Koncem letošního června předala Česká republika předsednictví v Dekádě romské inkluze Makedonii. Pro ty, kteří nejsou zcela v obraze připomeneme, že Dekáda je desítiletý program, v němž by měly vlády, které se slavnostně zavázaly k naplňování tohoto programu, dosáhnout pokroku v soužití Romů a svých většinových občanů a to realizací tzv. Akčních programů, kopírujících programy integrace Romů do společnosti. Jinými slovy: pozvednout Romy na úroveň, srovnatelnou s ostatními občany ve společnosti při zachování jejich identity. Spěchejme říci, že je to úkol stejně závazný pro Romy jako pro ostatní občany, vědouce, jaké výhrady zaznívají v diskusích o této problematice, v diskusích, postrádajících věcná stanoviska.

Letos vstoupila Dekáda do šestého roku svého působení a přešlapuje nějak na místě, řečeno velmi střízlivě a ohleduplně. Protože skutečný stav by si žádal přísnější hodnocení. Ale dobře víme, o jak obtížný proces jde a proto buďme tolerantní.

Letošní červnové dvoudenní jednání mělo hvězdné obsazení. Oba premiéři, Petr Nečas i Nikola Gruevski, premiér republiky Makedonie, byli na zahájení osobně přítomni. Jejich přítomnost přece jen svědčí o tom, že program integrace Romů jim není lhostejný a svoji přítomností to dali jasně najevo. Přece jen mírný pokrok proti minulému roku, kdy při předávání předsednictví Slovenska České republice nebyl přítomen vůbec nikdo z vládních činitelů, pokud nepočítáme vládního zmocněnce pro lidská práva, ještě v té době Michaela Kocába.

Jiná je ovšem věc, jak jsou tito vládní činitelé schopni vytvářet ve svých vládách a zemích podmínky pro naplňování zmíněných programů zejména v širších společenských a politických souvislostech. Neboť to je ten skutečný a rozhodující rámec pro alespoň přijatelnou a reálnou změnu situace Romů v evropských společenstvích.

Ještě jedna významná osobnost se objevila na této konferenci a tou byl americký finančník maďarského původu George Soros, který mimo jiné bohatě a dlouhodobě podporuje programy vzestupu Romů. Ten ve svém projevu nenechal nikoho na pochybách, jak to ve skutečnosti je. A nemusím to být zrovna já, kdo se při této příležitosti musí nutně chovat kriticky vůči Dekádě a její neschopnosti zatím cokoliv změnit k lepšímu ve vztazích mezi Romy a společností. Ostatně i na stránkách těchto novin bylo 28. a 29. června poměrně podrobné vylíčení názorů kritických vůči Dekádě a její bezzubosti a to i z úst nanejvýš povolaných, tedy člověka, který do těchto programů se osobně angažoval a vložil do nich více než 8 miliard dolarů. Hlavní kritika která zazněla směřovala proti velké segregaci romského žáka v české škole. Nemusím zdůrazňovat, že tato segregace se pak přenáší do celé společnosti a je sama o sobě spojena s hlavní příčinou velké nezaměstnanosti Romů. Předsudky a neochota je zaměstnávat mají hlavní důvod v této segregaci. Vysoká nezaměstnanost je pak hlavní příčinou sociálního propadu Romů a dál pokračujících potíží nejrůznějšího druhu. Co horšího: tento problém není vůbec diagnostikován ve vládních a úředních místech, natož aby byl vnímán společností jako alarmující.

Dál už jen několik zajímavých postřehů, které dokreslují situaci.

Celé jednání Dekády se v podstatě zabývalo administrativní agendou, kterou byly zprávy o pokroku v jednotlivých zemích Dekády. Ty ovšem vyjadřovaly jen více méně zbožná přání naplňování programů Akčních plánů, aniž se slovem zmínily o reálné situaci Romů ve svých zemích a vážných problémech s tím spojených. Dokonce bylo možno vyciťovat z úst referentů, že se snaží přikrašlovat tuto situaci, aby nějak obstáli ve srovnání s jinými zeměmi.
Však také referenty byly vesměs vládní úředníci vázáni jistou loajalitou vůči svým zemím a vládám. Přítomní Romové, kteří se na těchto jednáních objevují pravidelně, si už zvykli. Charakteristické je, že zprávy, které jsou obsáhlé a více než stostránkové, jsou psány anglicky - a kdopak, krom úzkého kruhu zainteresovaných, by se jimi probíral, o Romech v terénu ani nemluvě.

Výjimkou nebyla ani prezentace České republiky, kterou přednesl pracovník Úřadu vlády.
Přes všechny výhrady ho musím pochválit. Jeho formulace mne zaujaly jistou neformálností a jakýmsi studem, že občas přece jen musí něco říci, co se příčí jeho loajalitě vysokého státního úředníka. Řekl na příklad, že populismus ovládá většinu společnosti, že NAPIV (Národní akční plán inkluzívního vzdělávání) by mohl být lepší a taky, že jedna třetina romských dětí neukončí základní vzdělání. Romy označil za nižší střední třídu a tím je povýšil do stavu, který by jim samotným zajisté lichotil, pokud by mohl být brán za bernou minci.

Přece však jen musím spravedlivě říci, že po těch šesti létech Dekády se vytvořila skupina lidí na mezinárodním fóru, která se navzájem pozná, dovede si neformálně vyměnit dobré i špatné zkušenosti a vytváří do jisté míry i mezinárodní tlak na jednotlivé země, aby přece jen projevily snahu naplňovat závazky, které jejich představitelé slavnostně podepsali a nemohou je jen tak beze všeho hodit za hlavu. To není marné a bez významu! Je to pokrok, byť omezený v hranicích každé země neschopností politiků a úrovní společností.

Proto mne ani nepřekvapilo, když účastníci před koncem zasedání dostali návrh, který plédoval za prodloužení Dekády do roku 2020 (o 5 let), aby bylo dosaženo plného naplnění cílů Dekády ve strategiích integrace, jak zní vysoce odborný výraz pro naplňování těchto cílů.
Nezbývá mi ovšem než vyjádřit skepsi po všech těchto zkušenostech a zasedáních – a co jich bylo! Pokud se nezmění rámec pro naplňování cílů Dekády daný politikou a politiky a úrovní společností, změní se jen málo, výrazný pokrok nezaznamenáme ani do roku 2020.