Návrhy a připomínky České asociace pro psychické zdraví k transformaci systému psychiatrické péče v České republice

V České republice se s vážným psychickým onemocněním potýkají nejméně tři procenta obyvatel. Důsledky psychické choroby nesou spolu s nemocnými také jejich blízcí. Těžké psychické poruchy tedy u nás postihují nejméně 300 000 tisíc nemocných lidí. Spolu s nimi nese břemeno obtíží a problémů spojených s duševní nemocí zhruba dvojnásobný až trojnásobný počet rodinných příslušníků.
Stávající systém psychiatrické péče v České republice dlouhodobě trpí závažnými nedostatky, které vedou k nízké kvalitě života duševně nemocných lidí. Hlavní problémy jsou známé:
- Psychiatrická péče je nedostatečně finančně zajištěna.
- Lůžková péče je soustředěna především do kolosů psychiatrických léčeben, které potřebám pacientů a jejich rodinným příslušníků z mnoha příčin nevyhovují.
- Investiční zanedbanost psychiatrických léčeben, hospitalizace ze sociálních důvodů a další problémy komplikují situaci také poskytovatelům, organizátorům a plátcům péče.
- Není dostatečně zajištěna ochrana práv duševně nemocných lidí.
- Kapacita psychiatrických ambulancí nestačí potřebám pacientů, lékař má v ordinaci na jednoho pacienta minimum času.
- Duševně nemocní nemají dostatečný přístup k psychoterapii.
- Chybí systém preventivní péče, nikdo nemá povinnost pečovat o duševně nemocné, kteří sami nevyhledají odbornou pomoc.
- Chybí celostátní síť zařízení komunitní péče umožňující poskytování služeb duševně nemocným lidem v místě jejich bydliště.
- Sociální systém opomíjí potřeby duševně nemocných lidí (invalidní důchody, příspěvek na péči, sociální a pracovní rehabilitace, bydlení, zaměstnání).

Transformace není záležitostí jednoho rezortu
Transformace systému psychiatrické péče je o mnohovrstevný úkol, který je třeba řešit na úrovni vlády a parlamentu (příprava zákonů a prováděcích vyhlášek), plátců (zdravotních pojišťoven), organizátorů a poskytovatelů zdravotní péče.
V České republice chybí národní program péče o duševní zdraví, který by vytvořil předpoklady pro systémové řešení nahromaděných problémů. Bez součinnosti parlamentu a vlády je transformace sytému psychiatrické péče neuskutečnitelná.
Transformace vycházející z národního programu péče o duševní zdraví musí vést k vytvoření provázaného systému zdravotních a sociálních služeb. Není rozumné investovat obrovské prostředky například do farmakologické léčby schizofreniků a přitom nevytvořit podmínky, které by jim umožnily opětovné začlenění do každodenního společenského a pracovního života.
Transformace systému psychiatrické péče není jen záležitostí rezortu ministerstva zdravotnictví. Týká se také dalších rezortů, především ministerstva práce a sociálních věcí (sociální služby pro lidi s duševním onemocněním), dále ministerstva spravedlnosti (ochrana práv duševně nemocných) a ministerstva vnitra (povinnosti obcí a krajů k duševně nemocným občanům).

Změny ve prospěch pacientů
Zaostávání v oblasti psychiatrické péče negativně ovlivňuje jak kvalitu života pacientů a jejich rodin, také možnosti a profesní zájmy poskytovatelů péče. Zděděný systém psychiatrické péče přináší problémy i organizátorům a plátcům péče. Náhledy různých zainteresovaných skupin na transformaci systému psychiatrické péče, jejich motivy a zájmy, ale také obavy z možných komplikací a problémů, se pochopitelně různí.
Česká asociace pro psychické zdraví se na potřebu transformace psychiatrické péče dívá především z hlediska lidí, kteří trpí vážným duševním onemocněním a z hlediska jejich blízkých – rodičů a dalších rodinných příslušníků.
Právo duševně nemocných na zdravotní péči a sociální služby odpovídající současným požadavkům je zakotveno v řadě mezinárodních dokumentů přijatých také Českou republikou.Velký vliv na změnu systému psychiatrické péče v naší zemi mohou mít dokumenty Evropské unie, OSN a dalších mezinárodních institucí, které se zasazují o humánní a spravedlivý přístup k lidem ohroženým diskriminací a sociálním vyloučením.
Velký význam pro odpovědnou přípravu transformačních kroků mají zkušenosti vyspělých států, kde transformace systému psychiatrické péče již několik desetiletí probíhá. Česká republika se může poučit i z chyb, kterých se při transformaci systému psychiatrické péče v minulosti dopustili reformátoři například v USA nebo v Itálii. Daleko větším rizikem než jaké by přinesla promyšlená proměna struktury psychiatrické péče, je odsouvání potřebných změn a prodlužování současného stavu.

Psychicky nemocní jsou v Česku diskriminováni
V České republice jsou psychiatričtí pacienti diskriminovanou a stigmatizovanou skupinou občanů. Z povahy jejich onemocnění plyne, že nemohou v dostačující míře hájit své zájmy a práva. V tomto směru (stejně jako v každodenním praktickém životě) jsou odkázáni na pomoc svých blízkých a na pomoc všech, kdo v jejich prospěch mohou ovlivnit veřejné mínění a rozhodovací procesy v politické oblasti.
Vztah veřejnosti ke spoluobčanům trpící duševní nemocí je zatížen nevědomostí a předsudky. Mnoho rodin se za své nemocné příslušníky stydí. Strach z duševních nemocí vede u velké části populace k přesvědčení, že „blázni jsou nebezpeční, a proto patří do blázince.“ Této mentalitě odpovídá praxe nedobrovolné hospitalizace lidí v akutní psychické krizi do velkých psychiatrických léčeben a jejich dlouhodobé vyřazení z běžného života. Předsudkům společnosti odpovídá faktická lhostejnost politiků k osudům duševně nemocných občanů.
Tendence veřejnosti raději nevidět problémy vážně duševně nemocných lidí a nedostatek informací o povaze a důsledcích psychického onemocnění vytvářejí zdání, že transformace psychiatrické péče v České republice není naléhavým problémem. Opak je však pravdou.

Celospolečenské předpoklady zahájení transformace
K zahájení transformace i u nás je nezbytná změna diskriminační a stigmatizační celospolečenské atmosféry. Nelze očekávat, že dojde k uvolnění dostatečného objemu finančních prostředků a k zahájení promyšlené transformace celého systému, aniž by se osud duševně nemocných lidí stal politickým tématem a aniž by se humánnější péče o duševně nemocné stala obecně uznávanou hodnotou a zřetelně artikulovaným požadavkem veřejnosti.
Velký vliv na změnu veřejného mínění mohou mít především rodiče, další příbuzní a přátelé psychiatrických pacientů. Rodičovské a pacientské organizace, z nichž řada patří mezi členy České asociace pro psychické zdraví, zastupují statisíce lidí v jejichž zájmu je transformace nevyhovujícího systému psychiatrické péče. Většina občanů má ve své širší rodině někoho, kdo trpí psychickou poruchou. Osudy pacientů a příběhy rodin (matek), které o ně pečují, mohou oslovit širokou veřejnost a přispět ke změně náhledu na duševně nemocné.
Veřejnost a také politická reprezentace musí dostat jasný signál, že změna podmínek péče o duševně nemocné je nezbytná. Pokud chceme patřit k vyspělým státům Evropské unie, nemůžeme tolerovat dlouhodobé přehlížení potřeb a práv duševně nemocných lidí.

Kdo může být iniciátorem transformace?
Diskriminací, stigmatizací a s tím souvisejícím zanedbáváním zdravotní a sociální péče trpí statisíce duševně nemocných a jejich rodin. Pacienti a rodinní příslušníci jsou bohužel spíše obětí současného systému než jeho aktivními reformátory. Na hlavní roli při prosazování transformace systému psychiatrické péče nemají pacientské a rodičovské organizace dostatek vlivu a finančních prostředků. Mají však důvěru velké skupiny duševně nemocných lidí a jejich blízkých. Prostřednictvím médií mohou oslovit širokou veřejnost a seznámit ji s přesvědčivými lidskými příběhy a příklady selhávání systému psychiatrické péče u nás.
Iniciátory a hlavními nositeli myšlenky transformace systému psychiatrické péče by měli být poskytovatelé péče. Především lékaři jsou zodpovědní za kvalitu poskytované péče (odpovídající soudobým poznatkům medicíny založené na důkazech) a jsou také těmi, kdo mají největší přehled o moderních organizačních formách zajištění kvalitní psychiatrické péče. V ambulancích i v lůžkových zařízeních se psychiatři a další odborníci každodenně zblízka setkávají s psychiatrickými pacienty a jejich problémy a také s bariérami současného systému psychiatrické péče.
Velký díl odpovědnosti za organizaci, financování a kvalitu psychiatrické péče nese ministerstvo zdravotnictví. Podílí se na tvorbě zákonů a vydává podzákonné normy, které regulují fungování systému zdravotní péče. Ministerstvo zdravotnictví je zřizovatelem většiny psychiatrických léčeben. Má také velký vliv na rozhodování Všeobecné zdravotní pojišťovny, která je největším plátcem psychiatrické péče.
Zajištění sociálních služeb pro duševně nemocné občany spadá do rezortu ministerstva práce a sociálních věcí. Transformace systému psychiatrické péče směrem k většímu rozvoji komunitní péče není myslitelná bez úzké součinnosti s ministerstvem práce. Problematika transformace se týká také ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti.
V oblasti zajišťování služeb pro duševně nemocné občany se angažují nestátní neziskové organizace, kraje a obce. Prosazovat práva duševně nemocných se snaží například Národní rada osob se zdravotním postižením. Pracuje zde skupina pro přípravu zákona na ochranu lidí s duševním onemocněním. Promyšlená a odpovědná příprava transformace systému psychiatrické péče předpokládá spolupráci všech výše zmíněných subjektů.

Kroky k transformaci
Příprava transformace systému psychiatrické péče by měla probíhat ve třech liniích. První se týká vztahu veřejnosti k duševně nemocným lidem. Česká asociace pro psychické zdraví považuje za nutné, aby veřejnost byla lépe informována o povaze duševních onemocnění a o potřebě lidštějšího přístupu k duševně nemocným lidem.
Jedním z nástrojů k dosažení tohoto cíle je mediální kampaň zaměřená proti stigmatizaci a diskriminaci psychicky nemocných. Postavit se proti nespravedlivé diskriminaci a stigmatizaci velké skupiny občanů, je nepochybně povinností státu. Profesionálně vedená kampaň by proto měla být financována z prostředků státního rozpočtu (na základě grantového řízení) nebo z fondů EU.
Ke zlepšení vztahu veřejnosti k duševně nemocným mohou dále přispět různé kulturní a osvětové akce, vzdělávací programy na školách, preventivní programy v oblasti zdravotnictví a podobně. Diskriminační atmosféru ve společnosti mohou ovlivnit veřejná vystoupení známých osobností (především v televizi), publikační aktivity (články v novinách a časopisech, knižní publikace) i aktivity a prezentace na internetu.
Ve druhé linii musí dojít ke shodě odborníků (poskytovatelů, organizátorů a plátců psychiatrické péče) na podobě transformace. V diskusích musí dostat prostor také zástupci pacientských a rodičovských organizací a poskytovatelů sociálně zdravotních služeb. Důležitým fórem pro přípravu transformace je jistě výbor psychiatrické společnosti. Pro uplatnění požadavků a připomínek všech zainteresovaných skupin je však třeba vytvořit širší pracovní skupinu, která by připravila podklady pro jednání se zástupci vlády a parlamentu.
Ve třetí linii by měla probíhat jednání s představiteli státu. Je třeba usilovat o to, aby Česká republika přijala národní program péče o duševní zdraví, který by vytvořil rámec pro uskutečnění transformace a perspektivní fungování systému psychiatrické péče. Jeho stěžejní myšlenkou by mělo být provázání zdravotní a sociální péče. Na akutní psychiatrickou léčbu musí navazovat systém rehabilitace a sociálních služeb, který umožní duševně nemocným lidem návrat do života společnosti.
Příprava transformace systému psychiatrické péče by měla zahrnovat i úpravu současné roztříštěné a nedostatečně propracované legislativy. Lze navázat na snahu Národní rady osob se zdravotním postižením o přípravu zákona na ochranu lidí s duševním onemocněním.
Konkrétní kroky transformace systému psychiatrické péče musí schválit vláda. Podklady pro její jednání by měla připravit meziresortní komise – složená ze zástupců ministerstva zdravotnictví, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti – za účasti zástupců zdravotních pojišťoven, psychiatrické společnosti a uživatelů psychiatrické péče (rodičovských a pacientských organizací).