Sociální darwinismus hraje mezi Zemanem a Drahošem důležitou roli
Sociální darwinismus je hluboce propracovaná teorie, která ve své extrémnější podobě připodobňuje lidské společnosti k organismům, které vykonávají určité činnosti. Hlava rozhoduje, vojáci jsou ruce, dělníci břicho. Nohy nejsou, respektive do nových míst se dostaneme expanzí. Ostatní organizmy nás ohrožují v soutěži o vzácné zdroje a potenciálně nám chtějí vzít naše území nebo továrny.
K prezidentské volbě krátké poslední slovo:
Sociální darwinismus je hluboce propracovaná teorie, která ve své extrémnější podobě připodobňuje lidské společnosti k organismům, které vykonávají určité činnosti. Hlava rozhoduje, vojáci jsou ruce, dělníci břicho. Nohy nejsou, respektive do nových míst se dostaneme expanzí. Ostatní organizmy nás ohrožují v soutěži o vzácné zdroje a potenciálně nám chtějí vzít naše území nebo továrny. Evropská unie nás v této analogii chce “spolknout”.
Sociální darwinismus však lze uplatňovat i uvnitř společnosti - školský systém je na něm založen, a proto experiment s inkluzí dopadnul velmi špatně soudě podle reakcí řady rodičů i učitelů. Eu znamená dobrý, viz. eugenika. Společnost vnímaná jako organismus si samozřejmě začne produkovat méně nemocných a více vojáků, pro dobro všech.
Trump a jeho obdivovatel Zeman by to na veřejnosti nepřiznali, ale jsou to podle všeho ve skrytu duše sociální darwinisté. Trumpova výměna manželek, kdy skončil s Melanií, o tom jasně svědčí. Drby z washingtonských kuloárů: při nečekaném zvolením svého manžela se rozplakala, ale nebyly to slzy štěstí. Dost možná “fake news”, ale dost možná důležitá.
Je profesor Drahoš ve skrytu duše také sociální darwinista? Ne nutně, nicméně jeho odbornost v chemii ho k tomu může občas svádět, například v otázce nakládání s migranty. Tam se sociální darwinismus, včetně logicky navazující rasismu, projevil naplno. Cizí element je jako virus nebo jako parazit - parazity si dal Tomio Okamura dokonce na billboard. Řada “vědecky” uvažujících konspirátorů na tuto biologickou analogii skočí.
Sociální darwinismus jako teorie byl poražen, ale bylo to nakonec na bitevním poli a ne v učených argumentech. Intelektuál Julius Evola, jenž proslul svým spiskem La donna comme una cosa, Žena jako věc, je dodnes důležitou inspirací pro Steva Bannona, v příkladu transatlantické spolupráce alternativního druhu. Intenzita #metoo kampaně s otázkou sociálního darwinismu přímo souvisí - pro řadu mužů je jejich chování chápáno jako standardizované v rámci mužského světa, které je inspirováno vědeckými myšlenkami sociálně darwinistické sexuality. A řadě žen to podle všeho dost vadí - jinak už měl dávno vypuknout střet uvnitř ženského tábora.
Miloš Zeman je sociální darwinista i v otázce ekonomického nacionalismu. Naše ekonomické zájmy jsou v přímém rozporu s ekonomickými zájmy ostatních zemí - musíme vyvážet víc než ostatní a tím je nejlépe ožebračovat. A kdyby k nám chtěli z ekonomických důvodů, postavíme opevněné zdi. Zdi jako určitá symbolická “hroší kůže” státu jsou vlastně pro sociální darwinisty také sympatické.
Otázka transatlantických vztahů v debatě také nezazněla. Je s podivem, že se žádný z prezidentských kandidátů neohradil proti stavbě zdi s Mexikem. Možná to voliče tady nezajímá, ale opět s ohledem na stoleté výročí zrození republiky bychom měli být na militarizovanou ostrahu hranic trochu víc hákliví, už z úcty k tisícům obětí, které současná americko-mexická hranice má na svědomí. Pád Železné opony byl osvěžující - představme si návrat zpět do opevněnějších hranic s frontami.
Sociální darwinismus slaví velký politický comeback, a pokud to nemá dopadnout jako posledně, když se tyto představy široce rozšířili, je potřeba přijít s pozitivní koncepcí, která není jen pouhou naivní negací sociálního darwinismu, ale dokáže také vytvářet nové funkční struktury, které jsou si vědomy svého sociálně zkonstruovaného statusu. Scio-školy jsou v tomto ohledu zajímavým symbolickým experimentem, stejně jako Piráti či kandidatura Marka Hilšera. Na pedagogických fakultách proti sociálnímu darwinismu bojuje třeba Tomáš Čakloš s iniciativou Otevřeno.
