Nejspíš je to syndrom drůbežáře, který nutí Andreje Babiše tak tvrdošíjně trvat na výstavbě úřednické či vládní čtvrti, jinak si to skoro nedokážu vysvětlit. (A to byla jediná oznamovací věta v tomto blogu.)



Proč je vlastně nutné úředníky sestěhovat do areálu jedné drůbežárny? Jestliže sídlí v draze pronajatých kurnících, pak je to určitě třeba řešit, ale je nutné jim kvůli tomu brát výběh?

Nepočítá Babiš s tím, že si pro své desetitisícové hejno bude denně posílat autobusy či posílené linky metra, a pak s potěšením sledovat, jak jednotlivé kusy poslušně zalézají do svých klecí a kójí, aby tam drželi zobák a tiše makali ku slávě či ostudě, jak to kdo bere, Agrofert České republiky?

Nejsou oni ti úředníci pro Babiše jen živý inventář jeho vládní farmy, kterou chce mít pěkně pohromadě, nejen proto, že to je prvoplánově výhodné, ale že takový přehled má prostě každý majitel rád?

Že Andrej Babiš není majitel těch úřadů, úředníků, vlády a celé České republiky? Pravda, není, ale nechová se tak?



A co to je za hru, kterou s Andrejem Babišem hraje pražská reprezentace v čele s primátorem Hřibem?

Dala mu nabídku, kterou nelze přijmout? A tím myslí, že se jako problému zbaví? Nebo vymyslela nějakou zvláštní fintu fň, kterou nechápu, protože nevidím o několik kroků dopředu?

Není tohle trumfování v požadavcích přece jen riskantní? Kdyby na požadavky náhodou přistoupil (pozor, vládní čtvrť má pro něj velkou cenu), tak Praze už vládní čtvrť vadit nebude?

Andrej Babiš se sice někdy chová jako trucovité dítě (nikdy neodstoupím, nikdy, to si zapamatujte), ale fakt je nutné popadnout kbelíček a jít za ním na pískoviště?