"Někdy jsme pro naše partnery nepředvídatelní... jindy vyloženě zaskočíme svými názory a přístupem, kdy od nás očekávali větší solidaritu a sounáležitost... po tak dlouhé době od listopadu 89 bychom měli vědět, kdo jsme a čím chceme být! Když vidím to lavírování mezi Západem a Východem, říkám si, že to zřejmě ještě ne zcela víme... "

To je citát z právě vyšlé knihy-rozhovoru V první linii, v němž generál Petr Pavel odpovídá na otázky Vladimíra Mertlíka. Kniha má bezmála pět set stránek, jde o profilový rozhovor, který mapuje celý generálův život, a proto v prostoru, který mi poskytuje tato glosa, se mohu věnovat jen tomu nejdůležitějšímu, co se týká všech, a to je především schopnost generála Pavla dívat se na nás s velkým odstupem. Tím nám totiž připomíná, jak nás vidí jiní a čím ohrožujeme v dnešní nervózní době sami sebe.

V této souvislosti bych upozornil jen na několik aspektů, které nám zpovídaný připomíná.

Zaprvé generála Pavla zaráží, že jsme jako revoluční nouzi převzali z minulého režimu pochopení pro určitou absenci vzdělání. A dodává, bylo by vhodné si připustit, že revoluční časy skončili. To by snad mohlo vést k tomu, že bychom se nepřeceňovali ani nepodceňovali... kritizujeme, ale nemáme konkrétní realistický návrh.

Zadruhé zdůrazňuje, že země naší velikosti si nemůže dovolit luxus snů o jakési neutralitě či samostatném fungování či snahu vytvářet jakýsi most mezi Východem a Západem. Problém je podle něj hlavně v tom, že EU a NATO spojuje především sdílený zájem o shodné hodnoty, zatímco dnešní interakce s Ruskem je více strategickým soupeřením o koncept uspořádání společnosti než o ideologii. Jde o spor mezi liberálním a autoritativním uspořádání světa.

Zatřetí za našim problémem stojí hlavně ta okolnost, že za poslední roky jsme si nebyli schopní definovat, kdo vlastně u nás zahraniční politiku dělá, jestli Hrad, parlament, vláda nebo dnes především premiér, který před nedávnem řekl, že zahraniční politiku bude dělat sám, aniž však prohlásil na základě jakých zahraničně politických priorit...

Začtvrté heslo řídit stát jako firmu je podle generála Pavla marketingový tah, ale v reálu je to velice asociální pitomost.

A proto se nelze divit, že v závěru knihy generál Pavel říká: "Musím říci, že můj dosavadní kontakt s politikou byl pro mne ve většině případů odstrašující a rád bych se od tohoto prostředí držel dál."

Škoda jen, že kniha svou grafickou úpravou neodpovídá moderním myšlenkám, které nám zpovídaný sděluje a je v zajetí estetiky osmdesátých let: nakladatelství šetřilo a nepověřilo profesionálního fotografa, který by knihu doprovodil kvalitními snímky a typograf nezpracoval adekvátně rodinné či zpravodajské fotografie, aby tvořily jednotný výtvarný celek.

(Psáno pro ČRo Plus)