Jiří Drahoš je podle všeho menší sociální darwinista než Miloš Zeman - ten se v sociálně-darwinistické české politice pohybuje už příliš dlouho. Nejen kvůli tomu mu dám svůj hlas.
K prezidentské volbě krátké poslední slovo:
Sociální darwinismus je hluboce propracovaná teorie, která ve své extrémnější podobě připodobňuje lidské společnosti k organismům, které vykonávají určité činnosti. Hlava rozhoduje, vojáci jsou ruce, dělníci břicho. Nohy nejsou, respektive do nových míst se dostaneme expanzí. Ostatní organizmy nás ohrožují v soutěži o vzácné zdroje a potenciálně nám chtějí vzít naše území nebo továrny. Evropská unie nás v této analogii chce “spolknout”.
Sociální darwinismus však lze uplatňovat i uvnitř společnosti - školský systém je na něm založen, a proto experiment s inkluzí dopadnul velmi špatně soudě podle reakcí řady rodičů i učitelů. Eu znamená dobrý, viz. eugenika. Společnost vnímaná jako organismus si samozřejmě začne produkovat méně nemocných a více vojáků, pro dobro všech.
Trump a jeho obdivovatel Zeman by to na veřejnosti nepřiznali, ale jsou to podle všeho ve skrytu duše sociální darwinisté. Trumpova výměna manželek, kdy skončil s Melanií, o tom jasně svědčí. Drby z washingtonských kuloárů: při nečekaném zvolením svého manžela se rozplakala, ale nebyly to slzy štěstí. Dost možná “fake news”, ale dost možná důležitá.
Je profesor Drahoš ve skrytu duše také sociální darwinista? Ne nutně, nicméně jeho odbornost v chemii ho k tomu může občas svádět, například v otázce nakládání s migranty. Tam se sociální darwinismus, včetně logicky navazující rasismu, projevil naplno. Cizí element je jako virus nebo jako parazit - parazity si dal Tomio Okamura dokonce na billboard. Řada “vědecky” uvažujících konspirátorů na tuto biologickou analogii skočí.
Sociální darwinismus jako teorie byl poražen, ale bylo to nakonec na bitevním poli a ne v učených argumentech. Intelektuál Julius Evola, jenž proslul svým spiskem La donna comme una cosa, Žena jako věc, je dodnes důležitou inspirací pro Steva Bannona, v příkladu transatlantické spolupráce alternativního druhu. Intenzita #metoo kampaně s otázkou sociálního darwinismu přímo souvisí - pro řadu mužů je jejich chování chápáno jako standardizované v rámci mužského světa, které je inspirováno vědeckými myšlenkami sociálně darwinistické sexuality. A řadě žen to podle všeho dost vadí - jinak už měl dávno vypuknout střet uvnitř ženského tábora.
Miloš Zeman je sociální darwinista i v otázce ekonomického nacionalismu. Naše ekonomické zájmy jsou v přímém rozporu s ekonomickými zájmy ostatních zemí - musíme vyvážet víc než ostatní a tím je nejlépe ožebračovat. A kdyby k nám chtěli z ekonomických důvodů, postavíme opevněné zdi. Zdi jako určitá symbolická “hroší kůže” státu jsou vlastně pro sociální darwinisty také sympatické.
Otázka transatlantických vztahů v debatě také nezazněla. Je s podivem, že se žádný z prezidentských kandidátů neohradil proti stavbě zdi s Mexikem. Možná to voliče tady nezajímá, ale opět s ohledem na stoleté výročí zrození republiky bychom měli být na militarizovanou ostrahu hranic trochu víc hákliví, už z úcty k tisícům obětí, které současná americko-mexická hranice má na svědomí. Pád Železné opony byl osvěžující - představme si návrat zpět do opevněnějších hranic s frontami.
Sociální darwinismus slaví velký politický comeback, a pokud to nemá dopadnout jako posledně, když se tyto představy široce rozšířili, je potřeba přijít s pozitivní koncepcí, která není jen pouhou naivní negací sociálního darwinismu, ale dokáže také vytvářet nové funkční struktury, které jsou si vědomy svého sociálně zkonstruovaného statusu. Scio-školy jsou v tomto ohledu zajímavým symbolickým experimentem, stejně jako Piráti či kandidatura Marka Hilšera. Na pedagogických fakultách proti sociálnímu darwinismu bojuje třeba Tomáš Čakloš s iniciativou Otevřeno.
Jiří Drahoš je podle všeho menší sociální darwinista než Miloš Zeman - ten se v sociálně-darwinistické české politice pohybuje už příliš dlouho. Nejen kvůli tomu mu dám svůj hlas.