„Cikórky“ vadí
Nedávno odvolaný mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig řekl, jako ospravedlnění pro svůj výrok, komentující děti koupající se ve vedrech v brněnské fontáně před Janáčkovým divadlem, „Cikórky, samé cikórky“, že měl patrně na mysli, že jsou to především děti romské.
Své ospravedlnění proti rozhodnutí předsedy Nejvyššího soudu Petra Šámala ho odsud vyhodit formuloval takto: „Mám řadu známých z romského etnika a výraz „cikórka“ pro ně není urážlivý“. No, jak pro koho.
Pro mne však odvolávání se na dobré známosti v romském etniku, za ta léta co žiju, jsou neklamným znamením, že jejich nositel se chce nějak bránit proti tomu, co je v jeho nitru, aniž to tuší a nemůže se toho nijak jinak zbavit než rádoby tvrzením, že proti tomu etniku nic nemá, ale…
Je to znamením silných předsudků, když ne přímo rasismu.
To mi připomíná známý vtip o ruském a americkém dirigentovi. Ten po prohlášení ruského dirigenta, že on proti Židům nic nemá, že jich v jeho orchestru hraje deset, odpověděl na otázku, kolik že Židů hraje u nich v Americe: „Víte, že ani nevím?“
Své ospravedlnění proti rozhodnutí předsedy Nejvyššího soudu Petra Šámala ho odsud vyhodit formuloval takto: „Mám řadu známých z romského etnika a výraz „cikórka“ pro ně není urážlivý“. No, jak pro koho.
Pro mne však odvolávání se na dobré známosti v romském etniku, za ta léta co žiju, jsou neklamným znamením, že jejich nositel se chce nějak bránit proti tomu, co je v jeho nitru, aniž to tuší a nemůže se toho nijak jinak zbavit než rádoby tvrzením, že proti tomu etniku nic nemá, ale…
Je to znamením silných předsudků, když ne přímo rasismu.
To mi připomíná známý vtip o ruském a americkém dirigentovi. Ten po prohlášení ruského dirigenta, že on proti Židům nic nemá, že jich v jeho orchestru hraje deset, odpověděl na otázku, kolik že Židů hraje u nich v Americe: „Víte, že ani nevím?“