Pět let od zahájení kurzových intervencí ČNB
Zahájení intervencí (v listopadu 2013) bylo nepochybně přenošeným dítětem a mělo přijít dříve. V listopadu 2013, tedy po roce upozorňování ze strany ČNB, že by něco podobného mohlo přijít, už to mnozí chápali jako nevěrohodná, prázdná slova. O to více byli překvapeni tím, že ČNB skutečně k intervenci přikročila. Příští rok v lednu zveřejní ČNB podrobné protokoly z jednání bankovní rady, která se konala koncem roku 2012 a na kterých už se nejspíš probírala možnost intervence a detaily ohledně jejího provedení. Protokoly z roku 2013 včetně onoho rozhodujícího listopadového jednání pak budou zveřejněny v lednu 2020.
Pozdní zahájení intervencí ale nepokládám za hlavní slabinu kurzového závazku. Tou hlavní slabinou byla jiná věc: v žádném okamžiku během celého období závazku, tedy mezi listopadem 2013 a dubnem 2017, nebyl závazek stanoven na dobu delší než zhruba 15 měsíců. Období, po které byla centrální bankou garantována slabá hladina kurzu, tak bylo příliš krátké na to, aby české firmy ve svém plánování přenastavily své mzdy a ceny. Tato „konstrukční vada“ způsobila, že kýžený dopad celého kurzového manévru ČNB na českou cenovou hladinu byl menší, než mohl být. Kurzový závazek byl ovšem věc natolik nová pro ČNB a ve světě vůbec, že podobným vadám bylo stěží možné zabránit.
Efekt manévru byl oslaben nejen krátkostí vyhlídky slabé koruny, ale například i faktem, že řada firem v Česku jsou zároveň exportéry i importéry, takže mají proti podobným pohybům kurzu silné dlouhodobé přirozené zajištění.
Přesto však kurzový závazek měl svůj přínos: ČNB ukázala domácí veřejnosti i zahraničním investorům, že svůj inflační cíl myslí vážně a je ochotná při jeho plnění sáhnout k netradičním nástrojům. To může mít na korunu stabilizační dopad, protože je zřejmé, že česká měnová politika je vedena jasnou a srozumitelnou logikou, která dává z pohledu základních makroekonomických zákonitostí smysl, a nevytváří tak příliš velký prostor pro kurzové spekulace.
Na druhé straně nákladem jsou vysoké úrokové platby z rozpočtu ČNB bankám, které dnes do ČNB ukládají přebytečnou likviditu v mnohem větším objemu, než tomu bylo před rokem 2013.
A jedno poučení je jistě i v rovině komunikace: daná centrální banka musí být předem připravená takový nezvyklý krok po jeho spuštění veřejnosti intenzivně vysvětlovat, a to i v případě, že o něm předem po řadu měsíců ve svých materiálech mluvila.
(mírně upravená verze vyšla v LN)