Zpráva, že tzv. Masarykovu parcelu prodává město Praha k zástavbě, byla pro obyvatele vil v pražských Střešovicích zlým snem. Bohužel se z něj už neprobudili, a od okamžiku, kdy se zaskvěl obytný soubor Royal Triangle v plné velikosti, stal se zlý snem i pro nás ostatní.

Proč se parcele říkalo Masarykova?

Trojúhelníkovou parcelu s pěkným výhledem k Pražskému hradu na mírně stoupajícím terénu mezi dnešními ulicemi Patočkovou a Střešovickou koupili v roce 1924 děti prezidenta Masaryka Alice a Jan s úmyslem vystavět zde rodinné sídlo. Tehdy zde ve Střešovicích vyrůstala podle regulačního plánu hlavního města mladé republiky zahradní vilová čtvrť.


Pohled na pozemek a jeho okolí ve Střešovicích na podkladu z aplikace Google Maps.

Hned první terénní sondy na parcele sourozenců Masarykových však její majitele zaskočily, narazily totiž na hroby prastarého pohřebiště. Citlivé Alici Masarykové připadalo eticky nepředstavitelné nechat hroby vybagrovat a na jejich místě si postavit vilu, a proto od stavby sourozenci upustili. Přesto si prázdný pozemek, snad právě kvůli pietní ochraně jeho tajemství, ponechali v majetku. Teprve po čtvrt století ve změněných politických podmínkách a po tragické smrti bratra Jana odprodala Alice v prosinci roku 1948 parcelu zpět městu Praze. V “trhové smlouvě” je uvedeno, že město odkupuje pozemek “pro účely veřejné, zejména školské a sociální”.


Parcelu tvoří trojúhelník zvýšeného terénu směřující hrotem k Hradčanům. V pohledu od Hradčan se promítá jako okraj vilové čtvrti, který může pozorovatel stojící například v parčíku na hradčanských hradbách chápat jako zakončení čtvrti, nebo její počátek. Vizualizace obytného souboru Triangle z webu developera.

Podivný prodej

Nezastavěná parcela, pro niž nebylo nalezeno konkrétní stavební využití, byla upravena jako klasická zahrádkářská kolonie.Takto sloužila přibližně do roku 2004, kdy se začalo na příslušných odborech pražského magistrátu uvažovat o jejím prodeji. Kdo a proč byl skutečným iniciátorem prodeje tohoto zapomenutého, ale polohou prestižního pozemku se dnes nedopátráme. Město tehdy mobilizovalo finanční prostředky na velké investice (nové tramvaje, tunel Blanka, metro). Na druhé straně šlo o tučnou dobu stavebního podnikání, kdy se developerské výstavbě dařilo a investoři nedočkavě pásli po dalších a dalších lukrativních pozemcích.

Návrh na odprodej parcely byl schválen Zastupitelstvem Hlavního města Prahy dne 24. 1. 2005. Důvodová zpráva pro zastupitelstvo paradoxně o důvodech prodeje nehovoří. Konstatuje jen, že pozemek parcelní číslo 901 o výměře 7.244 m2 v k. ú. Střešovice se nachází v exponované poloze, kde ústí průhledové osy zejména podél Pražského hradu, že se jedná o klidnou rezidenční čtvrť s velkým podílem zeleně a že je nanejvýš žádoucí velmi citlivé urbanistické zpracování zástavby s jasnou architektonickou koncepcí. Je sice chvályhodné, že si tehdy město urbanistický význam parcely uvědomilo, ale zapomenout jej dokázalo překvapivě rychle.


Hradčany v dohledové vzdálenosti a ve skvostném výhledu z horního proskleného patra. To je hlavní motiv veškeré prezentace developera. Vizualizace obytného souboru Triangle z webu developera.

Podezření, že výběrové řízení na kupce pozemku mělo skrytou režii, naznačují některé okolnosti jeho průběhu. Město obdrželo šest nabídek a odsouhlasilo, jak o tom svědčí usnesení, prodej nejštědřejšímu uchazeči za 81 miliónů (Sadov reality, s.r.o.), kdyby odstoupil, měl být pozemek prodán druhému v pořadí za 71 miliónů (SYKA, spol. s r.o.), kdyby i ten odstoupil, měl být prodej realizován se společností AGANA, a.s. za 62,7 miliónů. Světe div se, první dva zájemci skutečně odstoupili a vítězem výběrového řízení se stala společnost AGANA, která tak ušetřila bezmála 20 miliónů (!). Tento postup, v němž nelze vyloučit tajnou dohodu účastníků výběrového řízení, patří mezi nekalé praktiky, na jejichž odhalování se zaměřují úřady a nevládní organizace až v posledních letech. Tehdy na tom nikomu nic podezřelého nepřipadalo a magistrátní odbor obchodních aktivit reprezentovaný Bémovým (Janouškovým?) mužem Peterem Ďuricou uzavřel s “vítěznou” firmou AGANA a.s. nejprve nájemní smlouvu v lednu 2006 a poté, v dubnu 2008, kdy již bylo Městským úřadem Prahy 6 vydáno pravomocné územní rozhodnutí, smlouvu kupní.

Royal Triangle

Investor však neutrácel desítky milionů proto, aby zde postavil objekt občanské vybavenosti, školské zařízení nebo veřejnou stavbu s nepřevažujícím podílem bydlení, jak předpokládal územní plán. Architektonický ateliér 4A Architekti (dnes Schindler Seko Architekti) navrhl prostavět parcelu souborem osmi de jure 4 a 5 patrových obytných domů, které však na zvýšeném terénu ční do výše de facto 5 a 6 pater. V dotyku s noblesní zahradní čtvrtí zde tak bylo navrženo spíš sídliště bytovek, než pokračování rozvolněné vilové kolonie. Plebejskou hustotu zástavby, z níž čiší na hony touha po co největším výdělku, přitom neskryje ani honosný název Royal Triangle.

Referenti pražského Útvaru rozvoje města posuzující soulad stavby s územně plánovací dokumentací v prvních návrzích svých vyjádření zděšeně konstatovali: “... toto funkční využití je v rozporu s územím plánem. Způsob zástavby je v rozporu s prostorovou koncepcí místa. Volně rozmístěné solitéry bez hmotové a prostorové hierarchie neodpovídají dominantnímu umístění pozemku ve vyvýšené poloze na styku dvou význačných městských ulic. Výšková hladina daná počtem 4-5 nadzemních podlaží není pro dané místo přijatelná.“ Ale investorovi stačilo málo, překvalifikoval využití z čistě obytného na částečně obytné a částečně ubytovací (služby) a aniž musel projekt zásadně měnit, oficiální vyjádření ÚRM již jako mávnutím kouzelného proutku bylo příznivé.


Realita rozestavěného sídliště s výhledem na Hradčany na podzim roku 2014.

Rčení, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, platí bohužel i v tomto případě. Do řízení EIA vkládal investor řadu posudků a mezi nimi i posouzení zásahu do krajinného rázu prostředí. Je sice pochopitelné, že najatý odborník nemohl záměr zkritizovat, to by nejspíš nedostal svůj žold, ale aby jako pointu objektivního rozboru historie území a jeho urbanistických kvalit musel tvrdit, že navržená stavba nebude v území působit rušivě a tudíž “nelze hovořit o snížení estetických hodnot městské krajiny, ani o narušení harmonického měřítka,” je opravdu školácké lhaní. Že nesourodá a z měřítka vyhřezlá stavba degraduje své okolí a ve vilovém kontextu působí jako pěst na oko, by totiž poznal i mimozemšťan.

