Viktor Orbán, Maďarsko a oligarchizace...

20. 05. 2020 | 20:32
Přečteno 1931 krát
Další z cyklu středoevropských rozhovorů s Rudolfem Chmelem. tentokrát konkrétněji k Maďarsku, fenoménu Orbán a oligarchizaci politiky.

Můžeme zajímavé téma osobnosti Viktora Orbána a situace v Maďarsku vlastně začít dost osobně. Byl jsi posledním federálním velvyslancem Československa v Maďarsku a bezpochyby jsi ho již tehdy vnímal. Zdá se mi, že ušel poměrně dlouhou cestu...

V čase, keď som roku 1990 prišiel do Maďarská ako veľvyslanec ČSFR, bol Viktor Orbán sebavedomý a už známy mladý opozičný liberálny politik (musím priznať, že evokoval vo mne už vtedy autoritárske sklony), predseda Zväzu mladých demokratov (Fidesz), malej päťpercentnej strany, ktorá združovala politickú generáciu okolo veku dvadsať päť rokov. Boli to liberáli, ktorí však, nielen pre bojovnejší antikomunizmus a zatiaľ zastretejší národný dôraz si zrejme celkom nesadli so staršou generáciou tridsiatnikov a štyridsiatnikov, resp. ešte starších liberálov, pochádzajúcich z intelektuálneho disentu, čo v maďarských pomeroch znamenalo z univerzít, akadémie, vydavateľstiev atď., nie z kotolní. Tá sa zgrupovala vo Zväze slobodných demokratov (SzDSz), liberálnej strane, z ktorej vzišiel i prezident Árpád Göncz, jej duchovnými otcami boli vynikajúci maďarskí umelci, spisovatelia Miklós Mészoly, Gyorgy Konrád a mnohí ďalší; chcela byť nositeľkou liberálnej politiky skôr ľavej či ľavicovejšej ako pravicovej, bibóovskej. V historickom maďarskom spore urbánni vs. ľudoví, bola prirodzene na stanoviskách urbánnych. V rokoch prvej konzervatívno-národno-kresťanskej vlády (1990 – 1994) bola SzDSz v opozícii voči národno-kresťanským konzervatívcom, v druhej so socialistami vo vláde (1994 – 1998), čo bol asi začiatok jej konca. V tomto čase Viktor Orbán už postupne menil Fidesz na konzervatívno-kresťansko-národnú stranu, exploatoval rozdrobený elektorát tejto orientácie a roku 1998 vyhral voľby. Roku 2002 však súboj s ľavicou a liberálmi prehral a išiel do opozície, aby sa venoval budovaniu strany, a od roku 2010 vládne súvisle, dokonca s ústavnou väčšinou. Počas tej „transformácie“ sa udiali v strane základné hodnotové zmeny potláčajúce liberálne a vyzdvihujúce národno-kresťanské konzervatívne črty, na ktoré bola v spoločnosti zjavne objednávka väčšia. Roku 2014 vyhlásil iliberálnu, teda neliberálnu či protiliberálnu demokraciu (teda to, čomu sa hovorí hybridná) a liberáli boli zlí Maďari, renegáti, židia, zradcovia národa, priaznivci imigrantov atď.

Čeho jsme tedy v Maďarsku svědky? Přiznám se, že část českého prostředí zachytí a citlivě zareaguje například na osudy Středoevropské univerzity, případně vnímá kriticky Orbánovy kroky během koronavirové krize. Na druhé straně má zjevné obdivovatele pro zdůrazňovaný národní zájem, tvrdý přístup, opravdu radikální důraz na lokální potřeby Maďarska. Dalo by se říci, že – možná stejně jako u nás – dochází či došlo k rozdělení společnosti? A ještě mi to nedá, pro nás může být poměrně překvapivé, jak ostře se v Maďarsku pracuje se stereotypy, v případě Sorose například antisemitskými...

Niežeby maďarská spoločnosť nemala historicky nakročené ku kultúrnej vojne, ale v politike sa predsa len po roku 1989 pokúšala držať ju ako-tak na uzde. Mám však zo vzťahu Fidesz – SzDSz taký pocit, že liberálna demokracia či liberalizmus sociálnejšieho charakteru býva v Maďarsku zvyčajne spájaný so židovským elementom na pôdoryse stereotypu: maďarský liberalizmus je židovský, urbánny, kresťansko-demokratický konzervativizmus je jeho opak. Aj tadiaľ niekde viedla cesta k iliberálnej a liberálnej „vojne“. Liberalizmus – to sú ľudské práva, pluralizmus a tolerancia, rovnováha, deľba a kontrola moci, nezávislé médiá... Iliberalizmus, teda neliberalizmus je založený na tom, že vládu síce volí väčšina, ale nie je kontrolovateľná, nedelí sa o moc, potláča slobodné médiá, kultúru, vzdelávanie, podriaďuje si justíciu, políciu, preferuje voluntarizmus, protekcionizmus. Vďačnou muníciou tejto vojny sú národné témy, partnerstvá homosexuálov, interrupcie, imigranti atď. V desaťmiliónovom Maďarsku sa dá takto vládnuť fakticky s podporou dvojmiliónovej voličskej menšiny! Nechcem porovnávať, ale oplatilo by sa...

Kulturní válka. Kulturní rozpolcenost. V této situaci se musí bezpochyby pracovat s historií, s její manipulací, přetvářením kolektivní paměti, s frustrací, sebevědomím, atd.

