České zdravotnictví prochází v současné době řadou významných změn. V následujícím textu si dovolím nejvýznamnější z těchto změn zrekapitulovat a krátce přiblížit jejich dopad v praxi.

V resortu zdravotnictví se vládní koalici zatím podařilo schválit zákon o veřejném zdravotním pojištění, zákon o zdravotnických službách, zákon o zdravotnické záchranné službě a zákon o specifických zdravotních službách. Jaké změny ale konkrétně tato legislativa představuje? Za jakých podmínek mohou přinést kýžený efekt v podobě efektivnějšího systému a kvalitnější péče?

Definice standardu a poplatek za den hospitalizace
Relativně jednoduchým a očekávaným krokem je zvýšení regulačního poplatku za den hospitalizace na 100 Kč. Motivace je zde vcelku přímočará. Data jasně ukazují, že náklady nemocnic spojené s „hotelovými službami“ dosahují v průměru více než 200 Kč na pacienta a den. Zároveň běžné výdaje domácností na stravu a další služby, které v nemocnici v případě hospitalizace obdrží, jsou vyšší než 100 Kč denně a to i v případě nejnižších příjmových skupin obyvatelstva. Ano, pojištěnci budou za den hospitalizace platit více než dosud, ale tyto náklady musí uhradit stejně i v případě, že hospitalizováni nejsou. Jde proto o částečné narovnání nenormálního stavu, kdy nemocnice jakožto poskytovatel zdravotní péče dotoval „hotelové služby“, které svým klientům poskytoval.
Mimořádná mediální pozornost byla a jistě ještě dlouho bude upřena na další změnu, kterou novela zákona o zdravotním pojištění přinese – definuje totiž tzv. nárok pojištěnce, negativním vymezením tak de facto určuje co je standardem a zavádí možnost legálního připlacení na zdravotní péči. Pojištěnci budou doplácet rozdíl mezi variantou ekonomicky nejméně náročnou a variantou zvolenou. Definicí nadstandardů se již delší dobu věnují odborné společnosti, v plné verzi by nadstandardy měly platit až od ledna roku 2013.

Elektronické aukce
Změny se dotknou také lékové politiky. Konkrétně dochází k zavedení elektronických aukcí jako nástroje výběru dodavatelů léčivých přípravků. Elektronické aukce jsou obecně dobrým nápadem, a to nejen ve zdravotnictví. O jejich přínosu jsem již psal v minulém příspěvku (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/michal-zdenek.php?itemid=14759), a tak na tomto místě pouze zopakuji hlavní argument.
Z pohledu firmy je účast na elektronické aukci relativně jednoduchou a levnou záležitostí. To je důležité, protože očekávaný výsledek aukce (rozuměj cena) je, jak studie ukazují, obecně závislý především na počtu jejích účastníků, konkrétní formát aukce nehraje příliš roli. Stát jako poptávající proto musí usilovat o co možná nejvyšší počet účastníků. Kritérium nízkých nákladů účasti elektronická aukce splňuje. Kvalitně připravená elektronická aukce, ve srovnání s obálkovou metodou, také výrazně snižuje prostor pro případnou manipulaci soutěže a to jak na straně poptávajícího tak na straně soutěžících. Jak přesně? Výsledky elektronických aukcí mohou být snadno, v podstatě s nulovými náklady, zpřístupněné veřejnosti, a tím tedy také případným účastníkům dalších aukcí. Aukce jako mechanismus stanovení ceny sice nemůže automaticky vyloučit nějaký způsob koordinace na straně účastníků aukce, veřejně přístupné výsledky aukcí ovšem v případě nepřiměřeně vysoké ceny (a to z jakéhokoliv důvodu) pravděpodobně příště přilákají nové uchazeče s nižší cenou.

