Je mou radostnou povinností poděkovat Federaci židovských obcí a Nadačnímu fondu obětí Holokaustu, kteří jsou organizátory dnešní sešlosti u příležitosti Dne památky obětí Holocaustu a předcházení zločinů proti lidskosti, za přizvání Romů, za něž snad mohu nyní promluvit. Je to pro nás, Židy i Romy a všechny slušné lidi, symbolika společného úsilí k prosazování názorů o našem společném díle směřujícím ke kultivaci společnosti a rozvoji demokracie, které by se bez obhajoby lidských práv a památky na Holocaust staly jen pouhou fikcí.

Obvykle na tomto místě a při této příležitosti se zdůrazňuje, jak nám reflexe těchto smutných událostí Holocaustu a šoa nefunguje. Ne že by to nebyla pravda. Dokonce bych řekl, že to horší být ani nemůže.

Ale já chci být dnes vyloženě pozitivní a porušit tuto tradici. Chci připomenout malou událost, která se udála před týdnem v Brně v Muzeu romské kultury při vernisáži výstavy plakátů o paměti Holocaustu. Organizátorem této soutěže byl Evropský institut odkazu šoa a této mezinárodní soutěže se jen v ČR účastnilo na 77 studentů z různých univerzit a podalo 149 návrhů. Heslem bylo „Historie se nesmí opakovat! (History can´t be repeated!“). Ve mně tato malá událost, která ovšem má své podoby na nejrůznějších místech Evropy, evokuje myšlenku, že nemusí být tak zle.

Můžeme snad věřit a předpokládat, že tato mladá generace dnešních dvacátníků a pětadvactníků bude rozhodovat o naší budoucnosti podle svých představ, které nám touto výstavou a těmito plakáty naznačila. Bylo by to skvělé, ač mnohým z nás to může znít jako pohádka.

Dovolte, abych Vám načrtl její obrysy, které, pravda, mohou být zrovna tak pravdivé jako neskutečné. Budiž mi odpuštěno, že tyto vznešené prostory zaslechnou z mých úst docela provokativní vizi konce té pohádky. Očekávám totiž, že tato generace vypráská lumpy a darebáky, kteří se usídlili napříč celou společností od vlády a parlamentu počínaje až po davy skandující na severu Čech neudržitelná hesla proti „nepřizpůsobivým“, davy, které zapomněly na poučení z historie a začínají nám podezřele hnědnout, dokonce vedle některých autorit i z nejvyšších míst.

Ve Francii se „nepřizpůsobivým“ dnes v rámci předvolebního boje říká „nežádoucí“ a politici i tentokrát přesně ukazují na viníka, kterým je dnes Rom. Je až s podivem, jak i dosud demokracie označované za vyspělé, v okamžiku potíží a jejich řešení, sahají k omezování demokratických principů a pronášení neudržitelných populistických frází, které část veřejnosti ráda vítá s potleskem.

Vivien Redingová z Bruselu volá: „Diskriminace na základě etnického původu nebo rasy nemá v Evropě místo!“

Ta pohádka může mít šťastný konec, vydrží-li mladí lidé ve svých předsevzetích. My starší jim dodáme poznání z historie o pravých důvodech, které vedou na scestí. To je naše společná cesta, z níž nesmíme nic slevit!