. Poslední období, kdy „nám“ ji někdo „vzal“, skončilo po roce 1989, symbolicky s odchodem sovětských okupačních jednotek. Není známo, že by Klaus starší, pozdější prezident, který Trikolóru podporuje, před rokem 1989 (na rozdíl od disidentů v čele s Václavem Havlem, na nichž dnes nenechá nitku suchou) statečně požadoval, aby nám Sovětský svaz, nebo obecněji „sovětský komunismus“, vrátil naši zemi zpět.

Když dnes nacionalisté tvrdí, že nám někdo vzal naší zemi, mají zejména na mysli postupné odevzdávání nebo rozmělňování její suverenity. Poukazují přitom zejména na nadnárodní integrační entity, jako je Evropská unie.

Je typické, že lhostejnými je nechávají naopak dopady Klausovy někdejší divoké privatizace z 90. let, v níž byl vytunelován i leckterý ještě životaschopný český podnik, takže nakonec většina nejdůležitějších odvětví české ekonomiky buď zkrachovala, nebo se ocitla za babku v rukou nadnárodních společností, popřípadě firem s nedohledatelnými vlastníky. Když už nacionalisté chtějí oplakávat údajné převzetí naší země „cizáky“, bylo by tedy namístě začít spíš u výsledků transformačního díla Klause staršího, jehož Institut dnes miochodem podporuje nejbohatší český podnikatel Petr Kellner, jenž má—jak symbolické—svoje hlavní podnikatelské aktivity registrovány v Nizozemsku.

Ale nesmyslnost volání po vzetí si naší země zpět se dobře vyjeví, i když zůstaneme jen u nadnárodních organizací. Do žádné z nich jsme po roce 1989 totiž nevstoupili tak, že by nás přepadla nějaká okupační armáda. Každý takový vstup i pravidla činnosti České republiky v takových organizacích byly demokraticky odsouhlaseny. Včetně dobrovolného odevzdávání jistých částí státní suverenity na evropskou úroveň.

Pokud má Trikolóra na mysli, že to zašlo příliš daleko, a že je tedy třeba, doufejme opět demokraticky, vzít si suverenitu zpět, měla by se začít soustředit na vysvětlování nejen toho, jak toho v globalizovaném světě na konci druhé dekády 21. hodlá dosáhnout, ale co by to znamenalo. Dokonce i Klaus mladší si přitom uvědomuje, že vystoupení z EU, za které se před časem přimlouval, by vedlo k výraznému ekonomickému propadu země. Ale to by podle jeho výroků prý nevadilo, protože bychom si mohli dělat věci po svém. Možná by se Trikolóra hned na začátku svého působení měla občanů tedy zeptat, zda by jim takový propad výměnou za to, že si budeme dělat „věci po svém“, nevadil.

Ponechme stranou, že „dělání si věcí po svém“ by mělo své meze dokonce i po vystoupení z EU, pokud bychom nechtěli zemi vyvázat i z komplikovaného přediva vztahů, které vytvořila v posledních 30 letech akcelerující ekonomická globalizace. Představme si naopak, že by si Trikolóra s podporou dostatečného množství voličů „vzala naší zemi zpět“ a věci bychom si opravdu „dělali po svém“.

To je vskutku skoro strašidelná vize v zemi, která zatím neukázala velkou schopnost si sama úspěšně vládnout, protože trpí upadlou politikou, šlendriánem ve státní správě a malou schopností modernizovat svoji infrastrukturu i navzdory nemalému přílivu evropských peněz. Ale možná není náprava těchto nedostatků pro Trikolóru tak důležitá, jako je křik o potřebě návratu k tradičním hodnotám, které „nám“ nebude rozmělňovat dekadencí a migranty prolezlý Západ.

I když i to je ošidné, protože když Klaus ml. mluví o tradičních hodnotách a rodině, nemůžeme si být jistí, kterou ze svých tradičních rodin má tento párkrát rozvedený muž na mysli. Možná by se novináři mohli na konzervativní hodnoty a ctnosti této nové komety české politiky zeptat jeho bývalých manželek.

Nacionalisté často tvrdí, že teprve kdybychom měli věci pevně ve svých rukou, mohli bychom ukázat skutečné národní schopnosti. Je v tom obsaženo jakési echo budovatelského elánu z dob komunismu, které navíc ignoruje skutečnost, že až do roku 2004, kdy se Česká republika stala členem EU, žádnou originální a všemi obdivovanou díru do světa neudělala.

Česká ekonomická transformace, s Klausem v čele, je dnes na Západě spíše námětem pro studie o vynalézavosti v různých oblastech ekonomického zločinu a politicky organizovaného „útěku před právníky“, tedy před vládou zákona. To v podstatě jediné pozitivní, co zůstává mezinárodně obdivováno dodnes, což byl mezinárodní a humanistický přínos politiky Václava Havla, je u „Klausů v kuchyni“ naopak předmětem největšího pohrdání.

Je možné, že si Trikolóra ve svém nacionalistickém zápalu popletla Česko s brexitem zápasící Velkou Británií nebo se Spojenými státy, které si její současný prezident také „chce vzít zpět.“ Ponecháme-li stranou, že ani tak velkým zemím to v provázaném globálním světě moc nejde, a že zejména brexit je ze všeho nejvíc skutečná politická katastrofa, možná by Klausové mohli nastínit, jak si hodlají vzít zpět zemi ve středu Evropy, jejíž export směřuje z 80 procent do EU, z toho z více než 30 procent do Německa.

Nebudou to ovšem nijak vysvětlovat. Jde přeci v prvé řadě především o snahu privatizovat českou politiku zpět do rukou Klausovy rodiny, která se od začátku 90.let, kdy Klausovi aspoň nechyběl jistý reformní elán, stala už jen symbolem obskurního zpátečnictví.

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy