Jazyk jsem já, říkávala česká spisovatelka Věra Linhartová. Ale stejně platí, že podle toho, čemu jazyk a slova slouží, lze identifikovat i každé společenství či každou vládu.

Je tomu tak proto, že v některých civilizacích, včetně té, ke které jsme se po roce 1989 přihlásili, v níž dle Bible byl svět stvořen slovem, je úcta ke slovu tradičně vysoká. Ortodoxní Židé zneuctěné svaté knihy pohřbívají, neboť slova v takových spisech jsou pro ně mrtvá už třeba tím, že je někdo písmeny položil na stůl. Salmon Rushdie ve svém eseji Což nic není svaté zase popisuje, že komu u nich doma v Indii, v Bombeji, upadla kniha na zem, musel ji políbit. A to platilo nejen o knihách svatých. Mladý spisovatel Rushdie prý líbal i slovníky, atlasy, laciné romány, telefonní seznamy i komiksové seriály. Kniha a slovo tam nejspíš sloužily i jako symbol vzdělanosti, která vede k prozření.

Civilizace, která věří, že slovem Božím byl stvořen svět, musí zároveň vědět či alespoň tušit, že každým přesným slovem vznikají nové světy. Je-li tomu tak, pak ovšem musí platit i opačné tvrzení, že každým nepřesným či lživě použitým slovem vznikají zlé a zkažené světy.

Říká-li Jaroslav Kmenta, že Andrej Babiš je poslední vývojový prvek polosvěta či starých časů, lze to velice přesně doložit na tom, jak používá jazyk: Zatímco Babiš používá jazyk a slova jako prostředek, kterým maskuje své skutky a cíle, pro naši civilizaci jsou jazyk a slova prostředkem jak skutečnost co nejpřesněji popsat, a tím vyprovokovat občana k podílu na změně k lepšímu. Pana Babiše lze chápat: vyrostl v autoritářském režimu, byl v něm úspěšný, nic jiného nezná a nemyslí si, že parlamentní systém je správný ač to neříká. Jeho marketing ale zároveň počítá s tím, že i naše společnost je z velké části na tento způsob komunikace díky minulému režimu zvyklá. Proto ten, kdo faleš v jazyce bude soustavně odhalovat, by mohl mít šanci získat si přízeň lidí, kteří mu budou naslouchat.

Lékaři říkají: Přesná slova a slovní spojení přestavují mozek, vytvářejí nové synapse, rozvětvují své výběžky, místa vzájemných kontaktů. Dobrá a přesná slova k lepšímu a lživá a falešná slova k horšímu. Pakliže jsme žili dlouho v prostředí, kde vládla převaha lživých a maskovacích slov, vytvářeli jsme si falešné sítě a ztráceli jsme schopnost věci pojmenovávat. Vláda nehledala řešení, ale viníka. Ztráceli jsme i své jméno, Evropa s námi přestala počítat, stávali jsme se karikaturou sama sebe. Pakliže se Petru Fialovi, který s tím začal a má k tomu vzdělání a schopnosti, podaří soustavné a důsledné pěstování distance pomocí restaurování zneužitých slov a přidá k tomu humor, využije jeden z účinných způsobů, jak se tomuto nebezpečí můžeme bránit, jak se odlišit od tsunami falešných emocí. Jak se můžeme vzepřít tomu, aby se v Čechách a na Moravě neopakovala Evropa jako fraška. Znamenalo by to vítězství TADY nad TAM. Přestali bychom být zapšklí, ukřivdění a zakomplexovaní: otevřeli bychom se světu.