Až přijdou uprchlíci, budete šokováni
Jak jsem zažil běžence v táborech na Balkáně
Hodně Čechů má strach z uprchlíků. Z diskusí na internetu a sociálních sítích kape nejen strach, ale nenávist, které by se i Islámský stát nebo Al-Káida mohly v Česku učit. Na českého čtenáře nebo diváka se valí infokalypsa: Přijdou mladí, svalnatí muži, kteří budou ženy znásilňovat a mužům stínat hlavy.
Několik dní jsem strávil v uprchlických táborech na chvostu Evropské unie. V Bulharsku, kam běženci přicházejí přes Turecko skrz 240 kilometrů dlouhou hranici, která dělí obě země. Jelikož o situaci na Sicílii nebo na řeckých ostrovech se píše a hovoří často – rozhodli jsme se v Aktuálně.cz, že prozkoumáme méně známé „úseky frontové linie.“ Kde je uprchlická krize rovněž vážná, ale v českých končinách se o ní tolik neví.
Potkal jsem uprchlíky v táborech Charmanli a Vojenna Rampa, pobyl nedaleko protiuprchlického plotu s ostnatými dráty přímo na turecké hranici a bulharští pohraničníci mě vzali do svého operačního centra, kde monitorují pohyb na hranici a sledují, kde ji kdo přechází.
Některé reportáže najdete ZDE.
Škoda, že ti, kdo se uprchlíků tak bojí a myslí si, že několik tisíc těchto jedinců nás zničí (protože muslimy znají jen jako teroristy a islamisty z televize a internetu - jiní jakoby neexistovali), nemohli jet také.
V přeplněných táborech není převaha mladých, svalnatých mužů. Většinou jsou tam rodiny s dětmi. V Charmanli je v komplexu bývalých kasáren bulharské armády sektor, určený ženám s dětmi, které z nejrůznějších důvodů nemají muže s sebou. Buď zemřeli, jsou zajatí nebo se přes hranici do Evropské unie nedostali. Například rodina neměla dost peněz, aby zaplatila pašerákům za všechny, tak muž zůstal a žena s dětmi šly…
Evropa samozřejmě nemůže přijmout všechny běžence a možná, že někteří uprchlíci jsou ekonomičtí migranti; ale o Syřanech a Iráčanech, kteří přicházejí přes Turecko a Balkán, bych si to ve většině případů nedovolil tvrdit.
Syrský Kurd Muhammad utekl do Bulharska sám. Vydal se do rukou policie a řekl, že na druhé straně hranice má manželku s malými dětmi. Pak jim dovolili také přejít a spojit rodinu.
Jeho osud se podobá mnoha dalším. Dlouho snášel války v Sýrii, ale utekl, když na oblast, kde žije, zaútočil Islámský stát. Když jsme spolu mluvili, jednu věc nechápal. Že se někdo v Evropě může jeho bát, že je islamista. "My před nimi utíkáme,“ zdůrazňoval několikrát.
Jeho žena se nezahaluje, jedí přes den i o ramadánu, Muhammad má krátké kalhoty. "Nejsme religiózní, mnoho Syřanů není religiózních," říkal.
Další syrský uprchlík, který je v táboře Charmanli, odešel ze zničeného syrského města Homs. "V Sýrii už není, kde se schovat. Nevíte, kdo je s kým, kdo vás kvůli čemu zabije."
V Sofii jsem potkal jednoho z nejpodivuhodnějších uprchlíků. Hasana, v perfektně čisté bílé košili a s perfektní angličtinou. Je to muslim z Barmy, který je na cestách už tři roky. Pracoval v Indii, Pákistánu i Íránu, teď dorazil do Evropské unie a chce si najít práci. Vydělat peníze.
"Vždycky jsem byl zvyklý pracovat. I tady si chci vydělat, abych mohl jet dál," říká.
Vzpomněl jsem si přitom na Miloše Zemana, který onehdy tvrdil, že uprchlíky z Ukrajiny by vzal, protože ti chtějí pracovat a ne brát sociální dávky. Jak český prezident ví, že ti ostatní chtějí brát dávky?
I když někdo nechce přijímat uprchlíky, nemusí jim brát jejich lidskou důstojnost a dělat z nich zloděje nebo příživníky, což je další oblíbený mýtus o běžencích. Kam přijdou, tam prý kradou.
V Bulharsku začala uprchlická krize už ve druhé polovině roku 2013 a policie opakovaně hlásí, že žádný nárůst kriminality nezaznamenala. Ani v Charmanli, kde je jeden z největších táborů v Evropě vůbec, žijí tu až dva tisíce lidí.
Mimochodem, ještě k tomu mýtu o převaze mladých mužů. Některé muslimky se nerady fotografují, takže se jich prostě v médiích objevuje méně. V Sofii jsem požádal dvakrát skupiny mladých Syřanek, jestli bych si je mohl vyfotit. Odpověď byla v obou případech záporná. Takže i na mých fotografiích a v mých reportážích je víc mužů, ale není to tím, že by tam ženy nebyly.
Až takzvaně přijdou uprchlíci i do Česka a bude u nás více táborů, vy, kteří se jich bojíte, budete možná šokováni. Tím, že jsou to normální lidé.
