Pokud byste měli tento rok přečíst jen jednu knihu, ať je to letošní vysoce aktuální encyklika papeže Františka LAUDATO SI’ s podtitulem O PÉČI O SPOLEČNÝ DOMOV.

Málokdy se stane, že slova představitele církve nejsou určena jen úzké skupině věřicích se zalíbením pro teologické vědy, ale že jedná o vpravdě přelomovou publikaci, jež otevře oči každému čtenáři, který ji dostane do ruky. Encyklika papeže Františka právě taková je: Zaměřuje se na nejzásadnější problém současné a budoucí doby - na postupující klimatickou změnu, která nejvíce postihuje ty nejchudší, kteří se nemají jak bránit a v důsledku toho se vydávají na cesty jinam, jak nyní mohutně v Evropě zažíváme. V rámci popisu stavu věcí a návrhů na cesty z krize se věnuje i takovým věcem, jako je právo na bydlení, participativní územní plánování či právo na informace.

Papež František v encyklice shrnul veškeré důležité vědecké poznání týkající se změny klimatu a vykořenění společnosti, která v honbě za mamonem dovedla lidstvo na kraj propasti. Papež vyzývá lidi všech vyznání, ras a kontinentů, aby začali společně pracovat na záchraně planety.

Je to velmi poučné čtení zvláště pro dnešní dobu, protože papež srozumitelnou řečí vysvětlil, že nezodpovědným počínáním naší vyspělé civilizace, která vyznává neomezený růst a spalováním fosilních paliv přehřívá planetu, se stávají celé kusy světadílů neobyvatelné, obrovské množství lidí padá do chudoby a přichází o již tak nuznou obživu.

Encykliku by si měl přečíst každý člověk, který se cítí být křesťanem. Jak papež v knížce uvádí, péče o Zemi je povinností každého křesťana a poškozovat životní prostředí je hřích. Ti, kteří tak činí - lhostejno, zda se vymlouvají, že o tom nevědí - jsou špatní křesťané.

Encykliku by si měl přečíst také každý, kdo se při stávající uprchlické krizi dovolává naší “křesťanské kultury”. Pokud bude číst pozorně, nebude po dočtení již schopen opakovat povýšenecké řeči o podřadnosti muslimů a tom, že je nemáme do Evropy přijímat - jelikož jsme strůjci mnoha problémů v celém světě, musíme jako křesťané či lidé holedbající se křesťanskou kulturou uznat díl viny a chovat se k lidem jiných kultur a náboženství jako k svým bližním a pomáhat jim. Každý život je stejně unikátní a hodný lásky.

Byť je česká společnost většinově ateistická, křesťanskou kulturou se zvesela oháníme vůkol. Pakliže nechceme to, co je čistém křesťanství skutečně vlastní, zničit, musíme přestat odmítat pomoci těm, na které nyní dopadají útrapy válek či klimatických změn.

Níže uvádím několik stran citátů, které mi přišly stěžejní, celou encykliku si můžete přečíst zde http://amper.ped.muni.cz/gw/encyklika/Laudato_si_1jh.pdf (redakci odborné části překladu dělal můj otec, fyzik Jan Hollan) či koupit v internetovém obchodě Paulinek, http://www.paulinky.cz/obchod/hledani?co=laudato+si. (pozn. tuto knihu lze výjimečně skutečně stahovat bezplatně.)

Za sebe můžu slíbit, že se vynasnažím touto encyklikou řídit, byť se mezi praktikujícího katolíka zrovna moc nepočítám.

25. Klimatická změna je globálním problémem, který má vážné ekologické, sociální, ekonomické, distribuční a politické důsledky, a představuje pro lidstvo jednu z hlavních současných výzev. Nejtíživější dopady pravděpodobně v příštích desetiletích pocítí rozvojové země. (...) Chudí nemají jiné ekonomické možnosti a jiné zdroje, které by jim umožnily přizpůsobit se klimatickým vlivům nebo čelit katastrofickým situacím, a mají omezený přístup k sociálním službám a sociálnímu zabezpečení. (...) Tragicky se zvyšuje počet migrantů, kteří utíkají před bídou umocněnou devastací životního prostředí, nedostává se jim statutu uprchlíků podle mezinárodních konvencí a nesou tíži vlastního života zbaveného jakýchkoli ochranných norem.

