Evropská unie se před časem rozhodla, že zavede do svých rozpočtových pravidel kritéria, která by se zjednodušeně dala nazvat jako „naplňování principu vlády práva“. Zavedla je dokonce do pravidel takzvané kohezní pomoci, jejímž dosavadním hlavním kritériem byla ekonomická, sociální či infrastrukturní vyspělost jednotlivých regionů členských zemí Evropské unie.
Říkám hned na začátku: Z principu nemám nic proti zavedení nových nových kritérií do rozpočtových pravidel.


Evropská unie nemá být jen souborem zemí, jejichž lídři přemýšlí jako účetní, ale společenstvím hodnot.
Nicméně: Týkají-li se kritéria například toho, zda nejsou peníze z unijní kasy rozdělovány na korupčním základě, je samozřejmě vše v pořádku. Je to nenapadnutelné.
Týkají-li se ale například justice a její reformy (Polsko, Maďarsko) je už to o poznání tenčí led. Stav justice se nedá posuzovat čistě fachidiotsky podle zakřivení toho kterého paragrafu. Justiční systém musí splňovat demokratické standardy. Povaha justice jako celku, včetně kvality justičního sboru, však odráží i historické a politické tradice té které země. Ale dobře, i tady lze leccos objektivně posoudit a je v pořádku, že se na to z Bruselu hledí.
Začnou-li se ale kritéria týkat i takových věcí jako stav médií či kvalita akademické svobody, dostáváme se na výsostně politický a tenký led. Z principu dokonce ani tady nejsem proti. Nelze však přehlížet úskalí:
Prvním je kvalita posuzování takových agend. V praxi se Evropská komise při posuzování opírá jak o vlastní úředníky, tak o hodnocení zástupců členských států. Běží to tak, že diplomati členských států v dané zemi se na hodnocení Evropské komise svými vlastními postřehy aktivně podílí. Jsou ke společnému posuzování Evropskou komisí zváni. Schopnost členů diplomatického sboru danou zemi objektivně hodnotit ovšem velmi kolísá případ od případu. Něco o tom ze své osmileté praxe působení na ambasádách (mimochodem právě v Polsku a Maďarsku) vím.
Druhým je bumerangový efekt. Začnou-li se jednou kolem rozpočtových pravidel hrát tak vysoké politické hry, že jde o výplatu či nevýplatu desítek miliard euro, musí hráč počítat s tím, že protihráč bude hrát taky. A přesně to se včera v Bruselu stalo.
Kdo chce hrát poker, musí to umět. Jsem opravdu dalek toho, abych bránil Viktora Orbána. Ale hrát poker rozhodně umí.Každopádně přeju hodně štěstí jeho protihráčům!

Dovětek: Ukrajině mělo být z nového "finančního nástroje" k dispozici 50 miliard eur po dobu 4 let, přičemž měl nahradit dosavadní unijní finanční nástroje.
Roční výše by tak činila 12,5 miliardy eur na veškerou pomoc (granty, půjčky, záruky) kromě vojenské. Evropská unie přitom v současné době poskytuje Ukrajině 18 miliard eur ročně pouze v rámci makrofinanční pomoci. Pokud jsou tedy evropští lídři nuceni se sejít ještě jednou, žádná škoda. Přejme jim, aby se příště dohodli na něčem pro Ukrajinu lepším.