Hodně Čechů má strach z uprchlíků. Z diskusí na internetu a sociálních sítích kape nejen strach, ale nenávist, které by se i Islámský stát nebo Al-Káida mohly v Česku učit. Na českého čtenáře nebo diváka se valí infokalypsa: Přijdou mladí, svalnatí muži, kteří budou ženy znásilňovat a mužům stínat hlavy.
Několik dní jsem strávil v uprchlických táborech na chvostu Evropské unie. V Bulharsku, kam běženci přicházejí přes Turecko skrz 240 kilometrů dlouhou hranici, která dělí obě země. Jelikož o situaci na Sicílii nebo na řeckých ostrovech se píše a hovoří často – rozhodli jsme se v Aktuálně.cz, že prozkoumáme méně známé „úseky frontové linie.“ Kde je uprchlická krize rovněž vážná, ale v českých končinách se o ní tolik neví.
Potkal jsem uprchlíky v táborech Charmanli a Vojenna Rampa, pobyl nedaleko protiuprchlického plotu s ostnatými dráty přímo na turecké hranici a bulharští pohraničníci mě vzali do svého operačního centra, kde monitorují pohyb na hranici a sledují, kde ji kdo přechází.
Některé reportáže najdete ZDE.
Škoda, že ti, kdo se uprchlíků tak bojí a myslí si, že několik tisíc těchto jedinců nás zničí (protože muslimy znají jen jako teroristy a islamisty z televize a internetu - jiní jakoby neexistovali), nemohli jet také.
V přeplněných táborech není převaha mladých, svalnatých mužů. Většinou jsou tam rodiny s dětmi. V Charmanli je v komplexu bývalých kasáren bulharské armády sektor, určený ženám s dětmi, které z nejrůznějších důvodů nemají muže s sebou. Buď zemřeli, jsou zajatí nebo se přes hranici do Evropské unie nedostali. Například rodina neměla dost peněz, aby zaplatila pašerákům za všechny, tak muž zůstal a žena s dětmi šly…
Evropa samozřejmě nemůže přijmout všechny běžence a možná, že někteří uprchlíci jsou ekonomičtí migranti; ale o Syřanech a Iráčanech, kteří přicházejí přes Turecko a Balkán, bych si to ve většině případů nedovolil tvrdit.
Syrský Kurd Muhammad utekl do Bulharska sám. Vydal se do rukou policie a řekl, že na druhé straně hranice má manželku s malými dětmi. Pak jim dovolili také přejít a spojit rodinu.
Jeho osud se podobá mnoha dalším. Dlouho snášel války v Sýrii, ale utekl, když na oblast, kde žije, zaútočil Islámský stát. Když jsme spolu mluvili, jednu věc nechápal. Že se někdo v Evropě může jeho bát, že je islamista. "My před nimi utíkáme,“ zdůrazňoval několikrát.
Jeho žena se nezahaluje, jedí přes den i o ramadánu, Muhammad má krátké kalhoty. "Nejsme religiózní, mnoho Syřanů není religiózních," říkal.
Další syrský uprchlík, který je v táboře Charmanli, odešel ze zničeného syrského města Homs. "V Sýrii už není, kde se schovat. Nevíte, kdo je s kým, kdo vás kvůli čemu zabije."
V Sofii jsem potkal jednoho z nejpodivuhodnějších uprchlíků. Hasana, v perfektně čisté bílé košili a s perfektní angličtinou. Je to muslim z Barmy, který je na cestách už tři roky. Pracoval v Indii, Pákistánu i Íránu, teď dorazil do Evropské unie a chce si najít práci. Vydělat peníze.
"Vždycky jsem byl zvyklý pracovat. I tady si chci vydělat, abych mohl jet dál," říká.
Vzpomněl jsem si přitom na Miloše Zemana, který onehdy tvrdil, že uprchlíky z Ukrajiny by vzal, protože ti chtějí pracovat a ne brát sociální dávky. Jak český prezident ví, že ti ostatní chtějí brát dávky?
I když někdo nechce přijímat uprchlíky, nemusí jim brát jejich lidskou důstojnost a dělat z nich zloděje nebo příživníky, což je další oblíbený mýtus o běžencích. Kam přijdou, tam prý kradou.
V Bulharsku začala uprchlická krize už ve druhé polovině roku 2013 a policie opakovaně hlásí, že žádný nárůst kriminality nezaznamenala. Ani v Charmanli, kde je jeden z největších táborů v Evropě vůbec, žijí tu až dva tisíce lidí.
Mimochodem, ještě k tomu mýtu o převaze mladých mužů. Některé muslimky se nerady fotografují, takže se jich prostě v médiích objevuje méně. V Sofii jsem požádal dvakrát skupiny mladých Syřanek, jestli bych si je mohl vyfotit. Odpověď byla v obou případech záporná. Takže i na mých fotografiích a v mých reportážích je víc mužů, ale není to tím, že by tam ženy nebyly.
Až takzvaně přijdou uprchlíci i do Česka a bude u nás více táborů, vy, kteří se jich bojíte, budete možná šokováni. Tím, že jsou to normální lidé.
Muhammad s rodinou: Jak si někdo může myslet, že jsem islamista?
Hasan z Barmy.
Sekce tábora v Charmanli, určena pro samotné ženy s dětmi.
Slavný bulharský plot na hranici s Tureckem. Délka zatím 33 kilometrů, výška tři metry, poznávací znamení ostnatý drát. A inspirace pro Maďarsko, kde podobný plot začali stavět.
Panorama s plotem.