Tento zákon má zabránit obchodu s chudobou, jehož obětí jsou ti nejchudší. A těm ostatním, kteří jen nemají na komerční nájem, má pomoci zajistit dostupné veřejné bydlení. Lidé v naší zemi ho velmi potřebují a podporu mu vyjádřil i pan prezident.

Kolegům a kolegyním z Ministerstva práce a sociálních věcí se po nekonečně dlouhé sérii jednání a řadě kompromisů konečně podařilo odeslat návrh na vládu. Navzdory tomu, že Ministerstvo pro místní rozvoj opakovaně měnilo své pozice k návrhu jako celku, nebo jeho některým částem. Takže to dělalo dojem, že se snaží vznik zákona od začátku spíše brzdit. Ostatně poslankyně Maxová (ANO 2011) se na podzim na semináři k sociálnímu bydlení v Poslanecké sněmovně přede všemi účastníky chlubila, že již dva roky ona a Ministerstvo pro místní rozvoj zákon o sociálním bydlení úspěšně blokují.

I přes obrovské ústupky byl návrh odeslán s rozpory. Ten základní spočívá v tom, kteří lidé mají mít na sociální bydlení nárok. Ministryně Šlechtová požaduje, aby na něj dosáhli jen ti úplně nejchudší, lidé z ubytoven či bezdomovci. To je pro mě ale naprosto nepřijatelné. My za ČSSD trváme na tom, aby bylo určeno také třeba seniorům, mladým rodinám s dětmi, zdravotně postiženým, samoživitelkám či dětem odcházejícím z dětských domovů.

Kromě tohoto zásadního rozporu se v médiích začaly objevovat nepoučené komentáře některých politiků, které veřejnosti skutečný smysl a obsah návrhu zákona pokřivují. Proto například důrazně upozorňuji, že v návrhu zákona je napsáno, že dlužníci vůči obci či státu musí své dluhy začít řešit, jinak ztratí nárok na podporu v systému sociálního bydlení. A mají také povinnost spolupracovat se sociálním pracovníkem, a pokud bezdůvodně přestanou, také ztratí nárok na pomoc. A konečně je v návrhu zákona napsáno, že za tři roky definitivně ukončíme vyplácení dávek do podstandardních forem bydlení a ubytoven. Zastavíme definitivně byznys s chudobou. Dávky budou adresnější.

Sociální byty se také kromě seniorů nebudou přidělovat napořád. Naopak, každé dva roky se zkoumá, zda je obyvatel sociálního bytu stále potřebný. A pokud již není, není důvod, aby v sociálním bytě zůstával. Byt se vrátí do systému pro někoho dalšího. Zároveň nebude nutná žádná "masová výstavba nových bytů", ani se nebude jednat o automatické přidělování bytů prakticky každému. Každý, kdo požádá o pomoc, bude posuzovaný ve správním řízení, a to jak z hlediska příjmů, tak například dluhů. A pokud bude uznán jako osoba v bytové nouzi, neznamená to automaticky, že získá sociální byt. První na řadě jsou dávky, jejichž pravidla jasněji definují, jaký standard bydlení a za jaké ceny stát bude podporovat, a jaký už nikoliv.

Do role expertky na bydlení se pasovala také poslankyně Kohoutová za ODS, která tvrdí, že „sociální bydlení není pouze o sociálních bytech, ale je to o určitém prostupném bydlení od noclehárny, azylového bydlení, tréninkového bydlení, krátkodobého pronájmu až k dlouhodobému, kdy se sociální služba prolíná až do běžného bydlení člověka, který má nějakou životní, sociální krizi.“ Ano, to má samozřejmě pravdu. Zdůrazňuji, že v systému sociálního bydlení je sociální byt dostupný pro osobu v bytové nouzi až jako třetí opatření v řadě. Pokud bude možné jeho situaci řešit dávkou nebo sociální prací, není sociální byt zapotřebí. Takže pokud poslankyně Kohoutová volně žongluje s termíny tréninkové bydlení a krátkodobé pronájmy a říká, že je návrh MPSV neobsahuje, zcela se mýlí. Kromě toho nijak neomezujeme azylové bydlení. To však nadále zůstává sociální službou pro lidi, kteří se ze dne na den ocitnou na ulici a potřebují rychle střechu nad hlavou. A odtud může jejich cesta – pokud to potřebují - směřovat do systému sociálního bydlení.

Co se týče nákladů, ty jsou spočítány velmi precizně. Víme, že celý systém bude po náběhu několik let rozpočtově neutrální – jinými slovy to, co jsme dosud vypláceli pouze přes dávky, zajistí funkčnost celého sociálního bydlení. A ve výhledu deseti a více roků začne sociální bydlení generovat státu úsporu – nejen na dávkách, ale také na ekonomické aktivitě těch, kteří by se jinak potáceli na okraji společnosti.