Nejsem rasista ani xenofob.

Ba naopak. Jsem mnohem menší rasista a xenofob než většina mého národa, neboť věřím, že každý člověk je obrazem Božím. Právě proto, že nejsem rasista, chci rovnost všech ras. Včetně té mojí. Zajímám se z profesionálních důvodů o témata lékařské etiky. Tu a tam čtete článek. Nebo knihu. A zvláštní věc, všechno to, co se děje, najednou dostává smysl, pokud bychom Evropu začali vnímat z překvapivého úhlu pohledu: jako kontinent, který pochopil, že bílý člověk a zejména bílý machistický, patriarchální, sexistický, arogantní bílý muž je nejhorší bytostí vůbec, bytostí, která by měla odejít pro dobro a pokoj všech. A že my sami Evropané bychom měli odejít. Pak ty články a knihy do sebe zapadnou.
Jako by profesoři na univerzitách využili nejrozmanitější triky a logickou ekvilibristiku, aby přesvědčili bílého Evropana, aby si z různých důvodů přiložil k hlavě pistoli a zmáčkl spoušť, jako by bílý člověk byl ten hrad z písku, z kterého každá další vlna trochu ukrojí.

V Nizozemí a ve Švýcarsku mu nabízejí, aby bez limitu věku spáchal spořádaně sebevraždu s lékařskou pomocí, pokud již bude sytý života.

Antinatalisté jej přesvědčují, aby se přestal rozmnožovat a uvolnil místo jiným druhům. Žádný nebo malý počet dětí je chválen a prezentován jako uvědomělý přístup k ochraně přírody, který má být aplaudován. Máš rád přírodu? Neměj děti. Návrat do biblického ráje – ovšem bez člověka, který není hoden, aby byl.
Antinatalisté, pokud vím, nejsou zcela úspěšné ani v Africe, ani v Asii, pokud se vůbec těmito směry snaží napírat aktivitu. Čísla hovoří v každém případě proti nim.
A když už je dítě na cestě, veřejné mínění si již dávno vydobylo zákony a neproblematické možnosti potratu v prvním trimestru bez udání důvodu, a v těch dalších s udáním důvodu.

Filosof Petr Singer bílému člověku sděluje, že není rozdílu mezi ním a zvířetem, a že když by bylo třeba si vybrat mezi zdravým psem nebo prasetem a postiženým člověkem, je třeba vždy volit psa nebo prase, jinak jsi rasista, přesněji specieista. Pokusy na zvířatech, jistě, lépe provádět stejné pokusy na mentálně postižených dětech, které rovněž netuší, co se s nimi děje a bude dít, je to jedno; tyto pokusy dokonce dají z biologicky pochopitelných důvodů použitelnější výsledky než pokusy na králících. Že tyto myšlenky posílají ne úplně šťastný vzkaz rodinám, obětavě pečující o své mentálně nemocné, nikomu moc nevadí. Je hnacím motorem autorů těchto úvah láska ke zvířatům nebo nenávist k člověku? Nevím.

A protože není rozdílu mezi human animals a non-human animals, nejen citový vztah, ale i sex se zvířaty, sex s kýmkoli kdekoli jakkoli – nic není problém, pokud se jedná o oboustranně obohacující zkušenost. Pro to zvíře to nová zkušenost tedy nepochybně je. Pokud jsme se již zbavili různých sexuálních tabu, uvažuje Singer, zbývá ještě toto poslední. Zbavme se jej též.
Umělci ve svých dílech a performancích posílají případným divákům vzkaz – nevíte, pro co žít? My taky ne. Bílá nahá performérka do sebe řeže kusem skla, až krev prýští. My nic, my jsme umělci, my jen odrážíme realitu, my jen společnosti nastavujeme zrcadlo. Tak to asi ano.

V Cambridgi dostává každý bílý profesor jednoho člena černého, asijského nebo minoritního etnika (BAME – Black, Asian, Minority Ethnic) jako svého mentora, aby se povzbudila „institucionální změna“ univerzity.

