"Vzít si svoji zemi zpět" je populistický blábol

17. 06. 2019 | 10:58
Přečteno 4997 krát
Nová strana Václava Klause mladšího, Trikolóra, si chce „vzít svoji zemi zpět.“ Je to populistický blábol na úrovni čtvrté cenové skupiny (na kterou ostatně politicky míří), a to hned z několika důvodů.

Tak především, zatím „nám“ nikdo naši zemi oficiálně nevzal. Poslední období, kdy „nám“ ji někdo „vzal“, skončilo po roce 1989, symbolicky s odchodem sovětských okupačních jednotek. Není známo, že by Klaus starší, pozdější prezident, který Trikolóru podporuje, před rokem 1989 (na rozdíl od disidentů v čele s Václavem Havlem, na nichž dnes nenechá nitku suchou) statečně požadoval, aby nám Sovětský svaz, nebo obecněji „sovětský komunismus“, vrátil naši zemi zpět.

Když dnes nacionalisté tvrdí, že nám někdo vzal naší zemi, mají zejména na mysli postupné odevzdávání nebo rozmělňování její suverenity. Poukazují přitom zejména na nadnárodní integrační entity, jako je Evropská unie.

Je typické, že lhostejnými je nechávají naopak dopady Klausovy někdejší divoké privatizace z 90. let, v níž byl vytunelován i leckterý ještě životaschopný český podnik, takže nakonec většina nejdůležitějších odvětví české ekonomiky buď zkrachovala, nebo se ocitla za babku v rukou nadnárodních společností, popřípadě firem s nedohledatelnými vlastníky. Když už nacionalisté chtějí oplakávat údajné převzetí naší země „cizáky“, bylo by tedy namístě začít spíš u výsledků transformačního díla Klause staršího, jehož Institut dnes miochodem podporuje nejbohatší český podnikatel Petr Kellner, jenž má—jak symbolické—svoje hlavní podnikatelské aktivity registrovány v Nizozemsku.

Ale nesmyslnost volání po vzetí si naší země zpět se dobře vyjeví, i když zůstaneme jen u nadnárodních organizací. Do žádné z nich jsme po roce 1989 totiž nevstoupili tak, že by nás přepadla nějaká okupační armáda. Každý takový vstup i pravidla činnosti České republiky v takových organizacích byly demokraticky odsouhlaseny. Včetně dobrovolného odevzdávání jistých částí státní suverenity na evropskou úroveň.

Pokud má Trikolóra na mysli, že to zašlo příliš daleko, a že je tedy třeba, doufejme opět demokraticky, vzít si suverenitu zpět, měla by se začít soustředit na vysvětlování nejen toho, jak toho v globalizovaném světě na konci druhé dekády 21. hodlá dosáhnout, ale co by to znamenalo. Dokonce i Klaus mladší si přitom uvědomuje, že vystoupení z EU, za které se před časem přimlouval, by vedlo k výraznému ekonomickému propadu země. Ale to by podle jeho výroků prý nevadilo, protože bychom si mohli dělat věci po svém. Možná by se Trikolóra hned na začátku svého působení měla občanů tedy zeptat, zda by jim takový propad výměnou za to, že si budeme dělat „věci po svém“, nevadil.

Ponechme stranou, že „dělání si věcí po svém“ by mělo své meze dokonce i po vystoupení z EU, pokud bychom nechtěli zemi vyvázat i z komplikovaného přediva vztahů, které vytvořila v posledních 30 letech akcelerující ekonomická globalizace. Představme si naopak, že by si Trikolóra s podporou dostatečného množství voličů „vzala naší zemi zpět“ a věci bychom si opravdu „dělali po svém“.

To je vskutku skoro strašidelná vize v zemi, která zatím neukázala velkou schopnost si sama úspěšně vládnout, protože trpí upadlou politikou, šlendriánem ve státní správě a malou schopností modernizovat svoji infrastrukturu i navzdory nemalému přílivu evropských peněz. Ale možná není náprava těchto nedostatků pro Trikolóru tak důležitá, jako je křik o potřebě návratu k tradičním hodnotám, které „nám“ nebude rozmělňovat dekadencí a migranty prolezlý Západ.

I když i to je ošidné, protože když Klaus ml. mluví o tradičních hodnotách a rodině, nemůžeme si být jistí, kterou ze svých tradičních rodin má tento párkrát rozvedený muž na mysli. Možná by se novináři mohli na konzervativní hodnoty a ctnosti této nové komety české politiky zeptat jeho bývalých manželek.

Nacionalisté často tvrdí, že teprve kdybychom měli věci pevně ve svých rukou, mohli bychom ukázat skutečné národní schopnosti. Je v tom obsaženo jakési echo budovatelského elánu z dob komunismu, které navíc ignoruje skutečnost, že až do roku 2004, kdy se Česká republika stala členem EU, žádnou originální a všemi obdivovanou díru do světa neudělala.

Česká ekonomická transformace, s Klausem v čele, je dnes na Západě spíše námětem pro studie o vynalézavosti v různých oblastech ekonomického zločinu a politicky organizovaného „útěku před právníky“, tedy před vládou zákona. To v podstatě jediné pozitivní, co zůstává mezinárodně obdivováno dodnes, což byl mezinárodní a humanistický přínos politiky Václava Havla, je u „Klausů v kuchyni“ naopak předmětem největšího pohrdání.

Je možné, že si Trikolóra ve svém nacionalistickém zápalu popletla Česko s brexitem zápasící Velkou Británií nebo se Spojenými státy, které si její současný prezident také „chce vzít zpět.“ Ponecháme-li stranou, že ani tak velkým zemím to v provázaném globálním světě moc nejde, a že zejména brexit je ze všeho nejvíc skutečná politická katastrofa, možná by Klausové mohli nastínit, jak si hodlají vzít zpět zemi ve středu Evropy, jejíž export směřuje z 80 procent do EU, z toho z více než 30 procent do Německa.

Nebudou to ovšem nijak vysvětlovat. Jde přeci v prvé řadě především o snahu privatizovat českou politiku zpět do rukou Klausovy rodiny, která se od začátku 90.let, kdy Klausovi aspoň nechyběl jistý reformní elán, stala už jen symbolem obskurního zpátečnictví.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy