Navrhuje Veseckou na zástupkyni ombudsmana.

Nemusíme si znovu připomínat, jak se paní Vesecká projevovala ve funkci nejvyšší státní zástupkyně. Její vlastní vyjádření, že vždy důsledně obhajovala právo a že jí toto dobrozdání daly i nejvyšší justiční instituce, vyvolává hořkou příchuť o stavu naší justice i dnes.

Pan prezident musí projevovat zvláštní otrlost u vědomí, že by si dovedl představit paní Veseckou v úřadu, kterému šéfoval Otakar Motejl. Ten sám „justiční mafii“ kritizoval zejména v osobě soudce Kučery, blízkého souputníka paní Vesecké a bývalého neblaze proslulého ministra spravedlnosti Němce, což byla skutečně „svatá trojice“.

Nepochybuji ovšem, že tento moment pan prezident vnímá naprosto přesně. Jestliže tedy s takovým návrhem vystupuje, může být důvod jediný: provokace. A to tím spíše, že musí předpokládat, že mu tento návrh neprojde. A neplatí tu ani obvyklé vyjádření, že na podávání takového návrhu má právo. Nemá, je-li soudný a limitují-li ho nějaké morální principy a zodpovědnost vůči státu a občanům.

V tomto okamžiku je však na místě se tázat, zda takový prezident může požívat všeobecné úcty a respektu. A zda občané mohou k úřadu prezidenta vzhlížet s povinnou a předepsanou úctou.

Myslím, že nic takového neexistuje a existovat nemůže. Václav Klaus neuvážil s pečlivostí, na které si nepochybně velmi zakládá, že může úřad opouštět s chladným opovržením, které nikterak nemusí kolidovat s povinnou zdvořilostí, avšak bez úcty. Vypadá to, že se tak i stane!