Dosavadní model pluralitní demokracie v naší civilizaci stál většinou na existenci dvou tradičních politických stran a jedné menší formaci, která umožňovala vytváření koaliční vlády. Od posledních voleb vidíme, že se tento model u nás zhroutil: Podle posledního průzkumu STEM z května 2014 by ODS získala 6 procent, ČSSD 18 procent a s přehledem by vyhrálo hnutí ANO Andreje Babiše s 27,5 procenty. Přičemž propad ČSSD není náhlý: jde o trend. Otázka je: Proč ČSSD tak rychle ztrácí své příznivce?

Myslím, že jistou symptomatickou vypovídací hodnotu má několik věcí: ČSSD při fiktivních volbách středoškoláků se pravidelně umísťuje na spodních patrech.

Navenek se ČSSD prezentuje viditelně buď neuskutečnitelnými projekty, jako byla snaha korigovat zákonem dané církevní restituce, či enormní snahou přimět firmu Amazon, aby si u Brna otevřela velkosklad, protože tam údajně najde práci 1500 lidí. Navíc se nezajímá o obranu země: premiér Sobotka zdůraznil, že Česká republika nebude patřit mezi země, které by volaly po posílení vojenských jednotek NATO v Evropě. Ani zájem o Ukrajinu neodpovídá její blízkosti: nikdo z čelných politiků tam nejel na inauguraci nového prezidenta. A k situaci na ministerstvu spravedlnosti jsme od nich neslyšeli ani o víkendu, kdy se situace vyhrotila, žádný názor, ač korupce hýbe preferencemi. Všechny tyto skutečnosti zaznamenatelné v posledních dnech přeci mají silnou vypovídací hodnotu o stavu sociální demokracie: Mladé lidi nezajímá, vztahem k zákonu o restitucích odpuzuje vzdělanější, kteří rovněž kroutí hlavou nad tím, že prioritu mají projekty typu skladiště, které nezvyšují kvalifikaci občanů a zatěžují životní prostředí. Vztah k Ukrajině zase ukazuje na neomluvitelnou přezíravost: jako kdyby i tam nešlo o naši budoucnost. A vztah k obraně vlasti je důkazem o nezodpovědnost: Nikdo nemůže spoléhat na to, že mu bude pomoženo, ač má jakékoliv smlouvy, když se sám o svou obranu neumí postarat. Nezájem o korupci je devastující.

Současná sociální demokracie proto může posbírat voliče jen v krajích s větší nezaměstnaností a tam, kde se snadno uvěří neuskutečnitelným slibům. Jakmile ale lidi nyní zjistili, že žádná podstatná změna v restitucích nastat nemůže a že ani nových míst nepřibude ze dne na den tolik, co slibovali v předvolební kampani, logicky bude část těchto lidí příště volit někoho jiného, kterému zase na čas uvěří. A protože dalším velkým problémem je neřešení korupce, ke kterému se jasně nevyjadřují a z které jsou podezřelí straničtí funkcionáři obou velkých stran, volí lidé raději miliardáře, kterému uvěřili, že nemá zapotřebí krást.

Psáno pro ČRo Plus