Zdravotní pojišťovny
Změny, které novela zákona o zdravotním pojištění přínáší, se pochopitelně týkají také zdravotních pojišťoven. Především dochází k omezení pohybu pojištěnců mezi jednotlivými zdravotními pojištovnami, nově bude pojištěnec moci změnit svoji zdravotní pojištovnu pouze jednou ročně a to v předem určeném časovém intervalu. Dochází také k redistribuci rezerv na účtech zdravotních pojišťoven. Rezervy, které pojišťovny v tuto chvíli mohou generovat jsou totiž do značné míry funkcí množiny pojištěnců, kterou daná pojišťovna disponuje. Jinými slovy, některé pojišťovny mají vyšší procento „mladých a zdravých“ pojištěnců, jiné pojišťovny mají nákladově méně „výhodný“ kmen pojišťenců. Stávající mechanismus přerozdělení mezi pojišťovnami tuto disproporci není schopen zohlednit.
Jednorázovým opatřením ministerstva, v situaci zhoršujícího se výběru pojistného, proto je administrativní přesun prostředků od těch pojišťoven s „lepším“ kmenem k těm s kmenem „horším“. Systémovým řešením této disbalance by mělo být až zavedení nového algoritmu přerozdělení mezi pojišťovnami, na kterém se v současné chvíli pracuje.

Postavení pacienta – práva a povinnosti
Výraznou změnu v oblasti postavení pacienta přinese nový zákon o zdravotních službách, který vejde v účinnost od 1.ledna 2012. Cílem této úpravy je jasně definovat práva pacienta, zvýšit míru jeho informovanosti a především zrovnoprávnit jeho postavení ve vztahu k poskytovateli. Nově definovaná práva pacientů by nebyla vymahatelná bez možnosti pacienta účinně si stěžovat, tato možnost je dnes velmi omezená. Proto budou nově stížnosti pacientů vyřizovány jednotným postupem a poskytovatelé budou povinni se stížnostem prokazatelným způsobem věnovat. Poskytovatelé budou muset vypracovat vlastní vnitřní postupy řešení stížností, které budou přehledně dostupné na internetu. Pacient si bude moct na postup poskytovatele stěžovat na více místech - přímo v zařízení, příslušnému správnímu orgánu či příslušné komoře, eventuelně zdravotní pojišťovně. Stížnost bude muset být vyřešena do 30 dnů, do 90 dnů bude-li třeba nezávislý odborník a do 120 dnů, bude-li třeba sestavit nezávislou odbornou komisi. V případě pochybnosti pacienta o správnosti diagnózy či poskytnuté péče, bude mít nově právo na vyšetření a názor dalšího lékaře.
Pacient bude mít nově také právo lékařský zákrok přijmout či odmítnout. Jinými slovy pacient bude muset s vykonáním zákroku souhlasit či zákrok odmítnout (vyjma situací, kdy je pacientovi léčba nařízena). V případech, kdy bude pacient neschopen komunikace, bude péče poskytnuta i bez souhlasu. Pacient bude mít ovšem možnost sepsat tzv. „living will“ – vůli právě pro případ neschopnosti komunikace. Zde bude mít možnost ex ante stanovit, jaký léčebný postup má být uplatněn právě v situaci, kdy nebude schopen sám vyslovit či nevyslovit souhlas, vůle bude muset mít úředně ověřený podpis a bude platná po dobu pěti let od podpisu. Výjimkou z aplikace „living will“ bude situace, kdy by respektování vůle pacienta vedlo k jeho aktivní smrti.
Nová legislativa ovšem z pohledu pacienta přináší i nové povinnosti. Jako samozřejmý a jednoznačně správný krok se jeví požadavek na pacienta, aby dodržovat léčebný postup, se kterým vyslovil souhlas nebo požadavek, že pacient během léčby nesmí užívat návykové látky. Jako poněkud problematický a v praxi jenom těžko proveditelný se v současnosti jeví požadavek pravidelně informovat ošetřujícího zdravotnického pracovníka o vývoji a aktuálním zdravotním stavu a zdravotních službách poskytovaných jinými poskytovateli. Kdyby v ČR plnohodnotně fungoval systém e-health, tento konkrétní požadavek by bylo snadné realizovat. V současné chvíli si to příliš představit ale nedovedu.

Psáno pro www.ceskapozice.cz