Co si vzpomínám, na každém shromáždění a diskusích o tom, jak jsou Romové neschopní a při tom schopní všeho, se vždy provolávalo: „Politiku sem tahat nebudeme!“ Vždy jsem oponoval: „Od politiků pochází i to, jak bude drahý chleba a zda zdraží pivo. Politika sem patří!“

Po skoro dvaceti létech ne příliš úspěšného budování demokracie v této zemi dospívám k názoru, že jsem s tou politikou měl pravdu. Aniž bych si nebyl vědom toho, že politika je dosti špinavá záležitost.
Koncem března nám padla vláda premiéra Mirka Topolánka v níž byl i jeden „náš“ ministr Michal Kocáb. Padl i on!

Dovolím si několik logických závěrů:

Závěr číslo 1: Vláda, vlády, mají tolik práce s tím, aby se udržely, že už jim na nic jiného moc času a sil nezbývá.

Závěr číslo 2: V důsledku shora zmíněného nezbývá skoro žádný čas ani na řešení problematiky soužití, kterému se mezi lidem říká problematika Romů. Tato problematika je v řadě dalších neřešených problémů až někde na konci řetězu.

Závěr číslo 3: Opozice vede s vládou nesmiřitelný boj z důvodů, které nemají nic společného se zájmy a problémy ostatních lidí. Tak se stalo, že sociální demokracie, která byla stranou v opozici svrhla vládu, aniž ji bylo celkem jasné, proč tak činí, a sama byla výsledky své destrukce překvapena.

Závěr číslo 4: Na tah se tím dostal prezident Václav Klaus, který se o pád vlády také dosti zasloužil z důvodů sice jiných, než měla sociální demokracie, ale také z důvodů, které neměly nic společného se zájmy lidí. Prostě a jednoduše neměl rád premiéra a jeho vládu, která se vzpouzela mu jít na ruku.

Závěr číslo 5: Prezident Václav Klaus by nejraději vládl sám, což mu neumožňuje Ústava na kterou přísahal. To mu moc nevadí, vadí mu jen politické strany, které se teď chytají za nos, co vlastně způsobily. Proto bude vláda tak zvaně „úřední“ a tu už Klaus dokáže usměrnit do rámce vlády „prezidentské“ podle jeho gusta.

Závěr číslo 6: Ostuda České republiky je veliká a nesmrtelná po celé Evropě a světě.

Závěr číslo 7: Na problematiku Romů se zase jen tak nedostane.

Závěr číslo 8: Tak co? Budeme sem politiku tahat nebo ne? Budeme muset!

Závěr číslo 9: Už bychom si konečně měli ujasnit, koho volit a koho ne?

Závěr číslo 10: Bohužel právě to je velká otázka. Volit není koho: Smůla!

Tím jsme se dostali do naprosto patové situace. Její řešení si ještě vyžádá nějaký čas. Bude záležet na tom, jak se lidi postupně stanou rozumnými, a jestli vůbec. Je to zase u Boha, pokud se nezačneme politikou skutečně zajímat, vzít si ji za vlastní a vypráskat už konečně všechny nichtsmochry, blbečky a darebáky, kteří si svoje jinak neudržitelné postavení zabezpečili v nedobytných sekretariátech politických stran.