Teprve nyní se zřetelně ukazuje, proč si prezident Miloš Zeman vybral jako premiéra trestně stíhaného Andreje Babiše. Těžko by našel poslušnějšího a méně odvážného premiéra a naopak těžko by si premiér našel lepšího prezidenta, který zase toleruje jeho přešlapy. Dva alfa-samci si zatím vyhovují.

Jen člověk, jehož pozice je velice křehká kvůli minulosti, proti němuž se často demonstruje, bude tak poslušný jako Andrej Babiš. Ten totiž prezidentovi toleruje dosazení do vlády jeho lidí, nejmenování ministra zahraničí, i když v tomto případě má hrát Zeman roli pouhého notáře a ani se neodváží se postavit proti prezidentovým dehonestujícím výrokům vůči novinářům.

Miloš Zeman se tak chová, i když jako vášnivý čtenář moc dobře ví, co prohlásil americký prezident Thomas Jefferson již v 19. století: Dovedu si představit demokratický stát bez vlády, ale ne bez médií. Prezident tak hrubě hovoří, protože ví, že jistá část jeho voličů od něj taková slova očekává, baví se jimi a říká, že se Zemanem je alespoň sranda. Co to dělá s veřejným prostorem prezidenta nezajímá, důležitá je pro něj masová podpora. Ta spolu se současným premiérem a neobsazeným ministerstvem zahraničí mu dovoluje chovat se zcela nezávisle.

A podobně zase této situace využívá pan premiér, který se snaží ovládnout policii a justici, aby se zbavil trestního stíhání nejen kvůli Čapímu hnízdu, v němž je spolu se svou ženou a dětmi obviněn z dotačního podvodu, ale i možného stíhání kvůli korunovým dluhopisům či podezření z daňového úniku v holdinzích Agrofert a Synbiol v době, kdy mu ještě patřily, na což již upozorňují i v sousedním Německu, kde vlastní pekárny. Navíc si i tam nárokoval dotace ve výši 11 milionů eur, které byly určeny na podporu regionální infrastruktury, ale on je využil na modernizaci a naopak lidi propouští a snižuje jim platy.

Jen už z tohoto popisu dvou nejdůležitějších figur na naší politické šachovnici vyplývá, že postavení pana prezidenta je mnohem silnější, protože má lepší přehled o situaci na hracím poli a svým vzhledem i nemocí se většině nespokojených v pohraničí a na sídlištích více přibližuje.

Pan premiér, i když se ho v některých věcech snaží napodobit, má zúžené vidění: je přesvědčen, že každého je možné si koupit. Jenže politika je jiná disciplína, kde kromě peněz jde i o nejrůznější osobní i skupinové zájmy, které někdy mohou být důležitější než peníze. To ještě Andreji Babišovi nedošlo.

Pocit štěstí není dán výši příjmů, ale tím, že společnost je spravedlivá, důvěrou ve stát. Premiér svým chováním podrývá víru ve spravedlnost a důvěru ve stát a na to může časem doplatit. Ten čas ale může být dlouhý, protože tradiční strany zatím nepřišly s narativem, který by přehlušil Babišovu pohádku o boji s korupcí a migrací a neozřejmil jeho pokus o privatizaci státu.

(Psáno pro ČRo Plus)