Premiér Andrej Babiš a jeho reprodukční poradna.

Premiér Andrej Babiš vypustil do světa další z témat, které vzbudilo velký ohlas. Ve svém pravidelném shrnujícím projevu tentokrát vyšel z materiálů prof. Pařízka a studie jeho týmu, která se zabývala porodností a stavem péče v ČR v oblasti porodnictví a neonatologické péče. Neopomněl zdůraznit, že systém je na špičkové úrovni – považme – v něčem jsme i před Švédskem! Součástí projevu byla pak výzva, aby ženy rodily první dítě před 24. rokem svého věku, aby nebyly pak tak fyzicky a psychicky unavené a zvládly ještě další dítě, protože málo dětí je „z hlediska naší země nevýhodné.“ V tomto krátkém projevu, kdy se přitom nejednalo o hlavní téma vysílání „Čau lidi“ lze vysledovat hned několik zajímavých aspektů.
Prvním z nich (a vlastně trochu pod čarou) je skutečnost, že byznys premiéra zahrnuje také kliniky reprodukční medicíny, takže se bezesporu nemůže jednat o střet zájmů. Ale počkat! V naší krásné zemi tento pojem vlastně vůbec neexistuje.
Druhým je fenomén naslouchání odborníkům, argumentování jejich renomé a prací a modelování dle svých potřeb. Je nesporné, že prof. Pařízek má dlouholeté zkušenosti v oblasti porodnictví a z hlediska biologické podstaty narození člověka upřednostňuje dřívější věk rodiček, který nese menší rizika – a tedy i nižší potřebu péče. V úvahách premiéra se však tento jeden úhel pohledu transformuje do čirého sociálního inženýrství, kdy propojí tento lékařský argument se stavem populace a ekonomickou výhodností pro vývoj společnosti. Premiér nedoporučuje dřívější věk kvůli zdraví a možným obtížím rodiček, premiér vnímá rodičky a jejich potomky jako počitatelné jednotky, které zasazuje do soukolí pracovní mašinerie, jež pohání kola výroby. A to je ten nesmírně nebezpečný aspekt.
Třetím je fascinující schopnost „trubkového vidění“, kdy premiér země použije tento dosti jednostranný výkřik bez ohledu na společenskou realitu – a podmínky, ve kterých rodiny žijí. Nahlíží úzkým průzorem mnohem složitější situaci, kdy mu (patrně vědomě) unikají souvislosti. V jeho vidění světa bude dobré, když budou ženy rodin před třicátým rokem věku, budou mít následně další děti, vyrobíme tak dostatek pracantů a přispěvatelů do důchodového systému. Tečka. Ale ona je to spíše dvojtečka, za kterou se odvíjejí další problémy, jež má řešit a nastavovat právě vláda. Ženy (a co otcové?!) na mateřské by nesměly mít pak reálně nižší příjem a neměly by do budoucna žít s představou nižšího důchodu. Nesměly by mít obavy o zajištění bydlení ve státě, kde je státní bytová politika něco jako yetti – všichni o ní mluví, ale nikdo ji ještě neviděl. A aby toho nebylo málo, musely by mít jistotu, že tento stát podporuje a prosazuje systém zkrácených úvazků, nehledě na (ne)jistotu míst v předškolních zařízeních.
Osobně mě navíc jako otce osmi dětí může urážet, že se pro jistotu vůbec nehovoří o otcích, natož o rodině. (Nehledě na to, že se nám většina šest z osmi našich potomků narodila „chybně“ po třicátém roku života ženy). Slova premiéra prostě svědčí o mechanickém přístupu k „výrobě položek“, nikoliv narození lidských bytostí. Nejhorší na tom však je, že se tímto plácnutí do vody zamlží skutečné problémy související s životy rodin, s postavením matek na mateřské, s nerovností mezi muži a ženami v práci, oceňování i důchodech, s bydlením…