Zvýšení cen jízdného MHD - solidaritě, ekologii a zdravému rozumu navzdory
Koalice ODS a ČSSD na pražském magistrátu zavedla s účinností od 1. července 2011 zvýšení cen jízdného v pražské městské hromadné dopravě (MHD). Jelikož se jedná o krok špatným směrem, je třeba krátce reagovat.
Ke zvýšení cen jízdného pražské MHD jsem se vyjádřil již v době, kdy šlo pouze o hloupý nápad (polovina května tohoto roku). Z hloupého nápadu se mezitím bohužel stala realita. Na mých argumentech proti tomuto kroku se za tu dobu pochopitelně nemohlo nic změnit, a tak si dovolím je zrekapitulovat. Troufám si tvrdit, že následující argumenty v neprospěch zvyšování cen jízdného MHD jsou platné obecně, jsou, tedy doufám, relevantní pro každé větší město. Pikantní na celé věci je, že zvýšení cen jízdného iniciovali zastupitelé ČSSD. Hloupý nápad je to samozřejmě bez ohledu na to, kdo s ním přišel, ale v případě ČSSD to je extra překvapivé. Proč? Za rozumného předpokladu, že elektorát ČSSD relativně často využívá služeb MHD, by mělo být prvořadým zájmem ČSSD postarat se o levnou MHD, ne naopak. Laciná MHD je totiž efektivní způsob dotace relativně chudších skupin obyvatelstva.
Proč je využívání MHD ve velkém městě jako je například Praha něčím, co by měl rozumný člověk podporovat? Alternativním způsobem dopravy ve vztahu k MHD je pro většinu obyvatel pravděpodobně cesta vlastním vozem. Chceme, aby více lidí jezdilo po městě autem? Nechceme. Pokud se člověk v rámci města pohybuje pomocí MHD, číní tím zároveň službu ostatním lidem. Jeho vlastní chování má v tomto případě pozitivní dopad na jeho okolí, je šetrné k lidem i k životnímu prostředí. Ekonomové tomuto stavu říkají pozitivní externalita. Proto je třeba snažit se lidi motivovat, aby MHD využívali – zvyšováním kvality, komfortu a relativně nízkou cenou. MHD má totiž dodatečné funkce, než je naplnění magistrátní pokladny.
Tak, jak je tomu v české politice skoro pravidlem, přijetí rozhodnutí o zvýšení cen jízdného v pražské MHD nepředcházela žádná seriozní statistická analýza. Náměstek primátora Březina se pouze snažil neúspěšně přesvědčovat, že zvýšení cen je vlastně díky prodloužení časové platnosti jízdenky v určitém případě zlevněním jízdenky. Už ovšem nedokázal říct, v kolika procentech případů tento efekt nastane. Ke snížení jednotkové ceny jízdy pochopitelně dojde pouze v případě velmi dlouhých jízd, v drtivé většině jízd tak půjde o zdražení. Když už jsem toto téma nakousnul, tuší vůbec tvůrci pražské dopravní politiky jaká je průměrná doba trvání jedné jízdy pražskou MHD? Jak odhadují substituční efekt, který změna ceny MHD vyvolá? Mají vůbec představu o cenové elasticitě poptávky po službách MHD v rámci různých skupin obyvatel? Mají v rukou spolehlivé odhady toho, jak se zvýší počet černých pasažerů? Pokud o tom totiž nemají ponětí, nemohou absolutně předpovídat dopady své vlastní politiky. A to by bylo, jak jistě uznáte, znepokojivé.
Ke zvýšení cen jízdného pražské MHD jsem se vyjádřil již v době, kdy šlo pouze o hloupý nápad (polovina května tohoto roku). Z hloupého nápadu se mezitím bohužel stala realita. Na mých argumentech proti tomuto kroku se za tu dobu pochopitelně nemohlo nic změnit, a tak si dovolím je zrekapitulovat. Troufám si tvrdit, že následující argumenty v neprospěch zvyšování cen jízdného MHD jsou platné obecně, jsou, tedy doufám, relevantní pro každé větší město. Pikantní na celé věci je, že zvýšení cen jízdného iniciovali zastupitelé ČSSD. Hloupý nápad je to samozřejmě bez ohledu na to, kdo s ním přišel, ale v případě ČSSD to je extra překvapivé. Proč? Za rozumného předpokladu, že elektorát ČSSD relativně často využívá služeb MHD, by mělo být prvořadým zájmem ČSSD postarat se o levnou MHD, ne naopak. Laciná MHD je totiž efektivní způsob dotace relativně chudších skupin obyvatelstva.
Proč je využívání MHD ve velkém městě jako je například Praha něčím, co by měl rozumný člověk podporovat? Alternativním způsobem dopravy ve vztahu k MHD je pro většinu obyvatel pravděpodobně cesta vlastním vozem. Chceme, aby více lidí jezdilo po městě autem? Nechceme. Pokud se člověk v rámci města pohybuje pomocí MHD, číní tím zároveň službu ostatním lidem. Jeho vlastní chování má v tomto případě pozitivní dopad na jeho okolí, je šetrné k lidem i k životnímu prostředí. Ekonomové tomuto stavu říkají pozitivní externalita. Proto je třeba snažit se lidi motivovat, aby MHD využívali – zvyšováním kvality, komfortu a relativně nízkou cenou. MHD má totiž dodatečné funkce, než je naplnění magistrátní pokladny.
Tak, jak je tomu v české politice skoro pravidlem, přijetí rozhodnutí o zvýšení cen jízdného v pražské MHD nepředcházela žádná seriozní statistická analýza. Náměstek primátora Březina se pouze snažil neúspěšně přesvědčovat, že zvýšení cen je vlastně díky prodloužení časové platnosti jízdenky v určitém případě zlevněním jízdenky. Už ovšem nedokázal říct, v kolika procentech případů tento efekt nastane. Ke snížení jednotkové ceny jízdy pochopitelně dojde pouze v případě velmi dlouhých jízd, v drtivé většině jízd tak půjde o zdražení. Když už jsem toto téma nakousnul, tuší vůbec tvůrci pražské dopravní politiky jaká je průměrná doba trvání jedné jízdy pražskou MHD? Jak odhadují substituční efekt, který změna ceny MHD vyvolá? Mají vůbec představu o cenové elasticitě poptávky po službách MHD v rámci různých skupin obyvatel? Mají v rukou spolehlivé odhady toho, jak se zvýší počet černých pasažerů? Pokud o tom totiž nemají ponětí, nemohou absolutně předpovídat dopady své vlastní politiky. A to by bylo, jak jistě uznáte, znepokojivé.