Šance Jana Švejnara na zvolení prezidentem se zdají být tak malé, jako byly šance Václava Klause v roce 2003. Což ovšem znamená, že se Švejnar prezidentem nakonec může stát.

Skeptici namítnou, že Klausovo zvolení bylo umožněno jedinečnou souhrou okolností. Sociální demokracie, ač v čele vlády, byla v roce 2003 rozštěpena na špidlovce a zemanovce, přičemž následovníci Miloše Zemana mohli svou podporou pro Klause nejenom vrátit úder Vladimíru Špidlovi, který znemožnil zvolení Zemana prezidentem, ale také doufat, že Zemanovo opozičně-smluvní dvojče na Hradě vychýlí kyvadlo uvnitř ČSSD zpět ve prospěch jejich guru.

Klaus byl ovšem nakonec zvolen nejen s pomocí několika zemanovců, ale i s pomocí hlasů několika komunistů, lidovců a možná dokonce i nějakého toho politika z Unie svobody—strany, která se v roce 1998 vynořila z lůna ODS na protest proti Klausovi.

Vezmeme-li v úvahu všechny tyto faktory, zdá se být Švejnarova situace skutečně beznadějná. A to jsme ještě nezmínili, že Klaus není outsiderem, jako byl v roce 2003, ale prezidentské křeslo obhajuje, a má za sebou tudíž nejen mocný aparát ODS, který ho podpořil už v roce 2003, ale i současný Hrad. Je též populární, jakkoliv je tato popularita z velké části jen vedlejším produktem úcty, kterou Češi chovají k monarchisticky koncipovanému úřadu prezidenta.

Proč by tedy mohl Švejnar uspět? Třeba proto, že situace v dnešní ODS je podobná situaci v ČSSD v roce 2003. Ačkoliv všichni poslanci a senátoři ODS svými podpisy byli nuceni stvrdit, že budou volit Klause, vůbec to neznamená, že ho v tajné volbě skutečně všichni volit budou. Současný prezident je totiž vážným nebezpečím pro topolánkovské křídlo strany, s nímž je spojeno nemálo poslanců a senátorů.

Pokud tito lidé pomohou Klausovi znovu na Hrad, mohou očekávat, že se čestný předseda ODS, který v druhém volebním období už nebude počítat hlasy potřebné pro znovuzvolení, pustí do boje o své místo v historii. Stranu, kterou založil, nebude chtít ponechat v rukou „prázdného a falešného“ politika, kterého si coby svého nástupce ve funkci předsedy rozhodně nepřál. Topolánek se navíc v úřadu premiéra stal „eurorealistou“, který pochopil, že Česká republika daleko nedojde s remcáním a nekompromisností, zatímco Klaus zůstává neléčitelným eurofóbem, kterému se Topolánkovo evropské střízlivění nebude zamlouvat.

Vzhledem k tomu, že Topolánkovi dýchá v ODS na záda Klausova pravá ruka, pražský primátor a první místopředseda strany Pavel Bém, nebude nic snazšího než zinscenovat nějakou tu krizi, v níž Topolánek ztratí své pozice. Pokud má Topolánek jakýkoliv pud politické sebezáchovy, je pro něho lepším řešením napomoci ke zvolení Švejnarovi a být při tom dobře připraven na útok Klausových spojenců, kteří se budou pokoušet ho sesadit kvůli údajnému „nezvládnutí“ prezidentské volby. Takový souboj nemusí být dopředu prohraný v situaci, kdy Klaus—a tím i jeho spojenci—ztratí mocenské zázemí Hradu.

Důležití budou i komunisté. Těm je samozřejmě nacionalistický a protievropský Klaus bližší než Švejnar. Jenže pro KSČM bude obtížné otevřeně podpořit Klause či Švejnara v situaci, kdy na post prezidenta kandidují dva „pravicoví“ kandidáti. Buď tedy dají svým poslancům a senátorům volnou ruku, anebo se rozhodnou nehlasovat ani pro jednoho. V obou případech pak bude zvolení toho či onoho kandidáta záležet zejména na tom, zda se v tajné volbě nerozhodne několik poslanců a senátorů z řad ODS volit Švejnara.

Důležité zejména bude, zda Švejnar postoupí do druhého, popřípadě třetího kola prezidentské volby. Jelikož je nepravděpodobné, že by Klaus získal 101 nebo více hlasů poslanců a zároveň 41 nebo více hlasů senátorů , které potřebuje ke zvolení prezidentem hned v prvním kole, dojde nejspíš přinejmenším na kolo druhé, a v něm se bude taktizovat.

Překvapení nelze vyloučit už proto, že volitelé z řad KSČM a někteří volitelé z řad ODS mohou být v pokušení Klause „vykoupat“—tedy neumožnit mu zvolení hned v prvním nebo druhém kole. Kdyby ovšem vysoce favorizovaný Klaus svého soupeře „nesetřásl“ hned v prvním kole, může volba prezidenta získat zcela novou dynamiku.

Při rozhodování řady poslanců i senátorů je důležité veřejné mínění. To je nyní na straně Klause. Jenže Švejnar coby outsider, kterého lidé postupně poznávají, si může své pozice jen vylepšovat. Vyrovnají-li se jeho pozice s Klausovými, nebo Klause coby favorit lidu dokonce předstihne, je jisté, že to bude mít na další vývoj prezidentské volby nemalý vliv.

Literární noviny, 27.12.2007