Ochrana menšin jako politická zbraň.(LN 20. 9.)
Tak tohle, co je v titulku tohoto článku , je důvodem, proč naši europoslanci z ODS nepodpořili rezoluci Evropského parlamentu proti deportacím Romů z Francie. Sdělil nám to Jan Zahradil, poslanec tohoto parlamentu.
Byla to reakce na můj článek „Čeští europoslanci opět zklamali“ (LN 13.9.) Jejich argument byl: „Nic pořádně o vyhošťování Romů nevíme a nebudeme se plést do věcí jiné země, není to věc Evropy!“
„Za ušlechtilou fasádou ochrany menšin se často skrývají mnohem méně ušlechtilé cíle. Jde o politickou zbraň,…“
Pan Zahradil nám vysvětluje tímto, že nešlo primárně o Romy, ale o tažení proti Sarkozymu a tahle rezoluce měla být ten klacek na něj. Proč prý by čeští europoslanci se měli na této hře podílet. Stanovisko jejich ministra Schwarzenberga je pro pana Zahradila irelevantní a pan premiér prý zaujal rezervovanější postoj. Pan Zahradil nám pravděpodobně chce naznačit, že pan ministr zahraničí je lehce slaboduchý a premiér jen o kousíček méně? Snad.
V každém případě se na intrikách, které bují i v Evropském parlamentu, to nepochybuji, podílejí i naši poslanci z ODS tím, že své hlasování řídí podle toho, kdo je pro a kdo proti, nikoliv podle věcného pohledu.
Já jsem na závěr napsal: „Pro třísku v oku nevidí to břevno, které je mlátí po hlavách!“
Nedosti na tom. Stejné hledisko zaujali tito poslanci i při jiné rezoluci, totiž té, která odsuzovala dehonestační úlohu vepřové farmy v sousedství koncentračního tábora v Letech u Písku. Tehdy byli proti, ještě s poslanci KSČ. Jak jsem se dověděl, bylo to proto, že s návrhem přišla jediná maďarská romská poslankyně Evropského parlamentu ze strany Fidesz, která dlouhodobě vystupuje proti Slovensku kvůli postavení jeho maďarské menšiny. Opět: nikoliv věcné rozhodování, nýbrž odpor vůči stranickému nepříteli. Pan Zahradil do tohoto postoje stačil zamontovat ještě poslance Posselta, šéfa sudetských Němců, který rezoluci podpořil, protože to udělal proto, že ví proč, a ještě si prý přisadili Němci a Rakušané. Pan Zahradil nám bezelstně ukázal, jak to v Evropském parlamentu hanebně funguje, a že ani čeští europoslanci se nemohou chovat lépe.
Pak mne ještě uklidnil, když řekl, že se na mne nelze zlobit, protože to určitě myslím dobře a že je to proto, že nejsem politik. Jinými slovy: „Hochu, jsi naivní hlupák, tak svět nefunguje.
Prý jsem pohlcen svým tématem a nevidím les za jedním stromem.
Já zase musím přispět k rozčarování pana Zahradila. Před nedávnem mi v těch samých Lidových novinách v souvislosti s vyhošťováním Romů z Francie vyšel článek z názvem: „Nemohoucí demokracie“ . Ten spíše než cokoliv jiného ukazuje, jak dalece jsem nebo nejsem v zajetí obsese svého tématu.
Byla to reakce na můj článek „Čeští europoslanci opět zklamali“ (LN 13.9.) Jejich argument byl: „Nic pořádně o vyhošťování Romů nevíme a nebudeme se plést do věcí jiné země, není to věc Evropy!“
„Za ušlechtilou fasádou ochrany menšin se často skrývají mnohem méně ušlechtilé cíle. Jde o politickou zbraň,…“
Pan Zahradil nám vysvětluje tímto, že nešlo primárně o Romy, ale o tažení proti Sarkozymu a tahle rezoluce měla být ten klacek na něj. Proč prý by čeští europoslanci se měli na této hře podílet. Stanovisko jejich ministra Schwarzenberga je pro pana Zahradila irelevantní a pan premiér prý zaujal rezervovanější postoj. Pan Zahradil nám pravděpodobně chce naznačit, že pan ministr zahraničí je lehce slaboduchý a premiér jen o kousíček méně? Snad.
V každém případě se na intrikách, které bují i v Evropském parlamentu, to nepochybuji, podílejí i naši poslanci z ODS tím, že své hlasování řídí podle toho, kdo je pro a kdo proti, nikoliv podle věcného pohledu.
Já jsem na závěr napsal: „Pro třísku v oku nevidí to břevno, které je mlátí po hlavách!“
Nedosti na tom. Stejné hledisko zaujali tito poslanci i při jiné rezoluci, totiž té, která odsuzovala dehonestační úlohu vepřové farmy v sousedství koncentračního tábora v Letech u Písku. Tehdy byli proti, ještě s poslanci KSČ. Jak jsem se dověděl, bylo to proto, že s návrhem přišla jediná maďarská romská poslankyně Evropského parlamentu ze strany Fidesz, která dlouhodobě vystupuje proti Slovensku kvůli postavení jeho maďarské menšiny. Opět: nikoliv věcné rozhodování, nýbrž odpor vůči stranickému nepříteli. Pan Zahradil do tohoto postoje stačil zamontovat ještě poslance Posselta, šéfa sudetských Němců, který rezoluci podpořil, protože to udělal proto, že ví proč, a ještě si prý přisadili Němci a Rakušané. Pan Zahradil nám bezelstně ukázal, jak to v Evropském parlamentu hanebně funguje, a že ani čeští europoslanci se nemohou chovat lépe.
Pak mne ještě uklidnil, když řekl, že se na mne nelze zlobit, protože to určitě myslím dobře a že je to proto, že nejsem politik. Jinými slovy: „Hochu, jsi naivní hlupák, tak svět nefunguje.
Prý jsem pohlcen svým tématem a nevidím les za jedním stromem.
Já zase musím přispět k rozčarování pana Zahradila. Před nedávnem mi v těch samých Lidových novinách v souvislosti s vyhošťováním Romů z Francie vyšel článek z názvem: „Nemohoucí demokracie“ . Ten spíše než cokoliv jiného ukazuje, jak dalece jsem nebo nejsem v zajetí obsese svého tématu.