Žijte Brno!

Poslední aktuální politická „kauza“ skládání koalice v Brně všechny zaujala „vyšplouchnutím“ hnutí ANO z koalice a složením čtyřky ODS, ČSSD, Piráti a KDU. Padají silná slova o „megapodrazu“, „šoku“, atd. Zároveň nelze nevidět, že se výroky některých aktérů během několika málo hodin kouzelně proměnily, takže o nefér jednání není patrně pochyb. Nu, upřímně řečeno nechápu, čemu se kdo diví. Jednak je tento postup v politice zcela běžný – bohužel. Jednak žijeme v zemi a společnosti, kdy lidem nevadí mnohem horší věci, nežli nedodržení slova. Navíc, když jde o moc. Hraje se zde tak na jedné straně mocenská hra, opět očekávatelná, na straně druhé hra mediální – na zradu a pravdu. Téměř hodno velkého anglického dramatika…
A stejně jako je očekávatelné a hloupé naskočit na tuto povrchní dramatickou linku, tak je smutné, vysloveně smutné, že se mezi těmi staronovými obrazy půtek ztratí cosi jedinečného a cenného. A co to je? Či spíše, co to bylo? Žít Brno, přátelé, Žít Brno. Protože krátkodechá logika médií staví do popředí zmatky, jistou fanfarónskou nabubřelost a politickou hloupost Matěje Hollana. To je vlastně pochopitelné. Jenomže stejná logika naprosto opomíjí práci mnoha lidí, kteří měli vizi, odvahu a v jeden krátký historický moment i moc to vše prosazovat. Mám na mysli médii opomíjenou osobu Martina Freunda. (Má ale nesporné fašnoušky mezi "slušnými" lidmi...) To, o co se (Žít) Brno pokusilo v minulých čtyřech letech v REÁLNÉ pomoci lidem na sociálním okraji, nemá v našich šířkách a délkách obdoby. Konečně zde byl někdo, kdo nehleděl na svůj budoucí politický kapitál a rozhodl se pomáhat – skutečně pomáhat způsobem zcela novým, riskantním, až avanturistickým – ale hmatatelným, promyšleným, prožitým a dopadajícím na osudy konkrétních lidí. Pokud by podobně odvážné bylo ministerstvo práce a sociálních věcí – tak dlouho svírané v rukou SOCIÁLNÍ demokracie, kde by byla nerovnost příležitostí v naší zemi? (Samozřejmě, nejsem naivní, každá odvaha má své stíny, nedotaženosti a slabiny, ale její nesmírná cena se otevírá v otevření cesty.) Ztrácí se zde něco, co chybí v celé České republice, nejen v Brně. Přiznejme si, že odvaha jít jinou cestou nemusí znamenat politický úspěch, neztraťme ale podstatu. A tou nejsou křesla na brněnském (a každém jiném) magistrátu...
Média budou ještě nějakou dobu žít kauzou „podrazu“, měla by ale – pokud jsou kvalitní - žít Brno.