Kultúrne rozpoltená spoločnosť neznamená iba podvojnosť vedeckých inštitúcií, umeleckých spolkov a zväzov, kultúrnych inštitúcií. Moc sa veľmi rada zúčastňuje na tomto delení, poskytuje mu priestor aj prostriedky. Manipuluje kolektívnu pamäť aj históriu. To by v českých pomeroch asi nebolo dosť dobre možné, v slovenských za Mečiara aj Fica to už však išlo vcelku beztrestne. Aj my sme si takúto kultúrnu vojnu najmä za Mečiara kratší čas užili, dokonca jeho nohsledi založili vtedy aj Hnutie za pravdivý obraz Slovenska, no takí Chorváti boli v tom čase za Tudjmana ešte pričinlivejší. Kultúrna rozdelenosť či tzv. paralelné myslenie nie je, samozrejme, iba slovenské, maďarské, poľské či české špecifikum, jeho korene sú však v onom otvorenom a zatvorenom koncepte spoločnosti, demokratickom a antidemokratickom, liberálnom a iliberálnom, ale aj racionálnom a iracionálnom. A to iracionálne, nie súťaž ideí, často najmä vo volebných chvíľach väčšinou dominuje.

Pojďme od teoretických konceptů, dějin a jejich projevů k více prozaickému světu financí, ekonomiky a prolínání soukromého podnikání se státním sektorem. Také zde bychom mohli s Maďary najít lecjakou podobnost. Naopak, možná v tom je nyní Česká republika poměrně „napřed“, v přímé osobě premiéra a velkopodnikatele... Vidím v tom ale nejen ekonomický problém pro zneužívání státních prostředků, ale především narušování hranic zájmů – kdy se jednotlivé oblasti státu mohou stát povolným soukolím pro zájmy oligarchy, nikoliv sdíleným zájmem na základě voleb, politických dohod, kompromisů a ochrany slabších...

Sprievodným znakom iliberalizácie politiky je jej oligarchizácia, výlučné narábanie s hospodárskymi zdrojmi. Možno liberálna demokracia predovšetkým v hospodárskej sfére nesplnila všetky očakávania, najmä tých, ktorí sa stretávajú s chudobou, spoločenskou nerovnosťou, ktorí možno nie sú takí citliví na právny štát, skôr na reálny obsah svojej peňaženky, tých, ktorých uspokojil aj gulášový komunizmus v poslednej fáze, ktorí sa ľahšie dajú opiť rožkom nacionalizmu, antisemitizmu, xenofóbie, ktorým maximálne vyhovujú formálne znaky demokracie, ale ich deformovaný obsah ich nevyrušuje a už vôbec im neprekáža neférovosť volieb, formálna nezávislosť súdov, prokuratúry, polície, o médiách, falšovaní dejín nevraviac. Na tieto skutočnosti si už maďarský, ale aj poľský a postupne i slovenský či český volič zvykol bez väčšieho reptania, hoci – kto vie, že dokedy. Zoznam skrachovaných autoritárov dejiny ešte neuzavreli... Viktor Orbán krízu demokracie a jej riešenie iliberalizmom vysvetľuje priepasťou medzi mainstreamovou, teda liberálnou elitou a voličmi, rozdielom medzi tým, čo si myslia elity a čo voliči, ktorí sú zdrojom demokracie. Národný populizmus, ktorý im ponúka síce postupne vyprázdnil princípy demokracie, ale svojou rétorikou zatiaľ vyhráva. Dokedy s tým vydrží, nedokážem odhadnúť, najmä keď vidíme, že na tento vírus politici ani voliči zatiaľ nemajú certifikovanú vakcínu.

Sledujeme destrukci liberální demokracie v podobě devadesátých let? Nebo již můžeme tuto kapitolu prostě uzavřít, protože jsme tak trochu „nebadane“ začali žít docela jiné období tekutých politických hnutí, oligarchických zájmů? Neprohrála liberální demokracie ale vlastně i sama se sebou, když umožnila těmto oligarchům vyrůst a nastavila podmínky fungování společnosti tak, že reálná moc není na stranických sekretariátech a v parlamentu, ale v sídlech těch nejbohatších?

Keď sme koncom roku 1989 hovorili o návrate do Európy, netušili sme, že za tridsaťročie môže dôjsť k podobnej deštrukcii liberálnej demokracie, že masy môžu podľahnúť údajne charizmatickým autoritárskym politikom, navyše aj jednej strane. Vysvetľovať to komunizmom či predchádzajúcimi nedemokratickými režimami alebo historickými traumami či národnými osobitosťami by bolo asi málo. Takisto ako afinitami na Východ či Západ, historickú logiku, či ako by som to nazval, v tom vždy nenájdeme, aj keď by to bolo asi jednoduchšie. Faktom je, že liberálnu demokraciu dnes v strednej Európe reálne ohrozuje autoritárstvo, iliberálne diktatúry neraz postfašistického zafarbenia, a preto demokrati, ľavicoví, liberálni i konzervatívni, by sa mali mať na pozore.
Ako aktívny svedok podpisu visegrádskej dohody vo februári roku 1992 môžem byť smutný z toho, kde sme sa dostali, ale, ešte raz Jiřího Přibáňa parafrázujúc, za posledných tridsať rokov sme tam, kde sme vlastnou zásluhou, nie sme historickou obeťou vonkajších síl, môžeme sa stať nanajvýš obeťou vlastnej demokratickej voľby! Z toho trochu mám strach, aj keď demokrat sa nesmie báť...

Rudolf Chmel (1939), literární vědec, vysokoškolský pedagog, poslední velvyslanec Československa v Maďarsku, politik a ministr několika slovenských vlád, autor knižních monografií z dějin slovenské literatury 19. a 20. století a slovensko-maďarských vztahů.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy