Neválej se jako prase

26. 12. 2010 | 18:23
Přečteno 28777 krát
Proč nemohou dušně nemocní pracovat jako všichni ostatní? Mají přece zdravé ruce a nohy. Proč končí na ulici jako bezdomovci?

Mnoha lidem, ale často ani zdravotnickým a sociálním pracovníkům není jasné, co psychicky nemocnému člověku brání, aby každé ráno vstal a šel do práce. Proč se mnoho lidí s dg. schizofrenie nedokáže o sebe postarat, a proč končí na ulici jako bezdomovci? Důvodů je víc a dají se rozdělit do dvou skupin. První skupina důvodů je daná závažností průběhu onemocnění, druhá reakcí okolí.

I když duševní onemocnění není zdaleka tak vidět jako fyzický handicap, jeho následky mohou být podobné. K symptomům psychotické ataky (neboli úderu) patří apatie, deprese, ochromení vůle. Nemocný má dobrou ideu ráno vstát a dojít do práce, ale není toho schopen, nemá na to dostatek vůle. Po první atace se výrazně naruší jak koncentrace pozornosti, tak exekutivní funkce, to znamená schopnost říct si, tohle udělám a opravdu to zrealizovat. Narušena je i schopnost poučit se z vlastních chyb, nesedat si znova a znova na rozpálená kamna. Zhoršená koncentrace pozornosti vede k poruchám paměti. Je prokázáno, že u lidí s psychózou byly kognitivní funkce nějakým způsobem oslabené už před tím, než se onemocnění poprvé projevilo.

Příběhy mnoha psychotických pacientů, kteří nakonec zůstali bezprizorní, začínají ve velkých psychiatrických léčebnách. Pozornost je zde z mnoha různých důvodů věnovaná pouze vymizení psychotických symptomů a tím to hasne. Nikdo se příliš nestará, co bude s člověkem dál, až vyjde z léčebny ven. Jaké bude mít finance, jestli bude mít práci, co jeho příbuzní, jak to má s bydlením, oblečením, atd. V některých léčebnách se dokonce ani nestarají o návaznou psychiatrickou péči. „Tady máte léky na tři dny a najděte si svého psychiatra v místě bydliště nebo někde jinde.“ Tuhle klasickou větu stále slyší při odchodu mnoho pacientů.

Chtít na psychotickém pacientovi, aby sám pátral ve Zlatých stránkách, kde je nejbližší psychiatr, znamená riskovat, že si svého psychiatra nenajde. Když ho najde a dorazí k němu s dražšími léky, jako je Zyprexa, může se stát, že mu psychiatr řekne: „Tyto drahé léky předepisovat nebudu, to bych překročil limit zdravotní pojišťovny, musím vám to změnit na něco levnějšího, anebo najděte si někoho jiného.“ To je nejsnadnější cesta k tomu, aby si psychotický pacient léky nevyzvednul, neužíval je a za tři, za čtyři měsíce může být v léčebně znovu. Říká se tomu syndrom otáčejících se dveří.

Nepřipravení pacienti jsou vyvrženi do vnějšího světa a pokud tam neexistuje nějaký pevný systém složený jak rodinných příslušníků a jiných blízkých lidí, tak ze sociálních pracovníků a psychiatrických sester – členů komunitního týmu, kteří dojíždějí do terénu, tak se vážně nemocný pacient s největší pravděpodobností do psychiatrické léčebny zase vrátí.

U některých pacientů se psychotická ataka dostaví třikrát do roka, a jestliže pokaždé následuje hospitalizace, je to vždycky „negativní zářez do pažby.“ S každou další hospitalizací, s každým relapsem psychózy, se navyšuje nějaký duševní handicap člověka.

Hodně tedy záleží na průběhu onemocnění, ale průběh onemocnění hodně záleží na okolí. Za padesát procent je odpovědná dispozice, se kterou jsme se narodili do tohoto světa, za zbylých padesát procent jsme odpovědni my, to znamená nejbližší a profesionálové, jak se zachováme, jak toho člověka přijmeme nebo nepřijmeme.

Zpravidla po prvním projevení se psychotického onemocnění je okolí velmi přijímající, chápající. Záleží na psychiatrech a dalších profesionálech, jakým způsobem rodičům a dalším blízkým vyloží, co to je, jestli použijí termín schizofrenie nebo přechodná psychotická krize nebo porucha. Ale většinou po první atace je atmosféra přijímající, někdy až příliš. Klučina by mohl bydlet v bytě sám, ale tam, kde vlastně začal „bláznit,“ kde měl halucinace a bludy. Rodiče si ho stáhnou zpátky, budeš raději bydlet s námi, v tom bytě asi bylo něco špatného, hulil´s tam trávu, nebylo ti tam dobře. Jenže to není optimální řešení. Když už se k němu sáhne, tak jen na nezbytně dlouhou dobu.

Pokud se do šesti měsíců nebo do roka dostaví akutní onemocnění podruhé, přichází už jiná reakce. Příbuzní zažívají deziluzi, utvrdí se v přesvědčení, že to je „fakt ta schizofrenie,“ na internetu najdou zavádějící informace - že jde o celoživotní nevyléčitelné onemocnění, plný invalidní důchod, doživotní užívání psychofarmak. Nejbližší potom reagují různě, od hyperkriticismu a odepsání člověka, až k naprostému přijetí jeho nemoci. Zahrnou ho péčí a láskou, všechno dělají pro něj. Četné studie však jednoznačně prokázaly, že kupodivu pro další život člověka je tohle zahlcení láskou zhoubnější. Máma říká: „Já vím nejlépe, co ty potřebuješ.“ O všechno je postaráno. Když k tomu psychiatrický systém přispěje tím, že nemocného člověka invalidizuje, je prognóza horší, než kdyby byl vystaven větší kritice, která by ho třeba mohla stimulovat k nějakému probuzení se, k nějakým větším výkonům.

Není pravda, že člověk se schizofrenií není schopen pracovního výkonu. V mnoha případech může pracovat. Záludnost duševního onemocnění však spočívá v tom, že s ním spojený handicap je v čase měnlivý. Jsou období, kdy nemocný může pracovat téměř na sto procent a nic se na něm nepozná a jsou období, kdy vůbec nevstane z postele. Další problém je v tom, že duševně nemocní na rozdíl od většiny jinak handicapovaných lidí užívají psychofarmaka, která mnohdy mají hodně tlumivých účinků a ty ovlivňují jejich pracovní výkon. Možnosti návratu do práce navíc brání stigmatizace psychiatrických pacientů. Málokdy se setkávám s tím, že by se člověk, který odejde z léčebny, mohl vrátit na původní pracoviště a nebyl vystaven pozorování pod drobnohledem. Jakékoli zanedbání nebo opomenutí se pak vyhodnocuje jako že „blázní“. Takhle mohou být spolupracovníky interpretovány i vedlejší účinky psychofarmak.

Duševní onemocnění pochopitelně, výrazně snižuje pracovní potenciál. Je to obrovský otřes, se kterým se pacient včetně celé rodiny musí vyrovnávat několik měsíců. Musí fyzicky a především psychicky rehabilitovat, takže určitě není připraven nastoupit do nějaké počítačové firmy a začít tam makat jak dřív. Nehledě na to, že v mnoha případech si nejsem jist, jestli by to bylo správné. Vždycky pacientům říkám, že cílem není, aby se narychlo vrátili do stejného prostředí, prakticky do stejné situace, jako před hospitalizací, protože z toho prostředí, z té situace jejich krize vyrostla. Je potřeba něco změnit. V situaci, která předcházela krizi, bylo něčeho moc, něčeho málo, ať už to je stres, emoce, pracovní zatížení nebo cokoliv jiného. Jestliže se vrátí do starých kolejí, je dost velká pravděpodobnost, že do roka se jim zase zpátky navrátí psychotická krize, protože v jejich životě se prakticky nic nezměnilo.

Cílem současné psychiatrie je, aby člověk dospěl k náhledu: „Ano, jsem psychiatrický pacient, jsem schizofrenik, budu užívat léky po mnoho let.“ Já s tímhle cílem nesouhlasím, protože mnohdy je to pseudonáhled. Pokud pacient skutečně dospěje ke kritickému náhledu na vlastní stav, daleko jasněji a tudíž depresivněji si pak uvědomuje, co se mu to stalo, co způsobil svým rodičům a má velké pocity viny. Nikdy nebude vrcholný literární kritik, právník, nebo lékař, musí se vyrovnat s tím, že zklamal jejich očekávání.

To nejtíživější, co musí nemocní zpracovat, je, že se najednou ocitli mimo sféru své moci, že se jim stalo něco, co nemohli ovlivnit a co mnohdy působilo na okolí velmi bizardně, jako když se holka pokusila přeplavat v zimě Vltavu. To všechno jim začne docházet, okolí jim to začne připomínat. Trvá to hodně dlouho, než se s tím člověk vyrovná. Pacient, který opustí psychiatrické lůžkové zařízení, ať jde o léčebnu nebo psychiatrické oddělení, není stejný jako dřív, než se začaly projevovat psychické problémy.

Vedle psychiatrických problémů se u pacientů objevují také problémy somatické. Většina lidí s vážnou duševní poruchou nemá svého praktického lékaře a přitom trpí řadou poměrně vážných somatických onemocnění. Třeba v důsledku chronického nikotinismu se u mnoha psychotiků objevuje vážné riziko karcinomu plic, mají vysokou kazivost zubů, mají silné kardiovaskulární obtíže, které mohou zabíjet. Pacienti sami na to nedbají, protože to hlavní se odehrává v jejich hlavách. A podobně se to odehrává v hlavách psychiatrů, kteří se zaměřují jenom na odstranění bludů a halucinací, ale na tělo se nezaměřují, takže pacientovi ani nezajistí nějakého praktika, který by se o pacienta postaral. I když vědí, že pacient sám k praktickému lékaři nedorazí.

Samostatné zvládání života znesnadňuje psychotikům také špatná legislativa. Zákon o sociálních službách byl ušit pro tělesně handicapované lidi. Duševně nemocní, kteří normálně vyjdou do druhého patra a dokážou si sami navléct ponožky, nemají podle současného znění zákona šanci získat příspěvek na péči. Schizofrenie vzniká nejčastěji mezi třináctým a devatenáctým rokem věku. To znamená, že mladý nemocný člověk, který prakticky nikdy nepracoval, nemá odpracovánu dostatečně dlouhou dobu pro přiznání invalidního důchodu. Může být z hlediska své nemoci plně invalidní a přitom nemá nárok na invalidní důchod a zároveň nemůže dosáhnout na sociálních dávky.

Takový člověk se velmi snadno ocitne na ulici, zvláště když je u něj psychotická porucha doprovázena abúzem jakékoliv návykové látky. Pokud ho baví už jen hulení trávy, je to další negativní prognostický faktor. Nemá peníze, ty co má, utrácí za hulení, rodiče mu to neustále předhazují, vyčítají mu, že nic nedělá, neuklízí po sobě, jen se válí v posteli jako prase. Tak vzniká bludný kruh, který může vyústit v to, že se na rodiče rozezlí a odejde, ale nemá kam, nemá prostředky a skončí na ulici.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Pepa Řepa napsal(a):

Neválej se jako prase?
Tak jo, jdu něco dělat.
Jako kdybych slyšel manželku.
26. 12. 2010 | 18:30

Al Jouda napsal(a):

Stesky pana doktora by vyřešila úprava zdravotní péče tak, že by každý pacient měl určenu jednu spádovou nemocnici, kde by se mu zaručeně dostalo řádné zdravotní péče a to prosím podle Ústavy zcela zdarma bez jakýchkoliv příplatků!Když by se schizofrenně rozhodl, že půjde radši k privátnímu psychiatrovi, tak by mohl, ale za své!
26. 12. 2010 | 18:50

mud.. napsal(a):

Pane psychiatr, tak neví proč informacemi podobného rázu sdělujete obecnému lidu. Je velmi nebezpečné atakovat lidi megainformacemi. Posledních deset let to došlo do takového stádia, že brzy budete psát Dg. akcentovaný z přebytku informací. Jestliže vy si neumíte s schizofrenií poradit, jak si s ní můžou poradit nevdělanci? Prostě neznáte příčinu a proto jste neúspěšní. Příčina je v podvědomí. Podvědomí je přesný poměr excitačních a inhibičních synapsí. Těch je v mozku 125 bilionů. Vraťte schizofrenikovi evolučně zakódovaný poměr a je to. Musel byste ale pojmy doplnit dojmy. Nebezpečí je, že by vás označili šarlatánem. Nechte se tedy nést proudem lostejnosti.
26. 12. 2010 | 19:07

hoven napsal(a):

myslím, že v tom článku chybí jedna podstatná informace a sice, že pokud člověk polyká prášky, které tlumí schizofrenii, nesmí pít alkohol. a to ani v omezeném množství. takže lečba těhle lidí je nemožná, protože oni jsou nalití od rana do večera. tehle problem nemá řešení, jediný , co člověku zbývá je zatajit dech a rychle kolem nich projít. stát by mel pro tyhle lidi postavit nějaké stáje, kde by bylo seno a tekla by tam aspon studená voda. ale pomoci jim není. já si pravidelně kupuju aspon novej prostor, čímš trochu přispěju.
26. 12. 2010 | 20:10

berkowitz napsal(a):

To není pravda, co píše blogař! Naše vláda trpí vážnou duševní chorobou, pracuje, ale výsledky té práce, jsou přímo úměrné oné chorobě!
26. 12. 2010 | 20:51

bičboží napsal(a):

Na byty tihle lidé nedosáhnou. Problémy mají i zdraví lidé. Rodinní příslušníci by se o ně postarali, ale musí chodit do práce, byli by jnak bez penze. Je to začarovaný kruh.
26. 12. 2010 | 20:53

KAteřina napsal(a):

Duševně nemocní jsou z velké části mimo státní systém zdravotní a sociální péče. Otázkou je, zda má někdo zájem to změnit. Trend je opačný: každý se má o sebe postarat sám, pacienti nemají lékaře obtěžovat nějakými nemocemi, ale mají - zdraví, čistí a veselí - chodit na preventivní prohlídky a na vyšetření kdejaké pitomosti na drahých přístrojích, protože za to pojišťovna dobře platí. (Joudovi: duševně nemocný si doktora většinou "nevybírá", neboť si nepřipouští, že je nemocný).
26. 12. 2010 | 23:02

krok napsal(a):

hovene, již po několikáte se ptám.."kolik svých "nicků" máte ve své hlavě?"..nezlobte se, ale s každým Vaším příspěvkem mám dojem, že těch "he.en" je tam až příliš..poslední Váš příspěvek to jednoznačně potvrzuje:-))
26. 12. 2010 | 23:31

hoven napsal(a):

krok,
já se na tebe nezlobím. třeba za to nemužeš.
26. 12. 2010 | 23:48

Tceld napsal(a):

Chce to dořešit, protože i pro společnost to jsou náklady na víc. Samozřejmě jde i o kvalitu jejich života...
27. 12. 2010 | 01:20

antares napsal(a):

Napíšu zde příspěvek z druhé strany stolu tj. pacienta. To co píše pan doktor Jarolímek je mě důvěrně známo a s většinou věcí naprosto souhlasím. Onemocněl jsem v devatenácti. Do té doby jsem s psychikou neměl žádné problémy. Psychycká porucha je velmi odlišná od jakéhokoli jiného postižení. Zlomíte-li si nohu, můžete to nějak řešit, tady se vám ale podělá samotný řídící aparát a to co se s vámi děje se dá popsat jako život v říši za zrcadlem. Pak už záleží jenom na síle ducha jak se s tím člověk popasuje.
Dostal jsem plný invalidní důchod 3500Kč. Kdyby mi nepomohla rodina, skončím na ulici a s největší pravděpodobností už tady nejsem. Na většinu kamarádů, kolegů či přítelkyni můžete zapomenout, ti vás v lepším případě poženou klackem.
Prošel jsem rukama několika psychiatrů a musím říct, že jsou mezi nimi velké rozdíly. Někteří jenom předepisují prášky a nechtějí toho moc slyšet. Jiní jsou srdečnější a dokáží se do člověka vcítit. K těm se chodí o poznání líp. Dobrých psychiatrů by si společnost měla vážit, protože jim denně ordinací projde spousta lidí a každý tam nechá kopec bolesti.
Co se týče prášků, mnoho lidí z nich má strach, že jim vypláchnou mozek a pod.. Moderní prášky jsou úplně o něčem jiném než si lidé představují. Prášků je potřeba vyzkoušet několik, pozorně sledovat jak účinkují a rozhodnout se pro ty správné.
Prášek je ale jenom část řešení, další část je bezchybná životospráva. Především pohyb, cvičení, správně stravování, minimum cukru, žádný alkohol, kouření, drogy. Vyhýbat se stresovým situacím, negativním emocím, které mohou spustit psychózu.
I přez všechna tato opatření je to ale stále chůze po tenkém ledě. Pro mě osobně je největší problém, že přestože jsem teď mentálně i duševně v normálu, jsem takto schopen fungovat asi tak na 20%. Snadno se unavím, vyčerpám a pokud to přetáhnu, upadnu do psychózy.
Velice bych uvítal nějakou alespoň přibližnou exaktní metodu určování psychických poruch (např. na základě obsahu určitých látek v mozku), protože pacient s psychickou poruchou se často ocitne v naprosto zoufalé situaci, kdy musí dokazovat, že je nemocný. Např. mě posudkový lékař řekl, že se jenom válím doma. Připadal jsem si naprosto bezmocně, naštěstí zasáhla psychiatrička.
27. 12. 2010 | 01:39

L.O. napsal(a):

Pocet lidi trpicich nejakou psychickou poruchou je v populaci velky, troufam si rici desitky procent, nastesti vetsina z nich je schopna se udrzet pod kontrolou a prestat to.
27. 12. 2010 | 04:17

Baba napsal(a):

Žasnu, jak to máte zesumírovaný, Antare, skvělý kuchařský recept. Teď ještě zjistit v jakém poměru se prodávají kuchařské recepty a hotové pokrmy.
27. 12. 2010 | 08:55

Vosavbotě napsal(a):

Pane Jarolímku,

obzvláště smutné jsou poslední dva odstavce. Souvisejí s obecnou omezeností a předsudky v naší společnosti: Máte-li chřipku, uvaří Vám s láskou čaj, jste-li psychicky nemocný, jste špatný a jdou od Vás dál. Naštěstí už Vás neupálí...

Psychicky nemocných přibývá a přibývat jich bude, musíme odhodit svoje předsudky a chovat se k nim odpovídajícím způsobem.

Především se však musíme snažit změnit něco na tom světě, ve kterém psychicky nemocných přibývá. Mít tu moc, začal bych u těch absolutně pokřivených mezilidských vztahů...
27. 12. 2010 | 09:09

leica napsal(a):

I am not sure if Hunnenreich is better than other European enemies
27. 12. 2010 | 09:17

Vosavbotě napsal(a):

Pane Antaresi,

fandím Vám a jen dodávám: Váš příspěvek je potvrzení rozsahu předsudků vůči psychicky nemocným.

Někdo tady i chmurně popsal vyhlídky do budoucna: Egoistický individualismus, který se v naší společnosti rozmáhá, ten rozhodně nevytváří příznivé prostředí pro pochopení a pomoc.
27. 12. 2010 | 09:18

Jemnický napsal(a):

Pane Jarolímku,

Tato společnost je zaměřená na velkoprodukci čehokoliv. Přibývá jak psychicky nemocných tak chronicky nemocných (cukrovka, rakovina, kardiovaskulární choroby), přibývá neplodných. Velkoprodukce nemocných občanů. Tady nepomůže lékařská věda pilulkářská. Kořeny tohoto stavu společnosti sahají hlouběji.

S pozdravem,

Jemnický
27. 12. 2010 | 10:17

KAteřina napsal(a):

Pane Jemnický,
v knihách se píše, že schizofreniků je ve všech kulturách a společenských vrstvách přibližně jedno procento. Takže jich asi nepřibývá. Psychózy nejsou civilizační choroby na rozdíl od těch ostatních, které zmiňujete. To, že psychiatři léčí i "pacienty", kteří by potřebovali spíš sociálního pracovníka či psychologa je další příklad chyby systému zdravotní a sociální péče u nás.
27. 12. 2010 | 21:16

Adéla napsal(a):

Prostě neznáte příčinu a proto jste neúspěšní. Příčina je v podvědomí. Podvědomí je přesný poměr excitačních a inhibičních synapsí. Těch je v mozku 125 bilionů. Vraťte schizofrenikovi evolučně zakódovaný poměr a je to. Musel byste ale pojmy doplnit dojmy.
velice zájimavé, mohl byste to prsím rozvést? také si myslím, že je příčiena jedině v podvědomí,ale nevím, jak pomoci. Děkuji
02. 01. 2011 | 16:27

Markéta napsal(a):

To jsou zase nesmysly pane doktore........člověk který onemocní schizofrenií dostane invalidní důchod i když nemá odpracováno a když je malý, musí se postarat rodina, jako se staráme o nemocné staré lid, tak se musíme postarat i o své nemocné blízké.
Když takový člověk odchází z nemocnice , posílají se informace o jeho léčbě jeho psychiatrovi, ne že se nikdo nestará, co ním bude .Člověk odchází kompenzovaný, takže logicky je schopen k tomu doktorovi dojít.
Věřím tomu, že když budu mít příbuznýho schizofrenika ,tak když si dám práci a oběhnu pár organisací, že mu práci, seberealizaci, přátele, zábavu atd atd najdu.
Máme v rodině jiné VÁŽNÉ duševní nemoce a máme tu nejlepší péči.
02. 01. 2011 | 17:31

claudius napsal(a):

Markéta mi připadá jako předsedkyně stranické buňky koalice,znal jsem v minulosti tyto stranické(od slova straniti!)zběsilce,kteří zdůvodnili jakoukoli pitomost z dílny KSČ.Zejména je neuvěřitelné,že dokáže psychicky nemocnému sehnat práci.Možná vPraze.Ale co třeba na Krnovsku?Takže Markéta je Pražačka,volička TOP 09,za hospodu utratí více než psychicky nemocný v lékárně.Žije v jiném světě.
04. 01. 2011 | 17:41

Markéta napsal(a):

Ano žiju v Praze a znám pár lidí kteří ač z Krnovska žijí v Praze v chráněném bydlení a mají práco kterou jsou schopní dělat, mají asistenta, který je vodí za ručičku........těch organizací které se starají o postižené a nemocné je docela dost, takže já bych tak dlouho volala a sháněla, až bych něco našla. Taky se mi stalo, že jsem pro dceru sháněla neplacenou praxi a z 20 organizací to vyšlo u jedné a ta byla v Hradci Králové......ha ha ha......ale nakonec jsme našly a máme co potřebujeme.Chce to hledat a ne čekat až mi to přijde pod nos. A to právě musí zařidit rodina .
05. 01. 2011 | 10:14

Andrea Fišarová napsal(a):

Ahoj Martine!
Přeji ti hodně elánu a zdraví do nového roku. /... a nepoužívej už ta cizí slova
05. 01. 2011 | 12:36

XYZ napsal(a):

Sám trpím více než desetiletí chronickým onemocněním mozku, součástí jehož projevů, zejména v prvních letech onemocnění, byly i psychotické fenomény. Mám to štěstí, že se můj stav zejména díky lékům časem postupně zlepšuje, ale ta první léta, to byla neskutečná "soda". To bylo takové utrpení, které nejen že běžně člověk neprožije jaksi úhrnem ani za celý svůj život, nýbrž nedokáže si jeho intenzitu a kvalitu ani nijak představit. Ani s dostatečně živou vzpomínkou na ně by nebylo možno žít. Snad každý někdy zažil noční můru, stav kdy se zpocený a s křikem vzbudil z děsivého snu, to co jsem já prožil, byla právě taková noční můra, ovšem v bdělém stavu a trvající bez jakékoli přestávky nepřetržitě několik let. Zpočátku mě držely nad vodou vzpomínky na sebe sama, když jsem byl ještě zdráv: Jo, tohle znáš z dřívější četby psychiatrické literatury, to je přeci projev paranoidního myšlení, to je deprese, to je depersonalizace, máš nemocný mozek, je to porouchaný neurochemický stroj, mozek ti prostě lže, nesmíš mu věřit, během spánku mozek také produkuje blbosti-sny. Jenže tak po roce člověk na své "já, když byl ještě zdravý", zcela zapomene. Nemá už žádný záchytný bod, má jen tu změněnou osobnost, změněné myšlení, nemůže si říci: To přeci nejsem já, to jsou divné myšlenky, to musím zaplašit, je to už on a jenom on, nikoli že "to k němu patří". Nikdy jsem ale netrpěl halucinacemi, jako např. slyšení hlasů, které je tak typické pro shchizofrenie, spíše by to bylo možno popsat jako jakési kvantování a zpomalování myšlenkových procesů a takto vzniklé "mezery" pak umožňovaly, aby se mysl zabývala nepřiměřeně intenzivně abnormálními a anxiogenními obsahy, ale zase to nebylo nějaké vkládání myšlenek z vnějšku typické pro schizofrenie. Vzpomínám si, že když jsem byl zdráv a viděl jsem např. nějakého vozíčkáře nebo nějakého těžce znetvořeného člověka, říkal jsem si, jaká je to strašná nespravedlnost, že někteří lidé musí takto trpět, nevěděl jsem, co čeká mě. Dnes vím, že tělesné postižení je banalita a nedokážu se zatím smířit s tím, že lidský mozek je schopen produkovat tak nesnesitelné utrpení, jaké jsem já prožil. Ale třeba jestli se zcela uzdravím, zapomene můj mozek i na toto.

Konec konců zapomněl jsem již téměř zcela i na to, jak mě zcela bezbranného a nebránícího se bezdůvodně zmasakrovali ošetřovatelé v PLB(dušením, svázáním, i.m. injekcí nějakých butyrofenonových, dementogenních, neurotoxických splašků a prolongovaným odpíráním tekutin). Samozřejmě že nedobrovolná hospitalizace je v některých případech zcela nezbytná, ovšem ošetřovatele a příslužbu (to jest ony vyholené bývalé boxery, trestance, hospodské rváče či co je to za subanimální luzu) v PLB to fyzické násilí vůči pacientům a neustálé projevování absolutní dominance a neomezené moci nad nimi, stejně jako pohrdání jejich lidskými i občanskými právy, vysloveně baví. Tzv. "sedmadvacítka neklid" v PLB funguje docela jako takový malý koncentrák a tvrdil to i můj židovský kolega, s kterým jsem byl uvězněn na pokoji-je škoda tohoto mladého nadaného člověka trpícího schizofrenií, který se loni raději oběsil na stromě, než aby se tam vrátil.

I dnešní antipsychotika mají celou řadu nežádoucích účinků. Jsou to přeci jenom antagonisté dopaminových receptorů s působností na celou řadu funkcí dalších neuropřenašečů. Lze si opravdu jen velmi těžko představit, že by pacient užívající zejm. některé léky z této skupiny mohl soustavně pracovat. Mnoho lidí zná léky na spaní, tzv. hypnotika, např. zolpidem (Stilnox, Hypnogen). Sedativní účinek antipsychotik, jako je např. olanzapin, je však neporovnatelně větší. Stačí užít i jen desetinu dávky, kterou pacienti musí užívat, a člověka to zcela spolehlivě knokautuje na 24 hodin i déle. Někteří pacienti po několika měsících užívání získávají vůči této gargantuovské sedaci toleranci, ale je to značně individuální.
06. 01. 2011 | 05:14

sara napsal(a):

Dotaz pro Markétu : Jste zaměstnána na plný úvazek ? Upřímně, nechce se mi věřit, že při vší té péči byste mohla stihnout ještě plnit povinnosti v nějakém pracovním poměru...
08. 01. 2011 | 07:12

babička napsal(a):

dočetla jsem až sem a vím na vlastních zkušenostech jak těžké je přesvědčit dětského lékaře i psychologa, že vaše dítě potřebuje pomoc, že není nevychované , ale nemocné.Ano je pravdou, že zlomenou nohu či ruku je vidět, ale nemocného ducha ne. A tak hledám a čas běží a mám obavy, jak vše skončí, protože moje dítě si nepřipustí, že je nemocné, ale je nešťastné. Neví co s tím a lékaři nevidí, neslyší a říkají, musí přijít sama a až bude chtít, tak pak možná mi něco uděláme.
10. 01. 2011 | 22:03

Pacient napsal(a):

Autor mi mluví z duše, tento článek by si měla moje posudkářka číst osm krát denně.
10. 01. 2011 | 23:45

dabljú napsal(a):

Pro Antares, pokud můžeš jet na 20, tak zkus jet dlouhodoběji na 15 a po kapičkách přidávat. Pokud pocítíš příznaky své nemoci (předpokládám, že se počátky projeví neklidem a únavou), okamžitě přestaň a odpočiň si. I když se budeš cítit v pohodě 2-3x denně relaxuj (gaučing). Zkus ráno 1 tbl. Ginkgo a večer 1 tlb. Hořčík, vápník zinek – je i rozpustný – tím nejde nic zkazit. Za pokus by stálo vyšetření na imunologii – podívej se na nouza-imunologie – odborné články, netová poradna i možnost objednání. Možná po několika měsících zjistíš, že psychickou nemocí trpí ten, který sedí proti tobě. w
11. 01. 2011 | 21:08

Hanča napsal(a):

Určitě jde o nemoci, které nejsou dostatečně ve společnosti akcentovány.
Nedořešená je hospitalizace. Hlavně to, jak nemocného, který si svoji nemoc neuvědomuje, přesvědčit, že se má léčit. Systém s policií je velmi krutý, jak pro nemocného, tak pro rodinné příslušníky. Nehledě na to, že se policie často dokonce bojí nemocného do nemocnice dopravit a raději ho nechá napospas ulici.
Vím, že v zahraničí (Švédsko) existuje terénní služba, kterou tvoří zdravotnický personál, která navštěvuje po delší dobu takto nemocného člověka až se jí podaří ho přesvědčit k hospitalizaci. U nás snad jen v Praze, ale ani ta není vždy ochotna se zapojit.
Dalším velkým nedostatkem je následná péče po hospitalizaci. A to péče taková, která by psychicky nemocného člověka dovedla podpořit a pomoci ho postavit na vlastní nohy. Měli by se tím zabývat odborníci a měly by na to být peníze. Věřím, že ve státě jsou, když vidím řádění všelijakých mafiánů, kteří dovedou sehnat stovky miliard korun pro financování politických stran, a tím si zajistit ve straně vysoké postavení, tak by se jistě daly sehnat peníze i pro takto postižené lidi.A nemuselo by to být ani podvodem.
Psychicky nemocní jsou u nás diskriminováni. Pokud jsou kupříkladu nuceni změnit svoji profesi v důsledku nemoci a například v důsledku své nemoci nedokončili vysokou školu a chtějí si udělat jinou vysokou školu v rámci změny kvalifikace, jedná se s nimi jako s opilci a zhýralci, kteří nedokončili vysokou školu pro svoji opilost, zhýralost a lenost, což se projevuje v tom, že musí za další školu platit vysoké školné, ve kterém se platí za každý den studia na škole, kterou nedokončili kvůli své nemoci. Tak se školné dostává až ke 40 tisícům korun za rok, což si nemocný s invalidním důchodem nemůže dovolit, zvláště tehdy, když kvůli své nemoci bude zřejmě vysokou školu studovat déle. Takový zákon považuji za fašistický a absurdní je, že takový zákon dodržují i právnické fakulty vysokých škol. Jednu z nich náš potomek z důvodu psychické nemoci nedokončil, takže jde o životní zkušenost, nikoliv o nějakou fámu. To jsou asi největší bolesti, se kterými jsme se setkali. Rodinní příslušníci mohou pomoci s tlakem na instituce, které mají vliv na systém léčení a následné péče psychiatrických pacientů, ale hlavní slovo musí mít lékaři - psychiatři, kteří jak věřím mají tak říkajíc dostatečnoé profesní sebevědomí, aby dovedli svoje názory obhájit na rozhodujících místech. Předem jim za to děkuji.
12. 01. 2011 | 12:17

opilec a zhýralec napsal(a):

