Zemane, proč jsem dnes nesměl říci NE čínské a vaší politice?
Byl jsem dnes jedním z těch, které policie nevpustila na řádně ohlášené shromáždění na Hradčanské náměstí. Šel jsem tam proto, abych dal najevo, že nesouhlasím se státní návštěvou čínského prezidenta v Praze, že nesouhlasím se změnou v české zahraniční politice, kterou reprezentuje zejména prezident Zeman – jeho podlézáním komunistickému režimu pošlapávajícím lidská práva a svobody a utlačujícím násilně obsazený Tibet. Po třech hodinách musím udělat jediný závěr: policie jednala proti účastníkům shromáždění podle poltické objednávky z Hradu, se zneužitím ministra vnitra.
Nejprve co se na Hradčanech také stalo:
Asi 500 lidí bylo sledováno nebývalým množstvím vyzbrojených policistů, průvod lidí sledovalo několik mobilních policejních kamer, které mohly (a pravděpodobně to udělaly) pořídit záznam tváře de facto každého účastníka průvodu směřujícího na náměstí. Policie vytvořila atmosféru sledování a strachu, některé děti, které byly na místě také, vyděsila k pláči. To vše přesto, že účastníci shromáždění byli klidní, pokojní, nezavdávali žádnou příčinu k zásahu policie. Podle zákona o právu shromažďovacím neexistoval žádný důvod k tomu, aby policie účastníky shromáždění na Hradčanské náměstí nevpustila, žádný důvod k zásahu proti shromáždění (např. k pokynu k jeho rozpuštění) neměl ani pověřený úředníky magistrátu města Prahy. Přesto policie zatarasila úzký vstup na Hradčanské náměstí desítkami ozbrojených policistů a pancéřovaných automobilů. V mezičase mi volali přátelé, kteří se chystali ke shromáždění připojit později, že policie oddělila hlavní část účastníků shromáždění dalšími zátarasy na dalších místech a nedovolovala, aby se připojovali další zájemci o účast na shromáždění.
Masivní nasazení policie i její jednání je o to podivuhodnější, když jej porovnáme s postupem policie (a úředníků) např. při shromážděních extrémní pravice (např. při tzv. protiromských pochodech), při kterých v drtivé většině případů nevolí tak razantní postup. Neumožnit, aby proběhlo řádně nahlášené shromáždění, je zásadní zásah do práva shromažďovacího, do možnosti svobodně vyjádřit názor. A opakuji, podle zákona o právu shromažďovacím k němu nebyl žádný důvod.
Došel jsem se později dotázat policisty, o kterém jsem se domníval, že může jít o velitele určité jednotky, kterou jsem na místě pozoroval, proč nemohu vstoupit na Hradčanské náměstí na řádně ohlášené shromáždění. Odvětil, že důvodem je OCHRANA ÚSTAVNÍHO ČINITELE České republiky. Policie tuto ochranu prý zajišťuje na základě pokynů kanceláře Hradu.
Samozřejmě mi mohl policista říci cokoliv, samozřejmě že nemusel být správně informován. Ale jiný důvod k popsanému postupu policie nebyl, a tak považuju tuto informaci za relevantní.
Pokud policie skutečně ochraňovala ústavního činitele, pak si to vykládám tak, že jednala podle § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v pozdějším znění.
Na to navazuje nařízení vlády (původně z roku 1998, v pozdějších zněních), podle kterého se „trvalá ochrana poskytuje ústavními činiteli České republiky, který vykonává ústavní funkci (mj.) prezidenta republiky, přičemž rozsah ochrany ústavního činitele stanoví ministr vnitra v závislosti na bezpečnostní situaci a možné míře jeho ohrožení“.
Takže: Pane ministře vnitra, stanovil jste to tak, že na Hradčanském náměstím (jinak zcela prázdném) nesmí proběhnout řádně ohlášené shromáždění, aby Zeman mohl na Hradě vykonávat svou ústavní funkci při návštěvě čínského prezidenta? Nebo – jak tvrdil policista, kterého jsem se doptal – jednala policie na přímý pokyn kanceláře Hradu? A podle jakého zákona či nařízení vlády? (výčet je dostupný také na http://www.policie.cz/clanek/pusobnost-a-postaveni-utvaru.aspx).
Pokud se mýlím, prosím, aby policie zveřejnila, na základě jaké normy či nařízení postupovala, jak postupovala.
Pokud se nemýlím, pouze se prohlubuje můj opakující se pocit, že Zeman má k policii blízko, že policie na veřejnosti ochraňuje jeho osobní a politické zájmy.
Chci nadále žít v demokratické zemi, ve které se lidé mohou (nenásilně a bez utlačování jiných menšin, ras a náboženských vyznání!) shromažďovat a vyjadřovat svůj názor. Dnes to tak nebylo, kdo nebyl se Zemanem žoviálně podlézavý prezidentovi země, ve které v tuhé formě přežívá režim, jehož jsme se před 27 lety obtížně zbavovali, nemohl svůj názor vyjádřit. Ale jde víc než jen o Zemana: Česko se neotevírá giganticky výhodnému obchodu s Čínou, jak se veřejnosti snaží vsugerovat pan Tvrdík a další, ale především se stává pro Čínu (dočasným, protože moc malým, ale přitom strategickým) partnerem pro uplatňování svého vlivu v Evropě. Přes kapitál si Čína podmaňuje určité části trhu, a odtud získává legální přístup k informacím a vlivu – zjevnému i skrytému.