Douglas Murray cituje v Podivné smrti Evropy text syrského migranta, který vyšel v německých novinách – jestli nás vy Němci nemáte rádi, tak odtud odejděte a běžte pryč. Německé noviny to otiskly. Jako názor.

Bílý Evropan je unaven náboženstvím, ale je unaven i ateismem. Náboženství? Přežitek, kterého jsme se již zbavili. Kdysi požár, dnes pár uhlíků. Hanba církvi, plné pedofilů a po majetku toužící. Dobře, tu a tam někdo vyznává náboženství starých druidů, tu a tam někdo za úplňku se účastní kursu šamanského bubnování, tu a tam si někdo otevírá čakry, a ne že bychom neměli svoje buddhisty a vyznavače Krišny, ale je jich málo a že by chtěli zapálit Evropu plamenem nadšení, tak to tedy nechtějí. Spíš dohořívající ohníčky. Jaký je můj smysl života? Prosím vás, co tou hloupou otázkou myslíte? Víte co, starejte se sám o sebe.

Z hodnot bílého Evropana zůstala jediná: tolerance. A to ještě pouze tolerance k lidem, kteří mají stejné názory jako my a netolerance k těm, co mají jiné názory než my.

Kdokoli by řekl, že bílý člověk, byť mentálně nemocný, je víc než zvíře, že je kvalitativně víc než zvíře, kdokoli by řekl, že na potraty je třeba se podívat ještě z úhlu pohledu toho dítěte, co se má a co se chce narodit, že vyhlazovat cestu k sebevraždě a psát o sebevraždě jako o něčem běžném a přirozeném je špatné, že umění má člověka učit, neřku-li vychovávat, když už to nedělá náboženství, že dát si alespoň nějaká sexuální tabu není návrat k předsudkům patriarchální sexistické machistické arogantní náboženské morálky devatenáctého století, ale cosi sebezáchovného, že stojí za to žít a mít děti a zápasit o svoji existenci až do přirozené smrti… bude v Evropě tolerován nebo ne? Co když řeknu, že biologicky se dítě rodí z ženy a vzniká spojením pohlavních buněk muže a ženy?

Budu tolerován, když řeknu, že Evropan, šlechtic ducha, by měl být ten, kdo se neklaní ani sochám z kamene, ani obrazům nebo portrétům politiků, ani idejím, a ani lidem, kdo váží slova a jeden den v týdnu vyhradí odpočinku a modlitbě, kdo ve dnech svátečních nepracuje a prožívá spíše své bytí než konání, kdo ctí svoje rodiče a vychovává svoje děti, jak nejlépe umí, je si vědom odkazu svých předků, a aspoň občas navštěvuje místa jejich posledního odpočinku, kdo se neúčastní ani krádeží, ani vražd, ani ničeho špatného, kdo se nedotkne ani nalezené věci na ulici, která mu nepatří, kdo nelže a na jehož slovo je spoleh, kdo využívá čas, kdo je věrný dívce svého mládí, která se stala jeho manželkou, nezávidí a netouží po tom, co vlastní druzí, když řeknu tohle, budu ještě tolerován? Nebo dostanu nálepku křesťanského fanatika?

Naši bílí evropští předkové nosili na svých štítech a erbech orly, medvědy a lvy. Protože je obdivovali a protož oni sami byli z jejich rodu. Protože věděli, že je po smrti čeká nebe nebo peklo. Protože věděli, že je třeba se porvat o život, že v životě není nic zadarmo. Ano, se všemi negativními důsledky a se vší expanzí a chtivostí území, peněz a moci, se kterou kdysi Evropa dobyla svět. Dnešní bílá evropská civilizace, která škrtla přikázání desatera a za jediný a první příkaz stanovila nikoli přikázání lásky nýbrž příkaz tolerance k těm, co tolerují totéž co my, by si mohla do svého znaku dát…nevím, žádné zvíře mě nenapadá, protože všechna zvířata se perou a chtějí přežít a ví, že nic není zadarmo… ale když přece jenom, co by to bylo? Tolerantní medvídek koala? Nebo nějaká veselá opička?

Psáno kdysi pro Deník N.