Ženy se rodí obvykle s "-ová" na konci příjmení, ale později, když začnou rozum brát, se ptají proč. Tedy některé. Přechylování příjmení je vděčné mediální téma.

Čas od času, v okurkové sezóně minimálně jednou, se rozvíří téma, zda přechylovat nebo nepřechylovat příjmení, případně kdy a jak. Názory se různí, leč zelený a košatý je strom praxe. Nejraději jsem měl, když české moderátorky Emma Smetana a Tereza Robinson hovořily o paní Albrightové, Merkelové nebo Obamové. Ale celkem chápu, že ženám vadí podřízenost jménu otce nebo manžela, či ztráta rodného příjmení. Některé ženy to řeší tak, že si rodné příjmení ponechají rovnou, nebo jako prostřední a nepřechýlené. Kdyby si slečna Buřtová vzala pana Guláše, mohla by se pak jmenovat Buřt Gulášová.

Co třeba využít islandský patronymický model a tím se úplně zbavit příjmení? Islanďani mají sopky, jejichž jméno nelze vyslovit. Asi proto pořád vybuchují (ty sopky). Islanďani nemají příjmení. Asi ho nepotřebují, žije jich na ostrově pár a všichni se znají. Něco, co na Islandu trochu plní funkci dědičného rodového příjmení, se vytváří z křestního jména otce. Ale nedědí se, ani se nemění při sňatku. Já bych se tedy po otci jmenoval Michael Jaromírason a mé dcery pak příjmením Michaeladottir, vlastně česky Michaeladcera. Jenže tím bychom si naběhli ještě víc. Pohlavnost by zůstala, a ještě by došlo k totálnímu zmatení. Časem by se totiž počet tzv. příjmení redukoval na počet mužských křestních jmen krát dva. Naše úřady by to rozhodně nezvládly.

Zrušením přechylování příjmení se erotičnosti češtiny nezbavíme. Ona už taková prostě byla odjakživa. V předchozí větě jsou hned tři slova jaksi pohlavně specifická. Co naplat, že nepřechýlíme jméno nějaké slečně či paní. Že jde o ni, a ne o něj, bude stejně okamžitě jasné. Jenom to bude znít divně. "Novák přišla celá uřícená, Novák na ni čekal." Přechýlené příjmení se skloňuje, nepřechýlené nikoliv, což může vést k větám typu: "Bez Novákové a Horák to nebylo ono", rozuměj: Bez Novákové a původně Horákové. Vědět, o jaké jde pohlaví, se docela hodí. Překladatelé z angličtiny či jiných neerotických jazyků by mohli vyprávět.

Ivan Mládek by musel hodně zapracovat na svém známém textu, aby se dal i nadále zpívat:

Dáša Novák a Stáňa Polák
řekly si, že půjdou dnes po obědě navštívit
kamarádku Procházka.
Totiž Lída Horák říkala, že Procházka
si včera zakoupila fantastickou halenku,
jaká není k sehnání.

A co teprve:
Děvčatům v tuto chvíli nezbývá nic jiného,
než se vrátit zase domů do svého,
k Procházka zajdou znovu pozítří,
je to hezká procházka.

Až se vdám, chtěla bych rozhodně přechýlené příjmení! A koho si bereš? Tomáše Petrů.