48. Lidské i přírodní prostředí upadají společně a nebudeme moci náležitě čelit environmentální devastaci, pokud nebudeme věnovat pozornost příčinám, které souvisejí s lidským a sociálním úpadkem. Environmentální a sociální devastace ve skutečnosti postihuje zejména ty nejslabší na této planetě: „Jak obecná zkušenost běžného života, tak i vědecké bádání dokazují, že ty nejzávažnější důsledky každého narušení životního prostředí zakoušejí ti nejchudší lidé.“ Například vyčerpání rybích zásob penalizuje zvláště ty, kteří žijí z rybářské profese a nemají ji čím nahradit, znečištění vody zasahuje zvláště ty nejchudší, kteří nemají možnost kupovat si balenou vodu, a zvýšení hladiny moře postihuje hlavně chudou pobřežní populaci, která se nemá kam odstěhovat.

49. Chtěl bych poznamenat, že často chybí jasné vědomí problémů, kterými jsou postiženi obzvláště ti vyloučení. Oni tvoří většinu planety, jsou to miliardy lidí. Jsou sice zmiňováni v mezinárodních politických a ekonomických debatách, nicméně je zjevné, že jejich problémy jsou považovány za jakýsi přívěsek, který se přidává jen z povinnosti či okrajově, pokud nejsou rovnou chápány jako pouhý škodlivý vedlejší produkt.

90. Nevšímáme si, že někteří se řítí do ponižující bídy bez reálných možností na zlepšení, zatímco druzí nevědí, co dělat se svým majetkem, samolibě vystavují na odiv svoji domnělou nadřazenost a zanechávají za sebou takové množství odpadků, že kdyby tak činili všichni, zničilo by to planetu. Nadále fakticky připouštíme, že někteří se cítí více lidmi než druzí, jako by se narodili s většími právy.

106. Oproti tomu se dnes zájem člověka soustředí na to, aby z věcí získal vše, co je možné, ovšem s tím, že skutečnost, kterou má před sebou, ignoruje nebo na ni zapomíná. Proto si člověk a věci už přátelsky nepodávají ruce, ale soupeří mezi sebou. Odtud se snadno dochází k ideji nekonečného či neomezeného růstu, který tolik nadchnul ekonomy a ekonomické i technologické teoretiky. Předpokladem tohoto růstu je lež o nekonečné dostupnosti dober planety, což vede ke snaze „vymačkat“ ji až nadoraz a ještě více. Jde o falešný předpoklad, že „je k dispozici neomezené množství energie a zdrojů a že jejich obnova je otázkou krátkého času a že negativní důsledky manipulace s přirozeným řádem věcí příroda dokáže snadno absorbovat“.

144. Je nezbytné osvojit si perspektivu práv národů a kultur a pochopit, že rozvoj sociální skupiny předpokládá historický proces uvnitř určitého kulturního kontextu a vyžaduje stálou angažovanost místních sociálních činitelů na základě jejich vlastní kultury. Ani pojem kvality života nelze vnucovat. Musí být pochopen uvnitř světa symbolů a zvyklostí vlastních každé lidské skupině.

150. Vzhledem ke vzájemné interakci mezi městskými prostorami a lidským jednáním potřebují projektanti budov, čtvrtí, veřejného prostoru a měst, aby jim další disciplíny pomohly porozumět procesům, symbolice a chování lidí. Nestačí úsilí o krásu projektu, protože ještě větší cenu má jiný typ krásy, totiž kvalita života lidí, jejich harmonický vztah s životním prostředím, jejich setkávání a vzájemná pomoc. Také proto je velmi důležité, aby do analýzy urbanistických plánů vždy vstupovali též místní obyvatelé.

152. Nedostatek bytů je v mnoha částech světa závažný jak ve venkovských oblastech, tak ve velkých městech také proto, že státní rozpočty obvykle pokrývají jen nepatrnou část poptávky. Nejenom chudí, ale i velká část společnosti naráží na vážné těžkosti, chce-li mít vlastní bydlení. Vlastní bydlení je velmi důležité pro důstojnost lidí a rozvoj rodin. Jde o ústřední otázku lidské ekologie.

