Zdraví škodlivý zákon "proti" kouření
Baf. Baví mě, jak se tabákové a alkoholové lobby podařilo zúžit přijímání nového zákona na zákaz kouření v hospodách. Jistě, tohle je důležitá (a "kontroverzní") záležitost. Nicméně to, co se teď projednává, není dílčí novela o kouření v hospodách, ale komplet nový zákon nejen o tabáku a alkoholu, ale "o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek". Kouření v hospodách je jen jedna z mnoha věcí.
Když se podíváme na zákon jako celek, zjistíme, že neřeší plno zásadních věcí, naopak oproti dnešku destruuje fungující systém protidrogové politiky, když ruší povinnost státu či krajů zřizovat protidrogového koordinátora, čímž se zcela reálně může rozpadnout výkon této politiky.
Návrh dále ruší současný systém financování protidrogové politiky a ten nově zaváděný obsahuje jen úzce specifikované služby, bez možnosti financovat další, stejně důležité.
Zákon vůbec neřeší posílení financí na prevenci, léčbu a výzkum. Nezavádí ani specializovaný fond, ani nic jiného. K tomu osobní poznámka - když jsem před loňskými volbami jednal o potřebě navýšit tyto peníze s Babišem, odpověděl mi, že to ukradne Bém. No jo no. (Pozn.: Bém byl dříve Národní protidrogový koordinátor - a dobrý! Primátorem-kolibříkem se stal až poté.)
Pokud má ministr financí pocit, že musí on osobně rozhodovat o každé přidělené koruně, je to určitě na zajímavou stať na téma "řídit stát jako svoji firmu" - a mám takový neodbytný pocit, že už ji asi hodně lidí opakovaně napsalo - ale těžko na základě toho dělat smysluplnou protidrogovou politiku.
Bez toho, aniž zde vznikne jasně popsaný a finančně zajištěný mechanismus na financování protidrogové politiky, těžko zastavíme stálé snižování věku prvního kontaktu s tvrdým chlastem, těžko budeme reagovat na nárůst nemocných HIV atd. Bez prevence a léčby se závislostí zkrátka řešit nedají.
Ministr Babiš podobně brojí proti tomu, aby se peníze na prevenci a léčbu získávaly z odvodu daní z hazardu. Proto jsme se jako Občané proti hazardu spojili s kolegy z Asociace nestátních organizací poskytujících adiktologické a sociální služby pro osoby ohrožené závislostním chováním, protože základní nedostatky, které vykazuje "tabákový" zákon a zákon o hazardu, jsou stejné. Naší společnou snahou je docílit zkvalitnění zákonů v rámci druhých čtení (jde to). Bez těchto změn jsou zákony nepoužitelné.
Návrh tabákového zákona také neřeší takové věci, aby obce mohly v rámci ochrany veřejného pořádku regulovat stánkový prodej tvrdého alkoholu či skutečně efektivní postihováni těch podniku, kde dochází k prodeji alkoholu děckám (za sebe dodávám, že by se klidně mohly liberalizovat podmínky pro pivo, ale nalévat 15leté masově tvrdým alkoholem není zrovna ideální státní politika).
Vzhledem k tomu, že v Brně bude během příštího roku tvořit novou a progresivní protidrogovou politiku, která se bude týkat jak legálních tak nelegálních drog (závislostí), tak mě debata na státní úrovni dost nebaví. Namísto synergie a snahy o vytvoření systémových nástrojů, jak zmírňovat negativní dopady alkoholu, tabáku, automatů, tvrdých drog, se stát ubírá opačnou cestou a na nějakou prevenci a léčbu kašle. Tedy aspoň prozatím.
Návrh zákona tak, jak je, vykazuje fatální nedostatky, je zdraví škodlivý, k reálnému snížení kouření nedojde, naopak si tabákové a alkoholové firmy mnou ruce a snaží se umně soustředit veřejnou debatu na kouření\nekouření v hospodách. A ministr Němeček tomu ochotně přizvukuje a teatrálně se po sněmovně promenuje s urnou - což není od věci, protože pokud by byl zákon přijat v současné podobě, nárůst úmrtí v důsledku potlačení prevence by klidně mohl přijít.