Ve stylu chytré horákyně vyzněla i posouzení památkovými orgány: alibisticky pokárat, ale záměru nebránit. Požadovaly totiž jen nekonkrétní a zcela iluzorní “změkčení půdorysného řešení staveb, provedení novostaveb v jemném architektonickém rozvrhu a barevné řešení budov v neutrálních barvách”. Kdyby mlčely, dostály by svému společenskému poslání lépe.

Kteří borci tohle všechno dokázali?

Podle novějších dokumentů a údajů z internetu je investorem společnost A 959, a.s., v níž se transformoval původní kupec pozemku společnost AGANA, a.s. Jako developer je však nyní uváděna společnost PBD development, a.s., jejíž název skrývá iniciály příjmení bývalých mosteckých uhlobaronů (Vasil Bobela, Petr Pudil, Jan Dobrovský), původně spolumajitelů těžařské skupiny Czech Coal. Z médií se dozvídáme, že po prodeji svých podílů Pavlu Tykačovi se s chutí vrhli na development a mimo jiné již postavili v obvodu Prahy 6 rozměrný administrativní palác s názvem The Blox vedle hotelu Diplomat, čímž ještě zdaleka jejich stavební apetit na tomto území není vyčerpán.

Stavební práce započaly výzkumem Archeologického ústavu AV ČR v roce 2012, který odkryl celé dávné pohřebiště a na něm padesát hrobů z časového rozpětí od 5 000 let př. n. l. po hroby z 10. století. Vlastní stavba obytného souboru Royal Triangle byla zahájena v roce 2014 a v letošním roce bude pravděpodobně dokončena.


Pohled od nového parčíku pod Patočkovou ulicí na podzim 2014.

Podívejme se, jak o projektu hovoří sami developeři. “ROYAL TRIANGLE svým designem, dispozicemi a vybavením patří mezi skvosty současné rezidenční architektury, ve které stojí za to žít svůj sen”, píše se v úvodu webové prezentace projektu. Tak v tomhle skvostu, který nevybíravě vypudil desítky našich dávných předků z místa jejich věčného spánku, bych nechtěla ani snít svůj život, dodávám já.

Nepřekročitelný kód míry využití území? Jak pro koho…

Cožpak zde nebyl stanoven přesný a závazný kód míry využití území, tzv. koeficient podlažní plochy udávaný poměrem plochy pozemku k zastavěné ploše? A pokud ano, byl skutečně tak benevoletní? Pátrám s pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím. Nepřekročitelný koeficient stanovený územním plánem má hodnotu 0,8. Na první pohled nevěřím, že byl dodržen, byť územní rozhodnutí MČ Prahy 6 tuto skutečnost výslovně potvrzuje. Další lež? Žádám tedy o poskytnutí výpočtu od příslušného stavebního úřadu, ale dozvídám se lapidární odpověď, že se tento údaj nepodařilo v projektové dokumentaci dohledat, ale jestli chci, můžu se na výkresy přijít podívat. Dobře, tedy jsem si alespoň opsala výměry jednotlivých podlaží, s pomocí odborníků z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy pak bylo jednoznačně spočítáno, že stavba nepřekročitelnou míru využití území překročila. Politováníhodný omyl? Početní chyba? Stavební úřad si to přepočítat nedokázal, nebo nechtěl? Ze stejného důvodu bylo v Praze několik plánovaných developerských projektů zastaveno, tento proklouzl jak had.

No..., je pozdě. Stavba se již tyčí na bývalé Masarykově parcele jak útes nad řekou. Tedy nad řekou aut, která jej obtéká hned ze dvou stran. Dobře, nechť se tedy tyčí, ale nebudu jistě daleko od pravdy, když budu předpokládat, že leckoho si při pohledu na něj napadne stejně jako mne: Hle, toť pomník! Toť názorný pomník pražského klientelismu.

Odkazy:
Info v médiích
EIA: dokumenty
Projekt na webu architektů
Pohřebiště: reportáž České televize
Pohřebiště: odborný článek
Web projektu Royal Triangle