Hanča:Pokud jsou kupříkladu nuceni změnit svoji profesi v důsledku nemoci a například v důsledku své nemoci nedokončili vysokou školu a chtějí si udělat jinou vysokou školu v rámci změny kvalifikace, jedná se s nimi jako s opilci a zhýralci, kteří nedokončili vysokou školu pro svoji opilost, zhýralost a lenost, což se projevuje v tom, že musí za další školu platit vysoké školné, ve kterém se platí za každý den studia na škole, kterou nedokončili kvůli své nemoci. Tak se školné dostává až ke 40 tisícům korun za rok, což si nemocný s invalidním důchodem nemůže dovolit, zvláště tehdy, když kvůli své nemoci bude zřejmě vysokou školu studovat déle. Takový zákon považuji za fašistický a absurdní je, že takový zákon dodržují i právnické fakulty vysokých škol.
Povinnost hradit poplatky za delší studium se nevztahuje pouze na studenty, kteří začali od začátku studovat novou školu nebo si prodloužili stávající studium z důvodu psychiatrického onemocnění a na opilce a zhýralce. Tato povinnost se vztahuje na všechny, kteří si z nějakého důvodu studia prodloužili, a těch důvodů může být spousta. Podle Vás, Hančo, každý, kdo nekončil studia a bylo to z jiného důvodu než z důvodu duševní choroby, je opilec a zhýralec???Když to rozvedeme dále, tak dle Vašeho názoru je správné, že se za delší studium takto platí, pouze duševně nemocní by z toho měli být vyjmuti, že??? Milá Hančo, voláte tady po toleranci, ale sama jí zrovna neoplýváte!!! A to pomíjím, že by se Vám líbilo, aby, ano PRÁVNICKÁ, fakulta nedodržovala zákony!!!Hančo, Hančo!!!
13. 01. 2011 | 15:47

Hanča napsal(a):

Ne, já bych jenom chtěla, aby byl brán v úvahu důvod, proč student školu nedokončil. A i když chci být tolerantní, vidím rozdíl mezi tím, kdo školu nedokončí kvůli jakékoliv nemoci nebo úrazu a pod. a mezi tím, kdo ji nedokončí jenom kvůli své lenosti, opilství,gamblerství ap. Mezi tím opravdu rozdíl vidím a myslím si, že by lidé jakkoli nemocní neměli být trestáni. Jsou už velmi znevýhodněni svou nemocí a tu si sami nezpůsobili.Zatímco lidé líní, opilí ap. by trestáni být mohli, tím, že by museli platit více za delší studium. Takže jestli platí zmíněný zákon šmahem pro všechny, považuji ho za fašistický. Myslím, že by to měli vidět i právníci na právnické fakultě. To po nich opravdu nechci moc. Nemůžeme se v případě, že to právníci nevidí, divit tomu, že se nám po republice producírují nácci. Protože společenské klima jim jenom nahrává.
13. 01. 2011 | 18:27

Markéta napsal(a):

Hančo pokud je člověk nemocný a není schopen školu dokončit, ani není schopen obstát v práci, tak prostě nemá nárok. To je přece normální, že když na něco nestačím, jdu dělat něco jinýho. A bohužel jsou takoví nemocní, kteří prostě nejsou schopni přes veškerou péči a léky chodit ani na brigádu, mají tak těžký průběh nemoci .
To ale není vina žádnýho psychiatra ani nikoho jinýho......to je prostě osud.
Spousta lidí se v tom nevyzná a proto tu pan doktor může psát takové nesmysly a ti lidi mu to prostě věří.
14. 01. 2011 | 22:22

Markéta napsal(a):

Další věc je, že si neumím představit, jak bude asistenční služba přesvědčovat rozjetýho schizofrenika aby jel do nemocnice .......vždyt tomu člověku jde často o život .......a sám by byl rád, kdyby ho v takovým stavu někdo odvezl......poté co získá náhled.......takže záchranka , policie je na místě .......je prostě potřeba mu pomoct.
Já sama mám psychozu a v době, kdy jsem odmítala léky....... bylo to pár let.... by mě nikdo do nemocnice dobrovolně nedostal......ten člověk nemá náhled, takže nějaký přesvědčování je nanic .
14. 01. 2011 | 22:36

Hanča napsal(a):

Určitě je tato nemoc těžká jak pro pacienta, to především, tak pro rodinu. Sleduji ale u našeho potomka zlepšení, poté, co si uvědomil, že mu léky pomáhají a je schopen pracovat. Sice ne vždycky a dlouho, ale je. Vidím tedy, že je zlepšení možné a je možné, asi ne u všech, aby se některý nemocný pokusil o sebe postarat a v tom případě je na místě, aby mu to společnost umožnila - třeba nižšími náklady na změnu kvalifikace při studiu jiné vysoké školy.(Odvolání k rektorovi je možné a nákady byly sníženy asi o 30%. Je to ovšem dost ponižující doprošovat se podpory. Měla by být snáze dostupná).
Zažili jsme i to, že po atace choroby přestal chodit do zaměstnání a než došlo k hospitalizaci, uběhlo několik měsíců. Mělo to za následek propuštění z práce pro nedodržení pracovní kázně, bez nároku na nemocenské dávky atd. Neudělali s tím nic ani lékaři (ne, že by nechtěli), kteří po hospitalizaci intervenovali. To je přece také nespravedlivé.A jak jsem již napsala - fašistické.
15. 01. 2011 | 14:55

Markéta napsal(a):

Víte Hančo já bych tu energii nasměrovala jiným směrem, než řešit neřešitelné .......tím jen plýtváte energií, kterou můžete synovi, dceři dát jinak.

V práci prostě nemohou být lidé, kteří nejsou schopní pracovat a studovat nemohou lidé, kteří na studium nestačí .
Chce to pokoru a ne bojovat za každou cenu s kýmkoliv, na kom si můžete vylít vztek.
Klidně může dělat jednodušší práci a sám se třeba bude cítit líp. Nechápu jak by asi mohl doktor zasáhnout, když jeho pacient pro duševní nemoc není schopen práce. Měla byste celou situaci vidět reálně . Vůbec není potřeba, aby se člověk s tak vážnou nemocí snažil za každou cenu chodit denně do práce.
15. 01. 2011 | 18:02

Hanča napsal(a):

V práci prostě nemohou být lidé, kteří nejsou schopní pracovat a studovat nemohou lidé, kteří na studium nestačí .