Této taktice, kdy se prostřednictvím jedné kontroverzní věci, o níž se horečně debatuje, zatlačí do pozadí všechno ostatní, se říká bílý psík. Baf.
Když se podíváme na zákon jako celek, zjistíme, že neřeší plno zásadních věcí, naopak oproti dnešku destruuje fungující systém protidrogové politiky, když ruší povinnost státu či krajů zřizovat protidrogového koordinátora, čímž se zcela reálně může rozpadnout výkon této politiky.
Návrh dále ruší současný systém financování protidrogové politiky a ten nově zaváděný obsahuje jen úzce specifikované služby, bez možnosti financovat další, stejně důležité.
Zákon vůbec neřeší posílení financí na prevenci, léčbu a výzkum. Nezavádí ani specializovaný fond, ani nic jiného. K tomu osobní poznámka - když jsem před loňskými volbami jednal o potřebě navýšit tyto peníze s Babišem, odpověděl mi, že to ukradne Bém. No jo no. (Pozn.: Bém byl dříve Národní protidrogový koordinátor - a dobrý! Primátorem-kolibříkem se stal až poté.)
Pokud má ministr financí pocit, že musí on osobně rozhodovat o každé přidělené koruně, je to určitě na zajímavou stať na téma "řídit stát jako svoji firmu" - a mám takový neodbytný pocit, že už ji asi hodně lidí opakovaně napsalo - ale těžko na základě toho dělat smysluplnou protidrogovou politiku.
Bez toho, aniž zde vznikne jasně popsaný a finančně zajištěný mechanismus na financování protidrogové politiky, těžko zastavíme stálé snižování věku prvního kontaktu s tvrdým chlastem, těžko budeme reagovat na nárůst nemocných HIV atd. Bez prevence a léčby se závislostí zkrátka řešit nedají.
Ministr Babiš podobně brojí proti tomu, aby se peníze na prevenci a léčbu získávaly z odvodu daní z hazardu. Proto jsme se jako Občané proti hazardu spojili s kolegy z Asociace nestátních organizací poskytujících adiktologické a sociální služby pro osoby ohrožené závislostním chováním, protože základní nedostatky, které vykazuje "tabákový" zákon a zákon o hazardu, jsou stejné. Naší společnou snahou je docílit zkvalitnění zákonů v rámci druhých čtení (jde to). Bez těchto změn jsou zákony nepoužitelné.
Návrh tabákového zákona také neřeší takové věci, aby obce mohly v rámci ochrany veřejného pořádku regulovat stánkový prodej tvrdého alkoholu či skutečně efektivní postihováni těch podniku, kde dochází k prodeji alkoholu děckám (za sebe dodávám, že by se klidně mohly liberalizovat podmínky pro pivo, ale nalévat 15leté masově tvrdým alkoholem není zrovna ideální státní politika).
Vzhledem k tomu, že v Brně bude během příštího roku tvořit novou a progresivní protidrogovou politiku, která se bude týkat jak legálních tak nelegálních drog (závislostí), tak mě debata na státní úrovni dost nebaví. Namísto synergie a snahy o vytvoření systémových nástrojů, jak zmírňovat negativní dopady alkoholu, tabáku, automatů, tvrdých drog, se stát ubírá opačnou cestou a na nějakou prevenci a léčbu kašle. Tedy aspoň prozatím.
Návrh zákona tak, jak je, vykazuje fatální nedostatky, je zdraví škodlivý, k reálnému snížení kouření nedojde, naopak si tabákové a alkoholové firmy mnou ruce a snaží se umně soustředit veřejnou debatu na kouření\nekouření v hospodách. A ministr Němeček tomu ochotně přizvukuje a teatrálně se po sněmovně promenuje s urnou - což není od věci, protože pokud by byl zákon přijat v současné podobě, nárůst úmrtí v důsledku potlačení prevence by klidně mohl přijít.
Této taktice, kdy se prostřednictvím jedné kontroverzní věci, o níž se horečně debatuje, zatlačí do pozadí všechno ostatní, se říká bílý psík. Baf.