Numerologové a andělé tvrdí, že spojení čísel 2 a 1 v pracovních vztazích, v byznysu i v politice vyzývá k důraznějšímu spoléhání na vlastní nezávislé rozhodování, k odvaze se vymanit z vlivu čertů, kteří prosazují jen vlastní zájmy.

Kéž by to byla pravda: My Češi jsme úplně stejní jako každý jiný národ - jen víc vyplašení, protože minulé století naši dolinu několikrát hrubě přeoralo, říkával dědeček, který v sobě ještě měl něco z kouře a výparů moka kávy vídeňských a pražských kaváren. Pamatoval ještě pár posledních stolů, u nichž se celebrovaly tklivé vzpomínky a nevratnosti se záblesky naděje, a proto vždy doufal, že stará česko - německo - židovská tradice těchto míst, kde nalezly katalyzátor a ohnisko své existence velké osobnosti, zase jednou ožije. Taky ale věděl, že se nejprve musíme vymanit z pařátů ziskuchtivých čertů, protože teprve pak situace dovolí, aby z kaváren zase vystoupily osobnosti a prošlapaly směr jasnější cesty. Pak by zase slovo originální znamenalo jako kdysi původní. Párkrát se to přece stalo: za první republiky, chvilinku po letech 1948, 1968 a pak až po roce 1989 za Václava Havla. Proč by takové příznivé okolkovité okrajovosti zase nevyhřezly na povrch.

Pokud vystrčíme hlavu trochu výš z našeho pelíšku koncem roku 2020, zdá se, že by se taková situace mohla zase v roce 2021 opakovat: Tvrdý Brexit nebude!

V USA zasedne do prezidentského křesla Joe Biden po zhoubném narcistovi, který trpí velikášstvím, jak ho diagnostikovali psychiatři pro New York Times, i když samozřejmě bez důkladného vyšetření takové názory lékařů nejsou moc věrohodné. Jenže Joe Biden to nebude mít lehké: v letošních volbách sice přesvědčivě zvítězil, ale Donald Trump získal o 11 milionů hlasů více než v roce 2016. A ve volbách do Kongresu, od kterých si slibovali zisk, demokraté neuspěli - ve Sněmovně reprezentantů se jejich většina smrskla o polovinu. Navíc s Bidenovým záměrem sestavit etnicky nejrůznorodější tým americké historie nesouhlasí nejen republikáni, ale i progresivní demokraté, kterým je to málo.

Na demokratičtější časy se ale, zůstaneme-li v naší civilizaci, blýská i u nejbližších sousedů na Slovenku, kde prezidentka Zuzana Čaputová a nová vláda se snaží vypořádat důrazně s korupcí a podobně se u nás snaží vypořádávat s korupcí i vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, když její úřad obvinil fotbalového bosse Romana Berbra i soudce vrchního soudu Zdeňka Sováka. A v Maďarsku to v tuto chvíli vypadá, že se opozice dokázala sjednotit proti autoritářskému Viktoru Orbánovi a má navrch. Podobné tendence můžeme sledovat i u nás, kde se opozice formuje do dvou bloků proti Andreji Babišovi, který chce řídit stát jako vlastní firmu, která ale čerpá peníze hlavně z dotací: do ledna 2019 to bylo, dle Pirátů, 11, 3 miliardy korun a podle auditu EK chybovost žádostí Agrofertu dosáhla za zkoumané období 67 procent. Oba dva, včetně našeho prezidenta Miloše Zemana, viděli v Donaldu Trumpovi svůj vzor a hlásili se k němu. Prezident Zeman tvrdil, že je jeden z mála evropských politiků, který ho od počátku podporoval a že je hrdý na přezdívku novinářů: malý Donald Trump. Tento vzor politiků s autoritářskými sklony padl.

V Polsku je situace jiná, tam Jaroslacw Kaczynski, jako předseda strany Právo a spravedlnost, vládne dál velice autoritářsky, protože se může opřít převážně o silný katolický venkov, ale i když tam se bude opozice formovat ještě nějakou dobu, rozhodně nemůžeme Polsko považovat za zrádce euroatlantické civilizace.

A samozřejmě i poslední velký strašák Covid 19 začíná mít díky vakcinaci na kahánku: během roku 2021 by mohl zásadně oslabit.

Proto si dovoluji tvrdit, že staré české heslo: Zanechte nadějí, kdo přicházíte, by mohlo vysublimovat. Nebo, jak říkají Němci, když nechceme být pesimisté ani optimisté, buďme aspoň posibilisté a občas se radostně zasmějme.