159. Je-li nám země darována, nemůžeme už uvažovat jenom podle utilitaristického kritéria účinnosti a produktivity v zájmu individuálního zisku. Nemluvíme zde o dobrovolném postoji, nýbrž o podstatné otázce spravedlnosti, protože země, kterou jsme dostali, patří také těm, kdo přijdou po nás.

161. Na katastrofické předpovědi už dnes nelze nahlížet s pohrdáním a ironií. Mohli bychom zanechat příštím generacím přespříliš trosek, pouště a špíny. Tempo spotřeby, plýtvání a environmentálních změn překročilo možnosti planety takovým způsobem, že nynější neudržitelný životní styl může vyústit pouze do katastrof, což se v různých regionech již skutečně periodicky děje. Zmírnění účinků aktuální nerovnováhy závisí na tom, co učiníme nyní, zejména pomyslíme-li na odpovědnost, kterou nám přisoudí ti, kdo budou muset snášet ty nejhorší důsledky.

164. K řešení základních problémů, které nemohou vyřešit opatření jednotlivých zemí, je nezbytná celosvětová součinnost, která povede například k plánování trvale udržitelného a diverzifikovaného zemědělství, k rozvoji obnovitelných a životní prostředí neohrožujících zdrojů energie, k podpoře účinnějšího využívání energie, k prosazení přiměřenějšího přerozdělování lesních a mořských zdrojů a k zajištění přísunu pitné vody pro všechny.

177. Meze, které má ukládat zdravá, zralá a svrchovaná společnost, se týkají předvídavosti a obezřetnosti, adekvátní regulace, dozoru nad aplikací norem, boje proti korupci, účinné kontroly nad nežádoucími následky výrobních procesů a vhodných zásahů v případě blíže nespecifikovaných nebo potenciálních rizik. Rozvíjí se justice zaměřená na redukci znečišťujících účinků podnikatelských aktivit.

179. Společnost musí prostřednictvím nevládních organizací a občanských sdružení nutit vlády, aby tvořily přísnější normy, postupy a kontroly. Jestliže občané nekontrolují národní, regionální a komunální politiku, není možné čelit environmentálním škodám.

182. Abychom mohli předvídat, jaký environmentální dopad budou mít podnikatelské aktivity a projekty, je třeba transparentních politických procesů, které jsou otevřeny dialogu. Korupce, která zakrývá skutečný environmentální dopad nějakého projektu výměnou za určité výhody, často vede k pochybným dohodám, které se vyhýbají povinnosti poskytovat informace a vést důkladnou debatu.

183. V debatě však musí dostat privilegovaný prostor místní obyvatelé, kteří si kladou otázku, co chtějí pro sebe a pro své děti, a mohou brát v úvahu cíle, které přesahují okamžitý ekonomický zájem. Je zapotřebí opustit ideu „zásahů“ do životního prostředí a poskytnout prostor politice, které se účastní všechny zainteresované strany. Participace vyžaduje, aby byli všichni patřičně informováni o různých aspektech i o různých rizicích a možnostech, a neredukuje se jen na počáteční rozhodování o nějakém projektu, ale implikuje též mechanismy neustálé kontroly a monitorování. Ve vědeckých a politických diskusích je potřebná upřímnost a pravda. Nestačí se omezovat pouze na to, co je nebo není dovoleno legislativou.

200. Je potřeba naléhat na to, aby se věřící znovu otevírali Boží milosti a čerpali z hlubin svého přesvědčení o lásce, spravedlnosti a míru. Jestliže nás špatné chápání našich principů vedlo k tomu, že jsme někdy omlouvali zneužívání přírody nebo despotickou vládu lidské bytosti nad stvořením, nebo nás dovedlo k válkám, nespravedlnosti a násilí, musíme jako věřící uznat, že jsme tímto způsobem byli nevěrní pokladu moudrosti, který bychom měli střežit.

-----

Příliš pěkně se to nečte, že? Ale přiznání si vlastní viny, vlastních chyb a omylů, je základním kamenem k vystavění nového funkčního schématu společnosti, která bude schopna zachránit klima planety a zabránit obřímu utrpení miliard lidí. Tedy s chutí - a kdo chce, tak s boží pomocí - do toho.