Ministryně spravedlnosti Marie Benešová tvrdí, že komentáře nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana k jejímu návrhu na změny v zákoně o státním zastupitelství začínají být paranoidní. Žalobci podle ní poskytují PR rozhovory a tweetují. Tvrdě odmítá, že připravuje změnu zákona tak, aby se zbavila jak Pavla Zemana, tak vrchních státních zástupců Lenky Bradáčové a Iva Ištvána. Podle paní Benešové připomínky státního zastupitelství byly částečně zohledněny.
Když jsem pročítal komentáře v našich médiích k 45. výročí od vyvrcholení tzv. aféry Watergate, kvůli které musel 8. srpna 1974 odstoupit prezident Richard Nixon, uvědomil jsem si, že jsme na něco zapomněli. Soustředili jsme se pouze na dva novináře, a sice Carla Bernsteina a Boba Woodwarda a opominuli jsme třetí, stejně důležitou osobu, bez které by Washigton Post nikdy nemohl útoky prezidenta na tento list přežít.
Odpověď na tuto otázku, kterou si kladou skoro každý den nejen politologové a komentátoři, ale čím dál častěji i lidé, s kterými se člověk setkává náhodně či na besedách, je možné hledat i v historii. Stačí si připomenout Machiavelliho a jeho Vladaře či anglického krále Richarda III.
Petr Pithart analyzuje tragédii, což je slovo odvozené od tragos, česky kozel, který byl obětním zvířetem. Tedy kniha Osmašedesátý s podtitulem Komentované vydání se snaží pojmenovat přesně oběti. A proto je to kniha velice aktuální: tato esej bilancovala po sovětské okupaci naděje i tragické následky šedesátých let, v nichž se projevily všechny bolavé a neurotické sklony naší povahy.
Připomeňme si nejprve, o koho vlastně jde: Ludvík Žifčák, alias Milan Růžička, alias Martin Šmíd, důstojník Státní bezpečnosti, předstíral, po brutálním policejním zásahu dne 17. listopadu v Praze na Národní třídě na místě, kde je dnes pamětní reliéf, že je mrtvý.
Obec sice vznikla pro zachování života, ale trvá za účelem dobrého života. To napsal Aristoteles asi před dvěma tisíci čtyřmi sty lety. A totéž platí i o každé politické obci, tedy o státech. Pakliže občané a soudci chtějí bránit otevřenou a demokratickou společnost, v níž platí rovnost před zákonem pro všechny, kvůli které vyšli před 30 lety do ulic, je logické, že se dnes brání proti uzurpování moci do rukou prezidenta a premiéra, ke kterým je ministryně spravedlnosti velice loajální.
Tuto tezi vyslovil již před padesáti lety německý filozof Theodor Adorno.
Střet minulosti s představou budoucnosti vytváří současnost, říkají sociologové. Pakliže ale někdo falšuje dějiny, znamená to, že chce ovlivnit současnost i naše směřování v budoucnosti.