Souhlasím, ale co když v omezené míře pracovat a studovat lze? To není nepokorné. To je právě to "dělat na co stačí" nemyslíte?
Pak je třeba pomoci, ne podrážet nohy a stavět člověka do pozice nepotřebného.To je boj o život, podle mého názoru.
15. 01. 2011 | 18:18

Markéta napsal(a):

Ano to určitě lze, moje postižená dcera studuje náročnou vysokou školu, přitom má autismus s psychotickou dekompenzací a dělá zkoušky na áčka a béčka, jistě, že to jde , proč by to nešlo?
Má ovšem spoustu kamarádů se stejnou DG a ti toho nejsou schopni, prostě mají takový průběh nemoci .
Pokud má tak těžký stav, že ho všude odmítají, nemůžete se zlobit na svět, prostě je to daný.
Musíte mu pomoc žít tak, aby se cítil dobře a ne násilím měnit věci a žehrat na osud.
Já mám 16 let psychozu a normálně pracuju , sice dělám manuální práci i když mám střední školu, ale nedá se nic dělat, dělat lepší práci nejsem schopná.
Moje známá má bipolární poruchu a celé roky má dvě zaměstnání a tahne finančně celou rodinu.
17. 01. 2011 | 21:54

nasloucham napsal(a):

Marketa,ta vase znama s bipolarni nemoci by snad mela dostat duchod na hlavu hned a pokud to nepujde po dobrem tak ji k tomu dotlacit.Jenze "manicti" pacienti chteji makat,to je priznak jejich nemoci,mimo jinych.2 zamestnani to je ucebnicovy!!!!!
29. 01. 2011 | 21:35

Markéta napsal(a):

Ano to tak někdy bývá ,ale ona má jen ataky ........mezi tím normálně funguje a stará se o rodinu sama, pouze při velké záteži se jednou za 10 let ocitne v nemocnici. MYslím že člověk který normálně funguje mnoho let a pracuje, je kompenzovaný , že to není projev bipolární poruchy .Domnívám se, že díky těm atakám, má částečný důchod.
01. 02. 2011 | 14:27

nasloucham napsal(a):

Prominte,ale to ze nekdo pracuje jeste neznamena ze je OK nebo normalni.
04. 02. 2011 | 20:35

osobne napsal(a):

Niektori z vas su tak "mudri"... Myslim ,ze pan psychiater Jarolimek to pise pre tych ktory su schopny pochopit co tym chce povedat,vlaste hej pise to aj pre blbcov.Bohuzial je vas tu vicero co nepochopili pointu toho o co sa vlaste psychiater pokusal a mozno dosialhol chceny efect...Nieje to jeden z tych skematickych psychiatrov ktory sa vidia vo filmoch a preto nieste schopny ani prijat normalnu ludsku vetu alebo prirovnanie "valat sa ako prase"...Osobne si myslim ze doctor si precita vase prispevky a potom si to doma studuje...Ludia maju problem prijat nieco co vychadza von z rady...
07. 02. 2011 | 22:57

Markéta napsal(a):

POkud to bude vycházet z řady a bude to přínos......pak nic proti tomu.......ale tohle jsou snůšky nesmyslů a lží......neumím si představit že by mi psychiatr řekl, dám vám levný léky nebo jděte jinam......to je prostě lež, tohle normální psychiatr níkdy neudělá, protože by dostal pacienta dolů........prostš je to manipulace, reklama na svoje terapie.......
Záleží skutečně JEN na tom jak je závažná DG, jsou lidi co nejsou schopni pracovat a nedá se to svádět na společnost ani na nikoho.......
08. 02. 2011 | 21:59

eva napsal(a):

Myslím si, že Markéta je jen provokatér.
Máme taky potomka s psychózou, který nedokončil právnickou fakultu právě proto, že u něho propukla nemoc. Po první léčbě v PL nechtěl už práva dodělávat a udělal si VOŠ, na soukromé škole. Poté ale velmi těžko sháněl práci. Má plný invalidní důchod necelých 3500 a bez podpory rodiny by z něj opravdu byl bezdomovec, protože by neměl ani na nájem. Dělá práci z domova, píše články a občas překládá, ale některý měsíc nevydělá nic - prostě nenajde se pracovní příležitost. O trvalé práci při jeho stavu nemůže být řeč.
Pan doktor Jarolímek má pravdu, protože má vzdělání, zkušenosti a empatii.
Markéto, na pana doktora nesahejte, takových je málo.
05. 03. 2011 | 20:29

macek napsal(a):

mohl by jste mi napsat neco o duších obličeju a na čem jsou vidět?..., tim to bude
21. 03. 2011 | 11:54

Markéta napsal(a):

Pan doktor dělá psychiatrům akorát ostudu a nikomu tím nepomůže........uvidíte sami.
23. 03. 2011 | 21:44

Hanča napsal(a):

Markéto, to jste nespravedlivá. Nechápu Vaše prohlášení.
02. 04. 2011 | 11:45

markoniuss napsal(a):

Markéto, přiznejme, že pokuď máte pravdu - lidi se schizofrenií se nehodí do práce, měl by se stát alespoň o ně postarat do té míry, aby z nich nebyly bezdomovci. Navíc je nefér, že pokuď je člověk z práce vyhozen kvůli psychické nemoci, nemá nárok na nemocenskou.

Představte si, že kdybyste si zlomila nohu, tak by vás z práce vyhodili s tím, že se budete léčit dva měsíce a nedej bože by za vás (dnes už první tři týdny!) měli něco platit.
05. 04. 2011 | 21:28

ja-ru-ska napsal(a):

Přečetla jsem si komentáře až po -antaresa-je opravdu neskutečný jak jsou lidé, kteří o tom nejmíň ví, převědčení o své jediné pravdě, která je mylná, uražející a dál už jsem sílu ty žvásty číst nemohla. Přidávám se k antaresovi, potuď mé čtení skončilo. Pan doktor mi mluví z duše a článek mě naprosto nadchnul a musim přečíst určité pasáže svému psychiiatrovi, protože i mě mluvil z duše. Mám dg.Emočně nestabilní hraniční typ, bipolárně afektivní poruchu a za sebou pár psychoz, které jsem si způsobila abúzem drog. Mám III.stupeň ID, pracuju jak můžu jako osobní asistent u postižených. Hned po maturitě jsem důchod dostala a i já nemít rodiče jsem taky na ulici. Proč je zrovna ta nevzdělaná a tupá stara společnosti, nejhlučnější a nejvíc vidět. Opravdu být duševně nemocný je mezi širokou průměrnou, standartní veřejností- žít život s konkrétně s dg.kterými trpím..kdy se prostě většině nepřizpůsobíte a jste jiní. Svůj život bych přirovnala jako emoční jízda na horské dráze, kdy lidem žijícím po mém boku připadá jako frustrující a beznadějná. Bojuju a co víc.Panu doktoru Mudr. Jarolímovi ze tento článek velmi DĚKUJI:
16. 04. 2011 | 22:24

Julča napsal(a):

Umístila jsem tento komentář pod jiným článkem, tak ho přepisuji ještě zde, omlouvám se za opakování.

