Zní to příkře? Neuctivě? Bože chraň! Nikdy v životě jsem nevypustila z úst pravdivější větu! Vždyť leccos je tu postaveno na hlavu, do čela uměleckých a kulturních institucí se staví ekonomové a krizoví manažeři, o památkových věcech rozhoduje v konečné instanci zubař s komisí právníků a až mne zabolí zub…, to si asi zajdu do Národního muzea, ať mi ho pofoukají, protože všichni zubaři už budou ve funkcích nebo v Německu.

Pod ideou „ochrany investic“, nabytí majetku v dobré víře a zabránění žaloby Českého státu investorem doporučila ministrovi kultury J. Besserovi komise právníků (rozkladová komise) zrušit rozhodnutí Odboru památkové péče MK ČR, které anulovalo magistrátní souhlas s demolicí domu na nároží Václavského náměstí a Opletalovy ulice.

Mluvme na rovinu:
1) o ochraně jakých investic se mluví? O investicích do projektu? To by pak znamenalo, že každý, kdo vlastní dům a investuje do jeho koupě a projektu novostavby na jeho místě už má v kapse rozhodnutí o jeho demolici?
2) o jaké nabytí práv v dobré víře se jedná? Cožpak nevěděl investor, že kupuje dům v rezervaci UNESCO?
3) je opravdu nutné se tolik bát žaloby investora na Český stát, že si raději necháme zbourat cenný a zdravý dům v Praze?

Dokáže si někdo uvědomit, o jak precedentní situaci jde? Od této chvíle jsou ohroženy demolicí všechny domy nechráněné samostatně jako kulturní památky, protože statut památkové rezervace je na jejich ochranu slabý a statut rezervace UNESCO je jen blyštivým pozlátkem k přilákání turistů.

Takhle se chová památková péče snů! Těch snů, s nimiž na víčku ztěžklém únavou usíná developer…

O kauze, tehdy ještě v euforii z hrdinství ministerských úředníků, jsem psala
zde.