To by v globalizovaném světě nebylo nic neobvyklého; jde ale o to, že čínský kapitál kryje útok na demokratické hodnoty a lidská práva, která jsem dnes společně s řadou rodičů s malými dětmi šel k Hradu hájit. Nejen pro děti to byla tvrdá lekce z toho, jak to v současném Česku chodí. Dnes byli lidé s tibetskými vlajkami a kočárky nebezpečím pro ústavního činitele!
A tohle už se nesmí v Česku opakovat!
Nejprve co se na Hradčanech také stalo:
Asi 500 lidí bylo sledováno nebývalým množstvím vyzbrojených policistů, průvod lidí sledovalo několik mobilních policejních kamer, které mohly (a pravděpodobně to udělaly) pořídit záznam tváře de facto každého účastníka průvodu směřujícího na náměstí. Policie vytvořila atmosféru sledování a strachu, některé děti, které byly na místě také, vyděsila k pláči. To vše přesto, že účastníci shromáždění byli klidní, pokojní, nezavdávali žádnou příčinu k zásahu policie. Podle zákona o právu shromažďovacím neexistoval žádný důvod k tomu, aby policie účastníky shromáždění na Hradčanské náměstí nevpustila, žádný důvod k zásahu proti shromáždění (např. k pokynu k jeho rozpuštění) neměl ani pověřený úředníky magistrátu města Prahy. Přesto policie zatarasila úzký vstup na Hradčanské náměstí desítkami ozbrojených policistů a pancéřovaných automobilů. V mezičase mi volali přátelé, kteří se chystali ke shromáždění připojit později, že policie oddělila hlavní část účastníků shromáždění dalšími zátarasy na dalších místech a nedovolovala, aby se připojovali další zájemci o účast na shromáždění.
Masivní nasazení policie i její jednání je o to podivuhodnější, když jej porovnáme s postupem policie (a úředníků) např. při shromážděních extrémní pravice (např. při tzv. protiromských pochodech), při kterých v drtivé většině případů nevolí tak razantní postup. Neumožnit, aby proběhlo řádně nahlášené shromáždění, je zásadní zásah do práva shromažďovacího, do možnosti svobodně vyjádřit názor. A opakuji, podle zákona o právu shromažďovacím k němu nebyl žádný důvod.
Došel jsem se později dotázat policisty, o kterém jsem se domníval, že může jít o velitele určité jednotky, kterou jsem na místě pozoroval, proč nemohu vstoupit na Hradčanské náměstí na řádně ohlášené shromáždění. Odvětil, že důvodem je OCHRANA ÚSTAVNÍHO ČINITELE České republiky. Policie tuto ochranu prý zajišťuje na základě pokynů kanceláře Hradu.
Samozřejmě mi mohl policista říci cokoliv, samozřejmě že nemusel být správně informován. Ale jiný důvod k popsanému postupu policie nebyl, a tak považuju tuto informaci za relevantní.
Pokud policie skutečně ochraňovala ústavního činitele, pak si to vykládám tak, že jednala podle § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, v pozdějším znění.
Na to navazuje nařízení vlády (původně z roku 1998, v pozdějších zněních), podle kterého se „trvalá ochrana poskytuje ústavními činiteli České republiky, který vykonává ústavní funkci (mj.) prezidenta republiky, přičemž rozsah ochrany ústavního činitele stanoví ministr vnitra v závislosti na bezpečnostní situaci a možné míře jeho ohrožení“.
Takže: Pane ministře vnitra, stanovil jste to tak, že na Hradčanském náměstím (jinak zcela prázdném) nesmí proběhnout řádně ohlášené shromáždění, aby Zeman mohl na Hradě vykonávat svou ústavní funkci při návštěvě čínského prezidenta? Nebo – jak tvrdil policista, kterého jsem se doptal – jednala policie na přímý pokyn kanceláře Hradu? A podle jakého zákona či nařízení vlády? (výčet je dostupný také na http://www.policie.cz/clanek/pusobnost-a-postaveni-utvaru.aspx).
Pokud se mýlím, prosím, aby policie zveřejnila, na základě jaké normy či nařízení postupovala, jak postupovala.
Pokud se nemýlím, pouze se prohlubuje můj opakující se pocit, že Zeman má k policii blízko, že policie na veřejnosti ochraňuje jeho osobní a politické zájmy.
Chci nadále žít v demokratické zemi, ve které se lidé mohou (nenásilně a bez utlačování jiných menšin, ras a náboženských vyznání!) shromažďovat a vyjadřovat svůj názor. Dnes to tak nebylo, kdo nebyl se Zemanem žoviálně podlézavý prezidentovi země, ve které v tuhé formě přežívá režim, jehož jsme se před 27 lety obtížně zbavovali, nemohl svůj názor vyjádřit. Ale jde víc než jen o Zemana: Česko se neotevírá giganticky výhodnému obchodu s Čínou, jak se veřejnosti snaží vsugerovat pan Tvrdík a další, ale především se stává pro Čínu (dočasným, protože moc malým, ale přitom strategickým) partnerem pro uplatňování svého vlivu v Evropě. Přes kapitál si Čína podmaňuje určité části trhu, a odtud získává legální přístup k informacím a vlivu – zjevnému i skrytému.
To by v globalizovaném světě nebylo nic neobvyklého; jde ale o to, že čínský kapitál kryje útok na demokratické hodnoty a lidská práva, která jsem dnes společně s řadou rodičů s malými dětmi šel k Hradu hájit. Nejen pro děti to byla tvrdá lekce z toho, jak to v současném Česku chodí. Dnes byli lidé s tibetskými vlajkami a kočárky nebezpečím pro ústavního činitele!
A tohle už se nesmí v Česku opakovat!