Zkušenosti většiny z Vás jsou velmi smutné. Ráda bych jen zmínila něco z opačného soudku, tedy nás, kteří máme psy - diagnózu, ale normálně pracujeme a MUSÍME fungovat, nikdo nám nic neodpustí, ani psychiatrické lázně si dovolit nemůžeme, protože by za nás nikdo práci a rodinu neobhospodařil. Mám BAP a HPO, pravda celkem v remisi, nicméně se rovněž dost těžko soustředím, obtížně snáším stres, musím, kromě práce, bojovat s vtíravými myšlenkami, měnlivými náladami atd. Jsem VŠ, termíny nepočkají, stres je velký (neodevzdáš, nejsi výkonný - vypadni), do toho rodina, nikdo by se mi o dítě nepostaral, třebaže bych někdy do léčebny ráda šla. Nejsem zdaleka jediná, kdo se v této situaci nachází. Někdy si říkám (v těch obtížnějších momentech samozřejmě), že Ti s ID mají velkou šanci, nejsou ve stresu, mohou pracovat na svých psychických problémech, je o ně finančně postaráno (nemyslete si, že mám o mnoho víc, než je ID, pracuji ve výzkumu) a vedle toho mohou dělat bez stresu, co je baví..., znám mezi nimi VŠ, kteří jsou velice inteligentní a čas, který díky ID mají, věnují například umělecké činnosti atd. Takže někdy říkám, nehoňte se do práce, buďte rádi, že Vám někdo DN bere, akceptuje Vaši odlišnost (mluvím o okolí, nikoliv o psychiatrech), umožní Vám strávit čas v léčebně a dát se dohromady a nežít ve stresu, a navíc, ostatní lidé Vám na ID ze svých daní přispívají (přičemž často na tom nejsou zdravotně také dobře, to si uvědomte)... Vše má své pro a proti.

Jinak přeji hodně štěstí a panu dr. Martinovi J. vzkazuji, ať je trochu aktivnější ve psaní, už dlouho nic neopublikoval na tomto blogu!
03. 09. 2011 | 10:18

Ju napsal(a):

Ještě pro "ja-rus-ka":

Buďte ráda, že ID máte, a nenavážejte se do těch, kteří Vám na něj přispívají. Já mám tutéž dg., rovněž občasné psychotické záchvaty, přičemž jsem žádné drogy ani alkohol nikdy neužívala a nezneužívala (to je vaše chyba, že jste tak činila, na to bych ID nedala nikdy, za to si každý může sám). Vím dobře, co je to být DN, a přesto mě nikdo z ničeho neomluví, beru AD, měla jsem AP atd. Pracuji a funguji - musím - jsem každodenně ve stresu, a nářky, které zde předvádíte, mě jen vždy naštvou. Každý, kdo takto ID získal, má být rád, a raději se neozývat a nekritizovat.
Jinak držím palce, abyste se cítila lépe.
03. 09. 2011 | 10:30

Radek napsal(a):

No podíejte, každopádně by mělo vždy platit, že je zde určitá logika nemoci, tzn. kdy se porucha objeví a co naopak z ní dostává. To může být individuální. Proto se mi tak trochu nelíbí, že se vše tak jakoby "hází do jednoho pytle" a nejvíc to odskáčou totiž ti, co se snaží a vše dodržují.
17. 05. 2012 | 16:27

Da9na napsal(a):

Někteří lidé s touto nemocí mohou pracovat,nejlépe na částečný prac. úvazek, ale tuto práci neseženete.Přesto, že pravidelnost a řád jim velice prospívá. Pokud mají práci na několik hodin,
nemusí v zaměstnání ani nikdo tušit, že se jedná o schizofrenika.Pokud mají pomoc a kontrolu v rodině, bývá vše ok.
Opravdu velký problém je, že nikdo nechce řešit nemocného jedince. Proč nemají výrobní podniky/zóny/ za úkol zaměstnat
určitý počet /např.10 lidí s část.ID/? Hodně by se vyřešilo s opakováním nemoci, nemocní by se cítili potřební- určitě by méně
zatěžovali psych.zařízení a lékaře.
04. 09. 2013 | 15:46

Yorick napsal(a):

Moc hezky napsané.
12. 09. 2013 | 14:40

stonozka napsal(a):

Pan doktror má pravdu, znám ho, docházel jsem k němu. Je velice moudrej a hodne mi pomohl. Tahle nemoc je na kazdyho moc tezka, slozila by i slona. Je to jako kdyz sednete do nalozeneho auta v kopci a musite jet nahoru, a v aute neni jednicka. Na dvojku spalite spojku a dojeli jste. Proste nekde se stala chyba a my s ni zijem a ja to na sobe nedavam znat, bavim se s ostatnimi, pracuji, nepřestal jsem brat drogy, seru na to co mi pan buh dal ja mu vracim. Chodim mezi lidmi a smeju se jake resi blbosti ve svych zivotech, po cem touzi, co je naplnuje. Ti samí kteří mě dříve odsuzovali se mě dnes ptají na radu. Nepobírám Invalidní důchod, a nebudu. Jsem nastvany ze se to stalo zrovna me ( od 15 do 27) jsem byl nepouzitelny, nefungoval jsem normalne. A ted po perniku si jedu svoje, nepripoustim si nemoc, citim se jako ostatni. Posledni rok citim ze ziji ze dycham, citim postupne zmeny v zivote okolo me a to ze na ne mam priznivi vliv, menim si zivot k lepsimu. Kdyz jsem byl deset let na dne, neslo delat nic. Byl jsem živy mrtvy. tak proc to nezkusit?? drogy, zhorsit se uz nic nemuze. takze pernik a sel sem. Pet let jsem drogu poznaval a prosil ji at me smontuje ze je ma posledni sance. Asi me vyslisela, je to teda drahee asi 5tis/mes ale vydelam si na to v praci. A je to po letech deprese aspon sranda. Sel jsem do toho na vlastni kuzi a neocekavam od vas zadne chytre komentare. Pisu to proto že to u me funguje. ze jsem prestoupil na druhy breh svobodne bral jsem to jako eutanasii, ale ona se z ni vyklubala posledni pomoc. Tak nashle nemocem ..
16. 10. 2013 | 10:59

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy