Minulý týden mnou otřásla zpráva o zavraždění ochránkyně lidských práv paní Natalie Estěmirovové, která byla unesena z Grozného v Čečensku a pak byla nalezena mrtvá v sousedním Ingušsku. Tato žena byla známa tím, že shromažďovala důkazy o porušování lidských práv v Čečně během druhé rusko-čečenské války v roce 1999. Tato ruská Čečenka tudíž dělala to, co by měli dělat všichni čestní Čečenci, aby zabránili opakování činů, které se blížily svou povahou genocidě.

Přítelkyní a spolupracovnicí paní Estěmirovové byla v roce 2006 v Moskvě zavražděná redaktorka Novoj gazety Anna Politkovskaja, ostrá kritička Kremlu, Putina i bojovnice za dodržování lidských práv v Čečně. A letos v lednu byl rovněž v Moskvě zastřelen právník Stanislav Merkelov, který hájil zavražděné novináře Novoj gazety i paní Estěmirovovou. Podobně jako již zmíněné osoby byli zavražděni i další tři redaktoři Novoj gazety, a to také kvůli kauzám, na kterých pracovali.

Za zmínku stojí, že americký prezident Barack Obama před návštěvou Ruska, která se uskutečnila v minulých dnech, dal rozhovor právě Novoj gazete. Z toho, že vrcholní západní politici buď před návštěvou, nebo přímo v Moskvě navštěvují redakci tohoto nezávislého prestižního ruského média (před ním redakci navštívil mimo jiné německý ministr zahraničí Franz-Walter Steinmeier a dal listu rovněž rozhovor), je evidentní, jakou důležitost přikládají v demokratické společnosti svobodným médiím. Tuto skutečnost naši politici ze všech politických stran dosud nerespektují a nikdo z našich vrcholných politiků taky tuto redakci nenavštívil. Kdyby Novuju gazetu navštívil při poslední návštěvě třeba Jiří Paroubek, těžko bychom mu pak mohli vyčítat, že hovořil s premiérem Putinem.

Novaja gazeta
Tyto noviny vycházejí třikrát týdně a prodávají 270 000 výtisků, což na 140milionové Rusko sice není mnoho, ale prestiž tohoto listu je velká, protože se jejich redaktoři nebojí. Trochu mi tyto noviny připomínají německý Der Spiegel na konci čtyřicátých a na začátku padesátých let, i když – samozřejmě – díky neexistenci televize měl tento newsmagazin tehdy nesmírně větší vliv. Novaja gazeta patří majoritně ruskému miliardáři Alexandru Lebeděvovi, který žije v Londýně a noviny dotuje; jen když byla redaktorka Politkovskaja v roce 2006 zavražděna, dal k dispozici na vypátrání jejího vraha 700 000 eur. Dalším financiérem je Michail Gorbačov. Šéfredaktorem je Dimitrij Muratov, který při výroční konferenci na počest před rokem zemřelé paní Politkovské v Praze v budově Svobodné Evropy prohlásil: "Pracovníci ruského ministerstva vnitra a tajných služeb vrahům pomáhali; podíleli se na vraždě."

Když mladí nacionalisté sdružení v organizaci Naši protestovali proti tomuto listu, ruský prezident Medvěděv dal hned pár dní nato šéfredaktoru Muratovovi obsáhlý rozhovor. Ruský prezident Medvěděv i po zavraždění paní Estěmirovové rezolutně prohlásil, že vrazi musí být vypátráni a postaveni urychleně před soud. Doufejme, že to myslel vážně. Zatím je tomu ale tak, že údajní vrazi redaktorky Politkovské i bývalý podplukovník tajné služby Pavel Rjugazov, který prý vrahům dal její adresu, jsou na svobodě.

Tento list je na středoevropské a východoevropské poměry výjimečný hlavně důkladnými rešeršemi: například když se potopila ruská jaderná ponorka Kursk v roce 2000 a když tehdy Rusové nedovolili cizím odborníkům, kteří se nabízeli, že posádku zachrání, aby se pustili do práce, redaktorka Novoj gazety Milašina se pustila do vyšetřování. Vyzpovídala během několika měsíců 53 námořníků, důstojníků (mezi tím i šest admirálů) a expertů a došla s nimi k závěru, že část posádky, která měla 118 lidí, po výbuchu na dně moře v hloubce 108 metrů nežila jen pár hodin, jak tvrdila oficiální propaganda, ale s největší pravděpodobností ještě tři až čtyři dny, a že tudíž ruská vláda je za jejich smrt odpovědná.

A v roce roce 2004, když čečenští teroristé obsadili školu s dětmi v Beslanu a zabarikádovali se v ní spolu s výbušninami, které pak vybuchly a zabily 334 dětí i dospělých a 31 teroristů, oficiální úřední místa i ruská média tvrdila, že výbušniny odpálili teroristé. Redakci se podařilo po podobně důkladné rešerši prokázat, že naopak výbuch zavinilo speciální ruské komando, které mělo děti osvobodit.
V poslední době zase Novaja gazeta upozornila na propojení firem, které staví pro prominenty v chráněném území za Moskvou vily, na mafii a některé příbuzné premiéra Putina – a tak bychom mohli pokračovat.

Zbývá si položit otázku: Je tento list v Rusku zcela výjimečný? Odpověď zní: Výjimečný je profesionalitou a kritičností, i když podobných titulů je v Rusku už více. Vláda má zcela pod kontrolou televizi, ale noviny a internet jsou proti třeba Číně zcela svobodné. Problém, koneckonců jako u nás, je v něčem jiném, a sice že i při odhalení největších skandálů se potom nic neděje. Za prezidenta Jelcina musela ruská prokuratura podle tehdy platných zákonů po zveřejnění nějakého skandálu začít vyšetřovat kauzu do deseti dní. Po nástupu Putina byl tento zákon zrušen a korupce se jako za carského Ruska zase začala tolerovat. Kdysi totiž neměli úředníci v Rusku žádné platy a žili jen z korupce. Dnes mají platy a ještě se jim toleruje zlodějna.
Výstižně charakterizuje postavení listu tento vtip: V redakci Novoj gazety na nástěnce visel pozdrav šéfredaktora Muratova s textem: Plavu mezi žraloky! Kdosi pod něj připsal: Chudáci žraloci!

P.S. Ruský miliardář, bývalý diplomat, žijící v Londýně, kterému patří Národní rezervní banky a velká část akcií Aeroflotu, začal rozšiřovat i své mediální aktivity. Kromě zmíněné Novoj gazety mu v Londýně patří večerník Evenning Standard a podle Media Week se začal v posledních týdnech ucházet i o deník The Independent. Komentovat tyto zprávy však pan Leběděv odmítl.